P.K.

Na úvod sa mi vynorilo mierne Deja Vú, že zase sledujem film s indickými predstaviteľmi odohrávajúci sa v Európe. Lenže prekrásna atmosféra Brúgg sa rýchlo zamenila za multimilionové Dillí. Už na úvod mi svojou krásou učarovala Anushka Sharma, ale neskutočne mi vadilo koľko sa za prvých 45 minút spieva. Ja nie som vôbec muzikálový typ a tento prvok vo filmoch vyslovene neznášam. Film začína až po dobrých 50 minutách naberať na grádoch. Dovtedy som aj uvažol či tento 153 minútový epos dokážem dopozerať. Zrazu sa hlavný protagonista P.K. rozhovorí svojej kamarátke Jaggu o tom ako sa ocitol na Zemi, učil sa naše zvyky, spoločenské prostredie a vlastne všetko. Chudák mal v tom smolu, že pristál v indickej provincií a zrejme v krajine, kde je asi najviac náboženstiev na meter štvorcový. Presne však toto u mňa tento film zachránilo. Zrazu sa začali na obrazovke zobrazovať humorné scény, nepochopené spoločenské správanie. Film sa nebojí satiricky a úsmevne zaútočiť v súčasnej dobe na veľmi ošemetnú tému. Na tému náboženstva. Svojim prostým spôsobom P.K. krásne rozloží všetku dogmu okolo bohov, ktorých si ľudstvo počas existencie vymyslelo. Maximálne trefne vystihuje otázku zrejme najpálčivejšieho problému na tejto zemeguli a pritom prináša jednoduché riešenie. Presne toto tu dlho na filmovej scéne chýbalo. Navyše scenár je krásne dokorenení humorom, romantikou, miernymi fantasy prvkami a dodáva mu nádych mystičnosti. Prvá tretina zápasu bola o ničom, potom sa hráči rozohrali a nakoniec som videl zaujímavý zápas s prekvapujúcim koncom. (29.01.2015)

Komedie o hledání toho pravého boha; boha, který zaručeně pomůže, když jste v nesnázích, se podobá evropským tumultům (samozřejmě ne tak demo(n)kratickým v 16. a dalších stoletích v Evropě. Všechno ale končí v holly/bolly-woodské taneční a pěvecké šou, která je tím nejlepším místem, kde boha hedat. A údajné náboženské předsudy? - ty už se dostaly daleko za zorné pole náboženství. (12.10.2020)

Většinou bolywoodu nedávám plnou palbu, ale tohle mě jako bezvěrce oslovilo, další film, co mě utvrdil, že náboženství je jen nástroj k ovládání davů, a že to někdo před tisíci lety někam sepsal a davy tomu začali věřit, je jen výmysl člověka k jeho prospěchářství. Kde chybí racionální vysvětlení, tam je víra, ale čemu má dnes člověk věřit, proč je tolik věřících a každý věří něčemu jinému, naučit se vzory našich předků, čemu věřili oni a předali to dál a dál, až se z toho stane fanatizmus. Víra, co to vlastně je? Bytí je jen jedno, tak se snažím víc být než nebýt. (19.01.2017)

Zpočátku jsem jen tiše trpěla a přemítala, jak přežiju do konce. Ale stalo se nečekané, začala jsem se bavit. Pohled na chod naší civilizace očima neznalého mimozemšťana je vtipný. A satirou prošpikované téma slepé důvěry v tu či onu víru a v jejich samozvané vůdce se mi zdá v indických lokalitách přinejmenším odvážné. Takže kašlu na zpěvy a tanečky a hodnotím výše než bych původně čekala. (08.10.2016)

Moje první setkání s Bollywoodem. Byl jsem připraven na všeobecně známý věci, jako je přemrštěná stopáž zapříčiněna závislostí Indů na tradičním křepčení za doprovodu jihoasijskýho hýkání a podobný zbytečný kulturní vsuvky. Co mě ale trochu překvapilo, jak se ve filmu řeší společenský a hlavně náboženský otázky. Že by prohnilá ruka progresivismu začala úřadovat už i v takovejch destinacích? Hmm, je to mor... P.K. je celkem nudnej, hlavně v první polovině. Čumíme na variace různejch vtípků a situací, kterými si musí procházet chudák emzák ztracenej na naší planetce. Známe. Ale aspoň se dá potěšit oko tou Anežkou z Dillí. Pak se začne řešit nosný téma filmu a trochu se zvednou otáčky. V závěru se mnou dokonce malinko zacloumala paní Emoce, takže jsem to neposlal vyloženě do pekel, ale nemělo to jako celek tolik šťávy, jak jsem si maloval. Zkrátka mi tam chybělo víc vtipu a víc sci-fi. Ale ještě to s Indama někdy zkusím. (28.05.2021)