poster

V kruhu koruny: Jindřich V. (TV film)

  • Velká Británie

    Henry V

Drama / Historický

Velká Británie, 2012, 135 min

  • Ant
    *****

    Dokonalost a to taková, že nemám slov. Rozhodně nejsilnější díl série. Dialogy, výborná hudba a působivá vizuální stránka se krásně doplňují. Hiddleston je obrovský pilíř celého filmu a svůj text přednáší s velkými emocemi a přímo královskou důstojností. Jen těžko jsem u některých jeho monologů zadržovala slzy. Noc před bitvou a celá bitva jsou natočeny skvěle a ty boje jsou na televizi natočeny velkolepě. Tohle je film, za který bych s radostí zaplatila peníze v kině.(23.7.2012)

  • venalce
    *****

    Tak tohle bylo něco tak neskutečně dechberoucího, že pro to nedokážu najít ta správná slova. Kdo by řekl, že historické hry od Shakespeara, jejichž názvy se nám ve škole pletly, mohou být tak poutavé? Pravda, Britové za sebou mají staletí adaptací, které vybrousili k dokonalosti, ale nic vás nedokáže připravit na ten pocit, že se právě díváte na něco monumentálního, něco, co vás dalece přesahuje. Shakespeare sám o sobě je nejlepším možným scénáristou, ale tady se bavíme i o velkolepé výpravě a excelentních hereckých výkonech. A všechny zastiňuje Hiddleston, který má na svůj věk charisma, kterého mnozí herci nedosáhnou ani po letech zkušeností, dokáže být váhající i majestátní, rozverný i strach vzbuzující, přesně tak jak to jeho role vyžaduje. No, řekněme, že tohle budu rozdýchávat ještě hodně dlouho a upřímně doufám, že se této adaptace brzy dočkáme v České televizi.(30.11.2013)

  • bogu
    *****

    Jindřich V., a potažmo i předchozí tři hry/filmy nové série (Richard II., 1. a 2. díl Jindřicha IV.), dotáhly všechny přednosti a nedostatky realistického stylu filmové adaptace do jejich myslitelných limitů: odhalily všechno, co realistická optika odhalit dokáže, a přišly o všechno, na co její techniky nestačí. Výprava, herectví, kamera i zvuk vesměs bezvadné – detailní, přesné, konzistentní a podmanivé. Naopak po divadelní nadsázce, zvýrazněné umělosti jevištní rétoriky, improvizaci a přiznáních fiktivnosti a neadekvátnosti divadelní iluze tu není ani stopa. Nejhlastěji to montování realistického filmového výrazu na bytostně nerealistický divadelní materiál skřípe v chorických předělech mezi jednotlivými akty kdy brilantně kalibrovaný přednes Johna Hurta (Chorus) zcela nadbytečně ilustruje série záběrů věrně zachycujících všechno to, co si diváci v hledišti mají za Shakespearovými popisy pouze představovat. Ovšem i řada jiných scén paradoxně doplácí na přílišnou přesvědčivost a konzistenci téhle adaptace. Jindřicha V. totiž činí zajímavým (a pohání kupředu) právě umně dávkovaná nepřesvědčivost a interpretačně stěží řešitelná rozporuplnost, rozvedená ve scénách ve vojenském ležení a kulminující v závěru na francouzském dvoře. V některých – poměrně důležitých – ohledech, je tak tahle adaptace při vší své preciznosti formálně a dramaticky podstatně chudší, než její předloha. Těmito výtkami je uzávorkované moje plné hodnocení, které reflektuje především mou radost z mnoha bezchybných a velmi dobře vyvážených hereckých výkonů (ovace pro Antona Lessera, Jérémie Covillauta, Julie Walters, Paula Rittera a už zmíněného Johna Hurta), z odvážné a vcelku elegantní režie a tématické a formální soudržnosti s předchozími díly. Tom Hiddleston ve francouzském bahně konečně našel pevnou půdu pod nohama a jeho výkon se oproti předchozím dílům vyšvihl nejméně o třídu výš – srovnání s Branaghovým Jindřichem je nevyhnutelné a u mně Hiddleston, stejně tak intenzivní a mnohem méně bombastický než Branagh, vítězí. Thea Sharrock sbírá body za rozhodnutí ponechat ve scénáři monology, se kterými nikdo z jejich předchůdců nechtěl nic mít (výhružky v Harfleur, poprava zajatců), a za Hiddlestonovo suverénní a přesvědčivé podání. Její nejmarkantnější inovace je utlumení Jindřichových slavných “bitevních” proslovů, kvůli kterému se na její hlavu snesla hora kritiky, ovšem možná právě za to, že ty památné monology úspěšně zpracovala tak, jak by to nikdo nečekal, jsem jí vděčný nejvíc. S odstupem je lépe patrné, že její režijní rozhodnutí bylo v tomhle případě konzistentní s poněkud neobvyklým interpretačním záměrem udělat z jedné z Shakespearových nejoptimističtějších a nejsveřepějších her truchlivé vyprávění o osobních obětech vyžadovaných královským postavením, o ceně a smyslu války a o pomíjivosti úspěchů a slávy (film je rámovaný scénou Jindřichova pohřbu), a že tenhle záměr je zase konzistentní s celkovým laděním celé historické minisérie. To v mých očích sice zbytečně stírá žánrovou rozrůzněnost jednotlivých her a noří je všechny bez rozdílu do stejně kalných, studených vod tragedie, ale na druhou stranu se zase u závěrečných titulků posledního dílu The Hollow Crown dostavil uspokojivý efekt celistvosti a epické kontinuity. // LEPŠÍ VERZE: Z těch několika zfilmovaných Jindřichů V. mi tenhle připadá nejvydařenější; dluh skvělé Branaghově verzi (1989) je nicméně neustále patrný.(7.9.2012)

