Struktura krystalu

Drama o dvou vědcích, kteří si vybrali dvě různé „poststudijní“ kariéry a vzájemně se snaží druhého přesvědčit o správnosti svého rozhodnutí, nedává jasnou odpověď na otázku, která z nich je tou „ideální“, ačkoli lehce inklinuje k rodinnému životu na samotě. Oba hrdinové jsou konstruování jako nijak zvlášť výjimeční. Akademicky úspěšný hrdina svého úspěchu nedosáhl zcela poctivou (etickou) cestou. Neakademický hrdina žijící na samotě nepůsobí přesvědčeně ve svém eskapickém kroku a jeho odsun mimo univerzitní svět spíš vypadá jako zbabělý únik, o jehož smysluplnosti ale není zcela přesvědčen. Jeho život přes všechna tvrzení není o nic plnější než na kariéru orientovaný život kolegy. (22.04.2007)

Ne vždy se naskytne možnost zhlédnout film, který postrádá konfrontaci, je pozitivní a dokonalým zobrazením vytčeného úseku skutečnosti vybízí diváka k jeho vlastnímu nepředpojatému výběru. Věk umístěnek, věk raného relativně stabilizovaného komunismu byl i věkem generace, která v dětských letech prožila válku jako vzdálenou vzpomínku, jež se do jejího života obtiskla stejně nezřetelně jako "budovatelská" éra prostě proto, že se nijak nedotkla jejích naprosto občanských ideálů a hodnot. Určitá mravní rozpolcenost vnějškově úspěšnějšího hrdiny je zesílena naznačenou rodící se vyprahlostí jeho budoucího života; jednoznačně však nevyznívá ani alternativní model života na venkově s jeho limity. Zamyšlení, volba, alternativa. Zenit života, který je ještě mladý, ale v kontextu doby už znamená současně zřetelný přestup do středního věku raně pokristovských let (Jehudovi-Ježíši mělo být v okamžiku jeho ukřižování zhruba 33 let). Jako diváci i jako pamětníci jsme uváděni do blížícího se bodu zlomu režimu a doby, která je i není součástí dějinné identity nejen polské. Zanussimu se mohlo již tehdy - a nemusí na tom nic měnit ani dnes - upřímně blahopřát k zdařilému debutu úrovně, která pro mnoho tvůrců zůstane po celou jejich dráhu tušeným, ale nikdy nenaplněným životním snem. (17.09.2008)

Sám Zanussi, když nám tenhle film uváděl, tak nás upozorňoval, že se máme připravit na pekelnou nudu. A ano, nuda to byla...ale taková zvláštní. Film i přes naprostou absenci akce a výraznějších chvil zaujme a uplyne velmi příjemně. Do zápaisníčku jsem si zapsal "film dýchá". Už nevim, co jsem tim přesně myslel, ale asi něco důležitýho ;-) . (FNR Písek 2009) (09.08.2009)

Zatímco z Iluminace jsem měla deprese, Struktura krystalu je vcelku příjemná nekonfliktní dialektika. Autor sám sobě pokládal otázky o smyslu života a ve filmu tyto otázky rozepsal do dvou postav dávných spolužáků, z nichž jeden po škole pokračuje v akademické dráze a ten druhý žije spokojený život na venkově s učitelkou. Tématizuje se zde tradiční rozhodnutí každého vysokoškoláka o tom, jak dále naloží se životem. Formálně nostalgické, obsahově stále aktuální. (15.06.2017)

Ambície vs. ústranie. Svetobežníctvo vs. usadenosť. Samota vs. partnerstvo. Dva prístupy k životu po skončení školy. Nie jednoznačne, ale predsa drukujúce skôr prírode, pokoju, rodine. Cestou do mesta vidíme fabriku ako rakovinotvorný vred na tvári krajiny, ako výsledok pokroku výskumu, vedy. Tej, ktorej zástupca sa pohŕdavo ošíva pri počúvaní vážnej hudby a s povznesenou nudou vyfukuje dym z cigarety. Starosti si nerobí ani z priateľstva a pokúša sa zviesť kamarátovu manželku. Nad filozofiou ohŕňa nos, ku kariére si dopomohol krádežou myšlienok. Naznačená konfrontácia trochu zlyháva na príliš tézovitom vyhranení charakterov (zodpovedajúcich zhruba osi mesto-dedina) s jasne naznačeným režisérovým postojom, čím sa postavy stávajú len neživotnými plôškami kryštáľu, o ktorého variabilné farebné odtiene tu asi malo ísť. Vo francisovom komentári spomenuté Passerovo Intimní osvětlení nepotrebuje toľko a predsa poskytuje komplexnejší pohľad. 75%. (12.08.2008)

na udržení pozornosti poměrně náročný snímek nevalné zápletky, přesto však neztrácející na působivosti... lyrické obrazy výborně doplňuje krásný hudební motiv a pro mě šlo o první unikátní filmové i fyzické setkání s mistrem Zanussim... 70% [Festival Nad Řekou, 2009] (10.08.2009)

