Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ocitáme se v období těsně po Druhé světové válce poblíž nově rozdělené pohraniční oblasti, kde se odehrává milostný příběh polské utečenkyně z východu a amerického vojáka. (HOODY)

Recenze (13)

IdaHutt 

všechny recenze uživatele

Milostné komorní drama ze zoufale zničeného Polska roku 1946 mi zůstane dlouho v hlavě. Ano, kdesi v hloubi tam sice cítím počáteční tezi a kalkul, avšak síla příběhu vše přebije - a člověk ví, že přesně takhle to musí být, přesně takhle se věci dějí, takhle funguje Osud, který "se nám podobá". Maja Komorowska jedinečná, Scott Wilson skvělý. A ostatní rovněž. - Snímek jsem viděla v kopii, u níž v posledních sekundách oněměl zvuk. Netuším, zda šlo o technickou chybu, nebo naopak o umělecký záměr ("tiché" slunce). Možná jen kouzlo nechtěného, leč to ticho, to nenaplnění, přetržení, prázdno..., to bylo naprosto přesné. ()

Eruntano 

všechny recenze uživatele

Podivuhodně dobrý a osobitý (po)válečný snímek o prostých osudech. Hned zkraje mě okouzlila křehkost vznikajícího vztahu i obou zcela nehrdinských, ale plně lidských, zranitelných a zraněných hrdinů. Velký podíl na tom mají výborné výkony obou představitelů. Začínám si zvykat na to, jak dobře Zanussi umí dobře vést herce. Obzvláště Scottu Wilsonovi se povedlo vytvořit postavu vojáka způsobem velmi netypickým, ale o to poutavějším. Překvapilo mě, že Zanussi klade velký důraz na estetickou stránku filmu, což bych zrovna od něj nečekal (i když jsem viděl jen pár jeho filmů - všechny spojoval výrazový naturalistismus, civilnost). Sdělení se tak hodně posouvá do obrazové roviny, což je ostatně nabíledni vzhledem k tomu, že postavy si nerozumí a dialogy velkou roli hrát nemůžou. Mnohé scény jsou z tohoto pohledu nezapomenutelné. Od momentu seznámení, přes smutný swingový tanec, až po Normana opuštěného na nástupišti. Povedené je také přenesení důrazu na pohledy postav, které celou dobu říkají nesmírně mnoho (opět skvělí a skvěle vedení herci). Bohužel ale film místy ztrácí tempo a scénář se cyklí - například ve zbytečně variované scéně s překladatelem. Byl by rozhodně prostor zanořit se ještě více do hloubky a bylo by to určitě vhodné. Potenciál měl příběh veliký. Některé výrazné prvky také zůstávají nedořečené, nedovysvětlené. Od podivné Zapasiewiczovy postavy až po nahozenou myšlenku, že štěstí může člověk najít i v utrpení. Celkově je každopádně velkou křivdou, že film je takřka neznámý. ()

Reklama

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Občas se stává, že jdete odlehlou cestičkou někam do neznáma, nic od procházky neočekáváte, avšak oči máte pozorné a najednou v trávě uvidíte blyštivý kamínek... Tím kamínkem někdy může být i film, jenž je trestuhodně zapomenutý, neznámý, skrytý v záplavě všeljakého balastu, tím kamínkem může být tento snímek Krzysztofa Zanussiho. To se holt stává, i když mně poslední dobou dost často... čím to? Rok spokojnego slonca je krásný i když smutný a beznadějí nasáklý film o dvou lidech, mezi kterými navzdory jazykové bariéře vykvete velmi silný vztah. On je americký voják, který přijel v roce 1946 do Polska vyšetřovat válečné zločiny, ona je vdova, která žije sama se svou nemocnou matkou. Setkají se v ne příliš romantickém okamžiku, avšak důsledky to pro oba má významné. Jejich láska je obklopena všeobecným zoufastvím, obavami z budoucnosti a vůbec poválečnou depresí, kdy kdo může, prchá za hranice... Film je to smutný, ovšem jde pod kůži, je silný. Zpočátku jsem se zdráhal uvěřit vztahu, který stojí jen na gestech a příležitostných tlumočnících, ale pak jsem pochopil. Filmové fanoušky navíc jistě potěší odkaz na Fordův film Přepadení, který hraje též významnou roli v závěrečné scéně. 4 1/2 ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Mistr se prostě nezapře. Způsob, kterým nám byl představen "americký voják" už dával tušit, že tu něco nehraje, že takhle se američtí vojáci v zemích okupovaných nacisty (viz především Itálie) nechovají. Na objasnění nemusíme čekat do konce filmu. Rovněž navazující scéna s bývalým německým komandantem (povelová) je brilantní - a takový je takřka celý film. ()

Idego 

všechny recenze uživatele

Zanussiho filmy věnující se spíš morálním dilematům moc nestárnou. Tady pro mě bylo těžší se do postav naplno vzít, protože zub času se na výrazových prostředcích už trochu podepsal. Líbil se mi ale jejich postupný vývoj. Oba se vyrovnávají s traumatem války a postupně si, opatrně, zkoušejí připustit, že by možná mohli být šťastní, a sledovat ten vývoj bylo působivý i bez toho, aby mě to rozbrečelo. Příjemný překvapení v nabídce Netflixu. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (3)

  • Umělecká hodnota snímku byla oceněna na festivalu v Benátkách v roce 1984, kde snímek získal Zlatého lva, což bylo v dějinách polského filmu zcela poprvé. [Zdroj: Festival nad řekou] (hippyman)
  • Příběh filmu je založený na základě skutečného vyprávění, které Zanussi zalsechl na jednom diskuzním filmovém semináři. [Zdroj: Festival nad řekou] (hippyman)
  • Hlavní představitelé si skutečně nerozuměli. On mluvil anglicky a ona francouzsky. Tlumočila jim jeho žena, původem z Číny. (Kamkon)

Reklama

Reklama