P.K.

Byl jsem překvapený tím, že si zrovna film z Indie tolik utahoval z náboženství (nebo spíš toho, jak ho někteří využívají k vlastnímu prospěchu). Ale byla to překvapivě svěží a vtipná komedie (favoritem jsou tančící auta), která bavila i přes dlouhou stopáž. Osobně bych sice trochu zkrátil začátek, ale to jen kvůli tomu, že zábava začíná až v okamžiku, kdy se na scéně objeví Aamir Khan a postava jeho mimozemšťana. (25.10.2018)

Na tohle jsem se mega těšil, protože patří Aamir Khan mezi mé nejoblíbenější herce vůbec a ve všech těch možných žebříčcích Bollywoodských fláků to bývá často nejvýše. A už to bylo asi moc, mimozemšťani, náboženství, tanec, romantika. Fest mi to nesedlo, škoda. Jak se Bratr Bajrangi snažil o náboženskou smířlivost, tohle do víry šilo až nepříjemně moc a to jsem kovaný ateista. 5/10 (02.06.2020)

Paráda! Sice jsem chvíli uvažoval jestli dát plnou palbu, ale takhle suprově zpracovaný téma problematiky náboženství, to je prostě nádhera. Dalo by se tomu dát pár výtek, ale nemůžu se nabažit geniality nápadů tohoto snímku. Vyslat do světa takovou zprávu a udělat to tak, aby to po celé 2 a půl hodiny bylo zajímavý a člověk se u toho i dobře pobavil. Super! 90% (09.03.2016)

Stydím se!! Když jsem si pouštěla tenhle film, tak jsem měla vůči němu totální předsudek. Ne že bych si myslela, že země s tak odlišnou kulturou neumí točit filmy, ale že netočí filmy, které by se mohly líbit mě. První polovina byla taková slabší. Bylo to celkem vtipný, ale ne tak, abych se vyloženě chlámala. Představitel hlavní postavy mi byl už od začátku nesympatický. V podstatě jsem se těšila až to skončí. Ale po hodině se ten film začínal ubírat zajímavým směrem. A najednou jsem se přistihla, jak sedím přikovaná ke gauči a zažraně to sleduji. Na konci jsem si dokonce trochu poplakala. Je to film, který mě nutí nad ním přemýšlet i s odstupem času. Takže nakonec jsem musela uznat, že první polovina byla více než vtipná a že herec mi je nakonec celkem sympatický. A že všechno to proti, co jsem na začátku měla způsobil můj velký předsudek. Je to naprosto GENIÁLNÍ DÍLO a od teď jeden z mých nejoblíbenějších filmů. (02.09.2015)

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)