Tématem mi to trochu připomíná Passerův film Intimní osvětlení. V obou jde o dva bývalé spolužáky, kteří si kdysi byli blízcí. Po letech se znovu setkávají na venkově v rodině jednoho z nich a ukazuje se, že si vybrali naprosto odlišný způsob života. Jejich krátké setkání je přiměje přemýšlet o tom, zda si vybrali správně. Žádný z nich ten svůj život změnit nechce, přesto by možná v jistém smyslu se svým přítelem přece jen měnil. Velice prostý, a přitom hluboce existenciální film, který i diváka přinutí uvažovat nad svým životem a rozhodnutími, která v životě udělal. To platí pro oba filmy, ale Intimní osvětlení je větší legrace. (24.11.2006)

V půvabném raném Zanussiho filmu se téma vynořuje postupně, krystalizuje v rozptýleném duchu, jako světlo se jednotlivé motivy odráží proti sobě i souvisle ze všech jeho složek. Formálně jde o vzájemné tření několika ploch: děj je sice chronologický, ale střih překotný a ostré přechody a předěly signalizují vratký pohyb po hranách - scény se nejprve zdají jasné a hladké, ale vždy se musí zlomit v záhybu tvaru. Dynamickou krystalickou strukturu umocňuje hudba Wojciecha Kilara – ostré tóny či vibrafon, zvuky jako jiskry či laser odněkud vystřelené a někde napjatě rezonující. Snímek ukazuje setkání přátel z katedry fyziky, jejich osudy se konfrontují a třou o sebe ve ztišené zimní náladě, sled scén, epizod, vzpomínek však účelně klid rozrušují. Film-krystal zrcadlí podobná témata jako Intimní osvětlení (1965) Ivana Passera, různé podoby kariéry a využití znalostí získaných na škole, nostalgii, plynoucí čas a osamění; v polském filmu se však pracuje jinak – české snímky více spoléhají na vtip a komické ztvárnění situací a divák se dost času směje. Poláci jsou duchovnější; na odlehčený tón tolik nespoléhají a prožitek tak může být i poněkud čistší, soustředěnější. Jedno srovnání: tam, kde by moment náhlého probuzení dědečka při hlasitých televizních tónech v českém filmu doprovázela série vtipných hlášek a přídavná komika, tam se polští protagonisté pouze jemně pousmějí a v tichém pobavení mlčí. (16.01.2012)

Úspěšný fyzik příjíždí na dovolenou ke svému dávnému příteli ze studií s tajným úkolem naverbovat ho zpět do vědeckého života. Poklidný rodinný život versus hektická kariéra. Pomalu plynoucí tempo narušené rychlými průstřihy fyzikálních vzorců, not a citátů z filozofických knih během debat. Ani jeden ze spolužáků nechápe volbu toho druhého, přesto je ale společná konfrontace nutí přemýšlet o svých prioritách, možná je i krapet přehodnocovat, ale přesto pokračovat ve vytyčené linii života. (10.01.2012)

Film plný mnoha zdánlivě nepodstatných detailů, jejichž postupným vrstvením vznikne výtečná psychologická sonda do života dvou dávných kamarádů. Hutná atmosféra zmrzlého venkova, útržkovité dialogy a zádumčivá hudební intermezza. Tedy, na to že mě Zanussi podle ohlasů o povaze jeho tvorby nikdy nelákal, je pro mě jeho první film velice příjemným překvapením. (29.12.2011)

Při sledování Struktrury krystalu jsem si připadal jako bych koukal do mrazáku od firmy Zanussi. Chladná nuda. Ovšem s výbornou Kilarovou hudbou a pár pěknými obrazy. Tvářit se jako intelektuál nebudu, na to je zde dostatečný zástup jiných pane Zanussi. A navíc nenávidím fyziku a konverzaci o ní. (22.09.2015)

Režisér Zanussi nám ve svém celovečerním debutu předkládá dva pohledy na život vědce. Dva přátelé, kteří spolu kdysi studovali (a mají tedy stejné předpoklady) se po letech setkávají. Jeden je dravý, profesionální, úspěšný, buduje kariéru, ale k tomu je potřeba i jistá dávka cynismu a bezohlednosti. Druhý žije na vesnici, v souladu s přírodou, mechanicky se stará o meteorologickou stanici a hloubá v knihách o otázkách nekonečna. Ale nemarní tak svůj talent, když by mohl přispět lidstvu svými objevy? Není to jen zbabělý únik před světem? Který z nich je lepší a lze to vůbec rozhodnout? Jediným závěrem je, že život obou je sobecký... (16.11.2006)

