Le Prénom
Le Prénom
What's in a Name
Meno
Kamera:
David UngaroHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Patrick Bruel, Valérie Benguigui, Charles Berling, Françoise Fabian, Guillaume de Tonquédec, Judith El Zein, Bernard Murat, Yaniss LespertObsahy(1)
Vincent je v najlepšom veku a očakáva narodenie prvého potomka. U svojej sestry Elizabeth a jej manžela Pierra čaká na svoju mladú manželku Annu, aby šťastnú udalosť spoločne oslávili. Všetci sú vo výbornej nálade a čakanie si krátia vyzvedaním o pocitoch nastávajúceho otca. Keď sa ho však opýtajú na meno, ktoré plánuje dať svojmu potomkovi, jeho odpoveď vyvolá sériu absolútne neočakávaných reakcií... (STV)
(více)Recenze (228)
Některý zvraty dost přehnaný, ale vtip to má. ()
Mám srovnání s nedávno viděnou německou komedií dle stejné divadelní hry A co třeba Adolf? A musím říci, že ta mě bavila daleko více. Větší spád, více vtipných situací. U Jména jsem se občas nudila. A i herecké výkony německých převážně divadelních herců mi připadaly lepší. ()
Chytrá, vtipná a tragikomická konverzačka, v níž téma "jak pojmenovat potomka" jen odstartuje lavinu rodinných křivd a tajemství. Líbil-li se vám Bůh masakru, potěší vás i Jméno (střižené navíc nefalšovaně francouzskou úvodní pasáží, za níž by se nestyděla ani jistá Amélie Poulain).__Myrtille a Apollin u mě vedou! ()
na tento film jsem se dlouho těšil a čekal jsem až někdo připraví titulky - za něž musím poděkovat překladateli 'the.body' a věřím, že to nebylo lehké, protože je to poctivá konverzačka, které by dobrý dabing časem neškodil. Hlavně je však tato komedie natočená civilně a uvěřitelně s dobře vyváženými náladami a lidským pohledem. I když ve vypjatých situacích vyplouvají na povrch skrývané záště, tak je vidět že i tato "upřímnost" vztahy jen udržuje. . Nemůžu a ani nechci dát míň než pět hvězdiček a doporučuji všemi deseti. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Vtipná "konverzačka" má niekoľko častí, ktoré sa prelínajú. Smiať sa dá, ale len tak decentne nie je tam nič čo by vás vyhodilo zo stoličky. (Hodnotenie 3,5) ()
Mno. Takze hoci francuzsku kinematografiu mam hodne rad /od komisara Maigreta s Gabinom, cez Heroin, Sicilsky klan, Cetnika ze Saint Tropez cez Jean od Floretty s Auteuilom az ... po Purpurove Reky/, ale tento film siel absolutne mimo mna. Nuda, nuda a este raz nuda - toto plati o tomto filme. Nic nesuvisi s nicim, prazdne tlachanie o tom, ake meno dat dietatu ma xmrti nudilo, dejova linia- to je tuna ciste vakuum a scifi a reziu to zrejme nemalo. Tu rezisersku lamu menom Mathieu Delaporte nepocitam. Zaroven tymto komentarom navrhujem namiesto waterboardingu mucit vaznov na Guantaname tymto filmom. A vyhrazat sa vaznom neustalou 24 hodinovou projekciou tejto "nadhery". Stavim sa, ze prvy Arabas, ktoremu sa budu vyhrazat opakovanymi projekciami tejto "nadhery" vyzvani od strachu hned vsetkych zosnovatelov utoku na Dvojicky aj s adresami, a poinformuje o vsetkych aj najmensich podrobnostiach iranskeho nukleraneho programu /ktora sekretarka ma trojky a ktora stvorky, kedy sa fasuju hajzelkefy a ci sa hajzle cistia v smere pohybu hodinovych ruciciek ci proti smeru pohybu hodinovych ruciciek a kolkokrat bola na aute stlacena spojka cestou do prace a kolkokrat cestou z prace/. Prazdna konzervacka o hovne, kde sa neriesi nic, len prazdne tlachanie o medziludskych vztahoch a zmykanie vsetkych moznych emocii. To nemam rad uz od Docela Obycejneho Pribehu. 0 % ()