  • MsUtahraptor
    *****

    Kdybych chtěla být objektivní, hodnotila bych o hvězdičku méně. Oproti předešlým dílům je to takové vizuálně suché. Všechno z dálky, absolutně nevyužitý potenciál kontrastů celkových a detailnějších záběrů (ty tam snad ani žádné pořádně nebyly), různých úhlů... Ale já objektivní být nechci. Je tam Hal, ze kterého se definitivně stal král, i když záblesky jeho divočejší povahy a bujné minulosti se taky objeví a snad pokaždé člověku lámou srdce. Je tu budoucí královna Katharine, z jejíž úst se mi i má zcela neoblíbená francouzština zdá libozvučná a to ani nemluvím o roztomilém vyučování angličtiny. Je tu výborný nápad s rámcovým vyprávěním a skvěle zapracovaná úloha vypravěče. A hlavně absolutně odzbrojující podání mé milované "... and Henry Plantagenet is thine ...", ze které jsem se já, zapřísáhlý neromantický cynik, takřka rozplynula i při pouhém čtení hry.(1.8.2013)

  • Eleanor05
    **

    Předně musím říct, že to není to tak působivé, jako Branaghova adaptace, a to především v projevu herce v hlavní roli. Jakkoli se Tom Hiddleston snaží, prostě mu nevěříte, že by byl schopen velet armádě, a že by ho armáda na oplátku poslouchala. Zato se mu musí nechat, že jeho Jindřich V. je mírnější a sympatičtější postava, než Jindřich Kennetha Branagha (ale kdo ví, k jakému z těch dvou ztvárnění by se přikláněl Shakespeare). Bitva u Azincourtu je tu nasnímána přehledněji a natočena moderněji (více realistické, třesoucí se kamera, více krve), než z verze z 1989, s čímž se ovšem dalo počítat, ale zde samozřejmě chybí ona výborná "Non Nobis Domine" scéna, která svého předchůdce povýšila na trochu jiný umělecký level. Závěrečné zásnuby Jindřicha V. a Kateřiny jsou zde méně roztomilé a méně romantické, ale o to možná realističtější, (ačkoli rozhodně ne tolik divácky atraktivní, snad až na ten polibek ;) než v předchozí verzi, ale dost bych se i divila, kdyby někdo trumfnul hvězdný pár Kenneth Branagh - Emma Thompson... Další významné mínus pro mě představuje obyčejnější ztvárnění postavy vypravěče, který je zde zastupován (až na závěrečnou scénu) pouze voice-overem, kdežto v Branaghově verzi působivě prochází s postavami dějem (a to ani nemluvím o rozdílném přednesu Dereka Jacobiho a Johna Hurta). No a má poslední výtka k tomuto filmu je možná poněkud pragmatičtější: Černoch členem vysoké britské šlechty v 15. století? Are you kidding me?! Tak to fakt neberu... ;-)(23.8.2014)