Jak se pozná film vystudovaného fyzika a nikoliv filmaře ? Že je v každém aspektu analytický a logický, i když čistý jako krystal. Nestrannost a nepotřebnost morálního výsledku filmu ale dopadá bez stavby příběhu smutně strnule. (07.08.2009)

Co vznikne spojí-li se Intimní osvětlení s Cechovem a učebnicí fyziky? Originální snímek, který k porovnání dvou způsobů života větvících se z jediného kmene přistupuje zdrženlivěji než Passerova sonda a opravdu se jasný obraz spíše lomí, jako když se na něj díváme prizmatem krystalu. I tak je neméně podmanivý a má svojí zvláštní poetiku. (23.09.2011)

Minimalizmus, tak netypický pre tohto režiséra, mi nevyhovoval. Len jasný, rozpracovaný a ostrý konflikt ideí dáva filmom o morálke "zmysluplný říz". Ten tu narozdiel od neskorších Zanussiho filmov, ustúpil na úkor prírodnej, takmer idylickej atmosféry len s náznakom sporu / sporov. Film mal vhodnú dĺžku, akurát na to, aby sa divák nestihol začať nudiť. Synchronizácia hudby a obrazu bola skvelá. (28.10.2008)

ocenenia : Mar del Plata Film Festival 1970 - Najlepší scenár (Krzysztof Zanussi), Cena film. kritikov za najlepší filmový debut (Krzysztof Zanussi) (04.01.2008)

Film je opravdu svým způsobem podobný Intimnímu osvětlení, to je ale dravější, agresivnější a vtipnější... Zanussiho film je ale poetičtější, lehčí, a celkově jemnější... navíc bez jasného východiska - oním nestraněním nedává režisér tezi, ale jen upozorňuje a pozoruje, což je dobře... Film, který má i po letech co říct a kterému by se mělo naslouchat (29.10.2007)

Taková komornější polemika mezi Markem (Andrzej Zamecki) a Janem (Jan Myslowixz) o smyslu životní dráhy. Marek preferuje kariérní životní dráhu a to i za cenu neuspokojivého osobního života, účelového měnění postojů a s ostrými lokty postupovat vpřed za vysněným uznáním. Jan utekl z tohoto světa, aby prožil život v ústraní se svoji ženou Annou (Barbara Wrzesinska) a se svými dětmi. Skoro idilické soužití s přírodou se ale pod drobnohledem rozbíjí na rezignaci jakýhkoliv ambicí, bez koníčků a pouze s filozofováním o spěchu, či poklidnému plutí životem. Oba dva jsou sice určitým způsobem fascinováni životem toho druhého, ale jeden vidí v druhém jen slabošského útěkáře, ten druhý toho prvního zase jako egoistického prospěcháře. Jaká cesta je správná? Jednak záleží na úhlu pohledu, jednak ze subjektivně objektivního hlediska není ani jedna cesta tou pravou a správnou. Ale to se dostáváme na filozofování o smyslu života, ke kterému má přeci jen blíže Jan. Jinak to příjemně ubýhá, s krásnou černobílou kamerou. (10.07.2010)

Velice dobry a zabavny snimek se slusnymi hereckymi vykony. Zvlaste nedelni vylet do mesta s typickou ukazkou " polskeho handlu " je bezchybny, ale cely film je natoceny velice dobre a ja v nem neshledal zadnou slabinu a tedy za plny pocet! (26.12.2007)

To není ani tak film, jako spíš Zanussiho psychoterapie. Znám to, protože mám podobné vzdělání jako Zanussi (technika, filosofie). I já mohl jako Jan odejít z města, oženit se s prostou učitelkou, která považuje TO za prasárny a strávit svůj život ve vesnickém bezčasí. Jenže jsem povahově spíš Marek a tak se snažím aktivně a realisticky proplouvat profesním životem a neprodat přitom svou duši lacino. Přesto si myslím, že Zanussi zůstává ve svých úvahách na povrchu. Když nebudu počítat špatný výklad entropie a zmatenou úvahu o nekonečnu, zůstává zde filmový záběr na Rozpravu o metodě od Descarta - Marek se zabývá res extensa (vzorce, elektromagnetické pole), zatímco Jan je pohroužen do res cogitans. Toto tvrdé a absolutní rozdělení ze sedmnáctého století sloužilo pro podporu myšlenky, že je zde jasně daný a poznatelný svět přírodních zákonu na jedné straně a striktně daný svět morálních zákonů na druhé straně. A mezi nimi nepřekonatelná zeď. Snad už jsme nyní v uvažování dále. (07.05.2009)