Takéto parádne konverzačky odohrávajúce sa na jednom mieste pripomínajúce viac divadelnú hru ako film ma náramne bavia. Podobne ako The Breakfast Club, Carnage a Perfetti sconosciuti, aj Le Prénom malo skvelú úroveň. Aj v tomto prípade to malo podobne slabší rozbeh ako aj pri ostatných spomenutých filmov, ale napokon sa tá ruleta roztočila úplne naplno. Všetko to naštartovala v podstate neškodná téma výberu mena pre očakávaného potomka. A už to išlo ako na bežiacom páse - búrlivá konverzácia, predsudky, odhalené tajomstvá v afekte a pestré hádky. To všetko podané v sarkastickom a ironickom tóne, čo výrazne prispelo ku kvalite celého filmu. Takže Le Prénom rozhodne nesklamalo. Každopádne, pre mňa aj naďalej zostáva jednotkou v tomto konverzačnom žánre Perfetti sconosciuti. ()
Tak mi polibte sos a dobrou 😂😂 Babu byla nejlepší! ()
Na můj vkus dost dlouhé, mnohdy nudné, naštěstí to zachránili vtipné pasáže a závěr. ()
Bohužel mne tehdy nestrhla kritika a viděl jsem až německý remake, který byl jenom kvalitní německou komedií. A byla to škoda, protože tohle je geniální konverzacka z jedné místnosti rovnajici se těm nejlepším divadelním zážitkům. Takhle jsme se u filmu nezasmál dlouho, přitom mi to nejednou nasadilo do hlavy vážnou myšlenku. Schválně tomu dejte po 11 letech šanci. 10/10 ()
Místy to bylo trochu přitažené za vlasy, nedokážu si představit nejvíc nekonečno nejlepší přátele, kteří na sebe akorát řvou, nicméně prdel to byla solidní, odsýpalo to jako nic a herecky a scenáristicky bezva počin. Takovéto konverzačky mám rád a Francouzi jako obvykle nezklamali. 85% ()
Naprosto dokonala komedie s inteligentnim i tupym humorem, ktery me bavil od zacatku do konce. Uzasny koncert v peti lidech, v jednom obyvacim pokoji. Zadneho herce jsem pred timto filmem neznal, vsichni ale podali vynikajici herecky vykon, bez ktereho by tento film nikdy nebyl tak dobry. Film, ktery me neskutecne prekvapil a tuto komedii povazuji za jednu z nejlepsich za poslednich deset let! Dlouho jsem se u filmu tak nenasmal. Uvod navodil atmosferu jako Amelie z Montmartru, pak vsak snimek nabere uplne jiny smer. A to jsem jeste dostal chut na marockou kuchyni:-)! ()
Kam až se můžete dostat ... přes jedno jméno ... pro jedno dítě, které se ještě nenarodilo. Konverzační komedie, která si nebere servítky, když vám nastavuje svoje (či vaše) zrcadlo ... a evidentně se dobře baví - na váš účet, pochopitelně. ()
slušný herecký koncert, škoda že neviem po francúzsky, rýchle dialógy a rozprávanie , pripadalo mi to ako divadelná hra všetko v jednom priestore, dalo sa občas aj za smiať, ale to je všetko, ()
Brilantní konverzačka s nenápadným rozjezdem. Snad dokonce o chlup lepší než Bůh masakru, neznámí (alespoň pro mě) herci udržovali věrohodné kouzlo všednosti a procházeli tak situacemi, které se opravdu mohou stát každému z nás. ()
