poster

Konstanta

  • polský

    Constans

  • polský

    Constancy

  • slovenský

    Konštanta

  • anglický

    Constant Factor, The

Drama

Polsko, 1980, 92 min

  • Aky
    ***

    Filmařsky tomu zřejmě nic nechybí, ale obsahově je to dnes již zcela zbytečný film. Poměrně povrchní kritika socialismu a jeho devastujícího vlivu na obecnou morálku, která se nedokázala zabořit do hloubky problému, ale víceméně jen popisuje řádku vnějších projevů, v tuhle chvíli již neříká prakticky nic a nemluví k nikomu.(6.10.2012)

  • liborek_
    *****

    Konstanta je pro mě jeden z vrcholů "filmů morálního neklidu", které do světa koncem 70. a počátkem 80. let s úspěchem vysílala polská kinematografie. Zanussi v něm podává velmi hutný portrét člověka, jehož morální integrita působí ve zkorumpovaném a morálně velmi pochybném světě jako zjevení, jež ale není obecně přijímáno s obdivem nebo respektem, ale naopak s pohrdáním a strachem. Mladý inteligentní a přemýšlivý Witold, z povahy velmi slušný člověk, čelí mnoha nepřízním osudu, které však přijímá s pokorou jako cosi samozřejmého, jako něco, co v podstatě není důležité, protože je to jen výsledek "počtu pravděpodobnosti". Matematika má vůbec v jeho životě významné místo, symbolizuje mu maximální vnitřní svobodou a čistotu, kterou v "normálním" světě nemůže nikdy dosáhnout. Nejde mu o nějaký únik z toho špatného světa, pouze se chce chovat správně, jako slušný člověk. Zpočátku velmi skokové vyprávění postupně graduje a ve Witoldovi poznáváme velmi silnou osobnost, která však rozhodně není naivní, jak by se mohlo zdát... Možná se jeví jako nenapravitelný idealista, ale Zanussi jej ukazuje jako skutečnou postavu, která není nijak přehnaně vyfabulovaná. Podobných lidí mezi námi jistě pár je...a takoví jedinci by měli býti následováníhodnými autoritami. Stylem vyprávění je film velmi podobný Kieślowskému Krátkému filmu o zabíjení, s podobně laděnými úvahami o "správnosti lidského jednání". Pro mě jednoznačně za 5*(12.9.2007)

  • dopitak
    ***

    I když to není akční, hodně myšlenek, obrazů a hudba jsou fajn. Jenomže se nedá přenést přes nový dabing ČT s otravným Martinem Písaříkem. Ten chlap má jediný hlasový výraz, asi jako Libor Terš, jenže ten je o dost lepší dabér, zprofanovaný jenom všudypřítomností. Šedý socialismus po polski. Žít v Polsku na začátku 80´s, to muselo být na mašli ještě o něco víc než v ČSSR.(11.6.2017)

  • Kozlowski8
    *

    Příběh mladého muže, který po vojně dostává místo v podniku zahraničního obchodu, což v totalitní době znamená mnoho různých výhod a možnost cestovat na západ v rámci služebních cest. Mladý muž se však nedokáže přizpůsobit různým korupčním a podvodným praktikám, které se v jeho okolí konají a stává se bílou vránou mezi svými spolupracovníky i nadřízenými... Neskutečně nezajímavě natočený a hlavně napsaný snímek. Atmosféra a emoce na nulových hodnotách, dialogy neskutečně hloupé, spousta nic neříkajících zbytečných záběrů a rádoby vygradovaná a výrazná pointa, která však byla v mých očích, stejně jako celý film, prázdná a zbytečná. Jediné, co mne v průběhu děje alespoň trošku zaujalo, bylo několikrát se opakující brnkání na klávesy klavíru. 20%.(22.11.2014)

  • Filomena.I.
    ****

    Nejspíše pohled druhých, těch přizpůsobivějších, na poněkud „vyčuhujícího“ člověka, bude stále stejně nevraživý. Vždy to bude mít v životě těžší pro svou „nepřizpůsobivost“ světu intrik, podvádění, korupce. Praktiky, které se od let sedmdesátých (totalitního režimu a uzavřeného Polska, kam cizinec mohl přijet pouze na osobní pozvání) příliš nezměnily. *** Krzysztof Zanussi nedává divákovi jasnou odpověď správného jednání, ale vyzývá jej k zásadním otázkám a k hledání odpovědí. I když na mnohé odpověď nenalezneme. Však v lepším případě nás otázky mohou vést k zamyšlení se nad sebou samým a svým jednáním. Svět není černo-bílý a na tuto skutečnost poukazuje dialog Víta s vysokoškolským učitelem matematiky. Ne vždy se dobereme ke konstantě tou nejjednodušší cestou. A touha po pomstě je někdy tak silná (nikdy však sladká)! Připadá mi, že režisér zde i v Ochranném zbarvení šel až do krajních mezí. Člověk snažící se o čistou duši je osamocený ve svém boji. Nikdo se za něj nepostaví, nepřidá se na jeho stranu, vědomě mu škodí, chce ho „zlomit“. *** „Kino morálního neklidu“ splnilo svůj účel. Držím palce a fandím všem donům Quichotům bojujícím s větrnými mlýny. V hloubi duše jsem totiž nenapravitelný romantik a člověk naděje.(3.4.2014)