Reklama

Reklama

Já, žena II

(festivalový název)
  • Dánsko Jeg - en kvinde II (více)

Obsahy(1)

Volné pokračování jednoho z největších mezinárodních hitů skandinávské produkce bývá ještě dnes neprávem vnímáno jen jako překotně šokantní exploatace. Přitom reprezentuje důmyslně subverzivní kritiku publika erotických filmů i emancipační dílo odsuzující toxické vztahy a tradiční genderové role. Úvodním zabředáváním do bažiny nehorázných sexistických výjevů a dialogů si film připravuje půdu pro kousavou kritiku vlastního publika, jemuž cíleně znepříjemňuje či odpírá voyeuristické potěšení. O to silněji pak vyznívá emancipační cesta hlavní hrdinky dostat se ze vztahu s despotickým šovinistou, který za svým distingovaným zevnějškem skrývá velké tajemství. Autorův chvályhodný záměr se nicméně nesetkal s pochopením a diváci i kritika filmu absurdně vyčítali, že nenabízí takovou esteticky erotickou podívanou jako první díl. (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (3)

JFL 

všechny recenze uživatele

Ačkoli dobová kritika v Macu Ahlbergovi viděla jen dalšího z řady podnikavců exploatujících zahraniční hlad po lascivních filmech Made in Sweden, jeho tvůrčí kariéra i jednotlivé tituly představují v rámci své kategorie unikáty. Ahlberg byl předně kameraman a když v roce 1965 režijně debutoval měl již za sebou šest plodných let v tomto oboru. Coby režisér prošel standardní trajektorii tvůrců působících v oblasti erotiky, vedoucí od prolamování tabu přes čím dál větší explicitnost až k tvrdé pornografii. Nicméně Ahlberg se jako jeden z mála pornografů na celém světě dokázal následně uplatnit mimo sféru penetračních snímků. Po svém posledním pornu Molly - familjeflickan (Molly – rodinné děvče, 1977) dal Švédsku sbohem a přesunul se do Ameriky, kde se coby kameraman stal častým spolupracovníkem Johna Landise, Stuarta Gordona, Charlese Banda a dalších režisérů béčkových filmů. Ahlbergovy režijní počiny spadají všechny do ranku erotiky a porna, ale již jeho debut Jag – En kvinna (Já, žena, 1965) předznamenal, že v rámci filmů cílících na dospělé přišel nový talent s nemalými ambicemi. Vedle vytříbené černobílé kamery se snímek vyznačoval neschematickým pojetím rozpuku sexuality mladé ženy. Zatímco se dobové tituly podbízely pohledu mužského publika, Ahlberg si vytyčil feministickou perspektivu a podvratnost, což dovedl k dokonalosti v Já, žena II. Úvodním zabředáváním do bažiny nehorázných sexistických výjevů a dialogů si film připravuje půdu pro kousavou kritiku vlastního publika, jemuž cíleně znepříjemňuje či odpírá voyeuristické potěšení. O to silněji pak vyznívá emancipační cesta hlavní hrdinky ven ze vztahu s despotickým šovinistou, který za svým distingvovaným zevnějškem skrývá velké tajemství. Chvályhodný záměr se nicméně nesetkal s pochopením a diváci i kritika jen absurdně filmu vyčítali, že nenabízí takovou esteticky erotickou podívanou jako Jag – En kvinna. [psáno pro LFŠ 2017] ()

klukluka 

všechny recenze uživatele

Autorovy záměry se nesetkaly s mým pochopením (viz popisek k filmu). Viděl jsem relativně solidní (ve smyslu poměrně vzrušující- i po těch letech) erotický film s celkem zajímavou omáčkou okolo a skutečně zoufalým koncem. Do TOP 10 se mi to rozhodně nevejde. ()

Reklama

Carthorias 

všechny recenze uživatele

LFŠ 43 (Film 23): Zachovalá redheadka, co má za manžela barel slizu, si vydělává na chléb pomocí svých nepopiratelných předností. Nejlepší scénou je hned ta úvodní titulková, kde hlavní hrdinka předvádí správné provedení hygienické očisty pomocí houby. Zbytek je pak standardní erotický film, jaký dávali v 90. Letech pozdě v noci na TV Nova. Na červenou knihovnu je to málo romantické, na porno je tam málo sexu. Neurazí, ale ani nenadchne ()

Galerie (44)

Reklama

Reklama