Oscar Wilde vložil jedné ze svých postav do úst větu: „Když se mi někdo nesmírně líbí, nikomu nikdy neřeknu, jak se jmenuje. To jako bych se něčeho na něm vzdával.“ Budoucí otec Vincent by taky udělal líp, kdyby držel hubu. Minimálně by se z přátelské sleziny nestala poslední večeře. Každý cestuje životem s určitým množstvím frustrací, zklamání, křivd, masek a tajemství, když ale všechny najednou vyplavou na povrch, je z toho slušná mela. Jméno je rychlopalná konverzačka, balancující mezi divadelní komedií a rodinným dramatem, vycházející z faktu, že s příbuznými, partnery a přáteli je to podobné jako s knihami: mít je doma ještě neznamená mít je přečtené. ()
Musím říct, že film mi nesedl, ačkoli má všechny aspekty kvality. Herci hrají a dialogy jsou smysluplné. Přesto mne ta nekonečná hádka iritovala natolik, že jsem byl naštvanej a podrážděnej, a to není cílem koukání na filmy. Alespoň dle mého názoru. 50% ()
Konverzačná komédia ako delo (hoci je diskutabilné, dokedy je to vlastne komédia) s intelektuálskym humorom toho typu, čo dokážu stvoriť snáď len Francúzi. ()
Já myslim, že je jasný, kde se Naprostí cizinci inspirovali - naštěstí vidět nejdřív je a až potom starší Jméno ničemu nevadí, protože každej film na to šel trochu jinak a každej jinak i vyznívá. To peklo, který se rozpoutá a ta špína, která se začne prát momentem, kdy se vtipálka kamarádi zeptaj, jak se bude jmenovat jeho syn, je strhující a mě to teda bavilo moc (POZOR, TROLEJ) - právě i kvůli těm myšlenkám, jak moc je nebo neni v pořádku (nebo jako moc je to odsouzeníhodný, nebo jak moc to koho má zajímat) pojmenovat svý dítě Adolf; jak moc je v pořádku chodit s někym, koho miluju, i když je tam generační rozdíl a ještě je to matka mýho kamaráda; ale bavilo mě to třeba i pro ten krásnej domácí rozměr hostujícího páru: chlap - snob, kterej si nad nepříjemnejma domácíma pracema i nad "špatnejma" názorama svýho okolí povýšeně meje ruce, a ženská - frustrovaná, i když dobrosrdečná máma smířená s tim, že líp už asi nebude... A líbilo se mi, že jako největší bigota a omezenec se nakonec asi přece jenom ukázal právě tenhle snob-intelektuál, i když to nebylo nijak ostentativně nebo efektně podávaný - o což líp to možná nakonec fungovalo. Oproti Cizincům tohle dopadne vlastně docela dobře (smířením), ale úplně nepatřičně to nepůsobí asi i proto, že prádlo, který se na každýho vytáhlo, bylo vlastně "jen" typu "Smrdí ti z huby, nemeješ si nohy a pastu vymačkáváš od prostředka - ha, a máš to, hajzle!" - což nakonec ostatně představuje 90% partnerskejch nebo přátelskejch neshod, a vlastně jsou to právě tyhle konflikty, který opravdu smírem skončit můžou a nakonec by upřímně řečeno smírem skončit asi i měly, i když překročit Rubikon ve vztazích jde samozřejmě i v sebemenší prkotině (v Cizincích se řešily vlastně mnohem extrémnější a zásadnější situace, kterejm zase konec právě v Cizincích padnul líp). Upřímně řečno jsem se ale trochu ztrácel v Améliovskym úvodu, i v rodinnejch vazbách pozdějc už během návštěvy - kdo se zná s kym odkud, jak dlouho a kdo je s kym jak spřízněnej, to jsem v tý francouzštině a v tom tempu chytal prostě těžko. Ale to je malej problém - jinak je to skvělá konverzačka se spoustou zajímavejch myšlenek. ()
Související novinky
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)