Aida
Obsahy(1)
Inscenace Verdiho Aidy z barcelonského Gran Teatre del Liceu, která byla zaznamenána roku 2003, je pozoruhodná hned z několika důvodů. Především pěveckými výkony. Z italských hvězd jsou to především Fabio Armiliato jako Radames, Daniela Dessi jako Aida nebo Roberto Scandiuzzi jako Ramfis. Ze Španelů pak basista Stefano Palatchi jako Král nebo barytonista Juan Pons jako Aidin otec Amonasro. Ten mimochodem právě v tomto divadle začínal svého času jako sborista. Pak celkovým hudebním nastudováním Miguela Ángela Gómeze Martíneze a v neposlední řadě úchvatnou malovanou výpravou, která je restaurovanou verzí originální dekorace mistra katalánské scénografie Mestra Cabanese z roku 1945. Perspektivní iluzivní scenérie jako by nás přenášela přímo do Verdiho časů. Je to v každém případě divadlo, jaké není možné u nás vidět. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
krom mé slabosti pro Verdiho, mám pro Aidu další zvláštní slabost, fanoušek Plzeňského hokeje pochopí (O´= ()
Jako velký fanoušek Verdiho díla jsem přijal odvysílání tohoto záznamu Aidy z barcelonského Gran Teatre del Liceu na obrazovce ČT2 s povděkem. A ačkoli mě obsazení, výprava ani kostýmy zase tolik neoslovily, pořád to vystačilo na nadprůměrný divácký zážitek, který se nedá srovnávat s 99% ostatní televizní produkce. Po stránce hudby a pěveckých výkonů nemohu vytknout nic... i když na mou milovanou La Traviatu to samozřejmě ani zdaleka nemělo :) Pro fandy opery určit dobré vidět minimálně ze studijních důvodů. ()
Zazpíváno OK, ale kam se poděl cit? Chybělo jiskření mezi hlavními postavami. ()
Výprava honosná. Kostýmy připomínaly Starý Egypt sice jen vzdáleně, ale původní zrekonstruované kulisy, to byla opravdová ňamka. Herecké výkony, o těch se raději nebudu zmiňovat. Příběh všemi trápené, mezi smyslem pro otčinu a svou tajnou lásku k nepříteli vlasti rozpolcené, chudinky holky, která nevěděla čí je, až našla východisko ve smrti sdílené se svým milým. Do této tragédie vpašováno myšlení a politické cítění devatenáctého století (vlastenectví, náboženství). Ovšem Verdiho hudba a zpěv protagonistů, to bylo NĚCO! Zamilovala jsem si faraonovu dceru, která se mi zpočátku jevila býti protivnou ježibabou. Vývoj této postavy mě dojal. Zpěv její představitelky mě nadchl. Bravo!!! ()