Dvojí život Veroniky

[10/10] ♫10/10♫ (L Studio, Canal+, Norsk, Sidéral, Tor) (Barevný /// Leonardo De La Fuente /// Scénář: Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz /// Kamera: Slavomir Idziak /// Hudba: Zbigniew Preisner /// MFF v Cannes: Krzysztof Kieslowski (Cena FIPRESCI, Cena ekumenické poroty), Irène Jacob (herečka)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.12.2008)

Mal som nejaké očakávania o tom, aký bude film, ku ktorému napíšem svoj 3000. komentár. Náhoda mi dopriala Kieslovského Veroniku. Opäť mám z filmu taký inertný pocit. Viem, že režisér sa snažil niečo divákom pretlmočiť, vybral pôvabnú herečku, dobrého kameramana a zvolil nekompromisný strih. Napriek tomu všetkému som sa nedokázal naladiť na jeho vlnu, film som sledoval bez väčšieho záujmu a určite si ho kvôli väčšiemu porozumeniu nepozriem opakovane. N a základnej vojenskej službe sme mali také pravidlo: nerozumiem - nevykonávam, takže nikto odo mňa nemôže očakávať, že budem zasvätene písať o symbolike, o skrytých významoch a celkovo o výnimočnosti tohto diela. To prenechám iným. (13.04.2019)

Název filmu je výmluvný sám o sobě, protože příběh je vyprávěním životů dvou vzhledově totožných dívek, ale s jiným původem - Polka a Francouzka. Ačkoliv o sobě nevědí a v jedné ze scén se náhodně minou, spojuje je jakési pouto a každou z nich doprovází zvláštní pocit, že nejsou na světě sami. Působivé že? Obzvlášť nejvíce zajímavá je krásná herečka Irène Jacob, která si tuto intimní dvojroli střihla naprosto přirozeně a uvěřitelně. Celkem vzato je to zadumané, meditativní, poetické a hezky romantické, ale na druhou stranu to působilo velmi chladně, odtažitě a bez jiskry, po které jsem celý snímek lačnil a doufal, že mi probleskne kolem. Ten film prostě jen tak plyne a bylo v něm pro mě opravdu málo scén, při kterých by mě napadaly všemožné interpretace a vtáhly mě do světa Veroniky. Možná se tak stane až při dalších projekcích, zatím to se mnou tolik nepohnulo. (18.04.2014)

Dva světy. Dvě ženy. Dvě těla. Ale duše je jedna. Jedna neklidná trápící se duše, milující hudbu a žijící ve stesku osamění. Snad teprve až zemře naše alter ego, můžeme začít znovu žít. Kieślowski nám předává svou hlubokou osobní zpověď, když nechá zemřít své polské Já. Krakovské Já prožívající období životního rozpuku, ale bez hlubšího smyslu. To musí být ukřižováno, aby se zrodilo něco nového. Jeho Pařížské Já, které se vylíhne jak motýl z kokonu housenky. Nyní může milovat, může žít. Až se nakonec pomocí metafory loutkaře dobere pravdy, co vše ho to stálo. Co jsme museli zaplatit. A tak se vracíme znovu na začátek. Do těžké skepse o neexistenci štěstí. _____Kdo má rád hloubavé filmy a rád hledá vzkazy v náznacích, zde si přijde na své. Kieślowski totiž natočil film, kde můžeme v každém záběru hledat skrytý vzkaz s neochvějnou jistotou, že ho najdeme. 83% (30.09.2016)

tazko nieco vystizne napisat. komu sedi kieslowskeho rukopis bude sa bavit minimalne tak dobre, ako pri farbach. irene jacob je uzasna, talentovana a ani nechcem vediet kolko casu obetovala svojej postave. kazdopadne prsia ma minimalne take dobre, ako aj cely jej filmovy vykon :). paci sa mi, ze kieslowski netlaci na pilu, jeho nedynamicka naracia plna odkazov je lahodkou pre narocnejsieho divaka. (27.06.2007)