Kabuli kid

Pozadí děje: Za posledního čtvrt století válek bylo do ulic vybombardovaného Kábulu vyvrženo více naž 50 000 dětí; sirotků nebo dětí rodičů z pomezí bídy a smrti. Pokud přežijí, stávají se sběrači papíru a plechových konzerv, čističi bot, nosiči vody, umývači aut nebo podomními prodavači. Přitom jsou neustále konfrontováni s projevy permanentní války; násilím, drogami, znásilňováním, zotročováním... Popředí filmu: mladý taxikář Khaled objeví ve svém taxíku půlročního chlapce odloženého pasažérkou v burce (oficiální angl. titulky mluví o čádoru, ale v tom je vzhledem k filmu zásadní rozdíl). Khaled, který má doma 4 dcery, touží po synovi. Rovněž jeho vzrůstající náklonnost k chlapci mu uskutečnění jeho původního rozhodnutí - odevzat jej zpět jeho matce - neusnadňuje... Barmak Akram doznává svojí inspiraci Chaplinovým Kidem (tragicko-humorná rovina), ale také jemu adresovaným bonmotem Abbase Kiarostamiho: “Film je otázka, odpověď je na divácích.”.. Film se ovšem neděje je na ose taxikář-žena v burce-dítě, komplexně je pojednán "klan taxíkářů", činnost "oddpovědných úřadů", ale zejména taxikářova rodina a z ní především jeho (ve filmu bezejmenná) manželka, jejíž situace je stále napjatější a pro ni žádnoucí řešení stále vzdálenější. Pro dokreslení je vhodné upozornit, že Barmak Akram natočil před tímto svým prvním hraným filmem 8 dokumentárních filmů (v letech 1993 - 2005). (25.12.2014)