Život je pes

Úvodnímu gagu na váze jsem se nahlas a od srdce smál, což se mi u filmu zase tak často nestává. Pak už sice na nic podobného nedošlo, ale úsměv mi z tváře po celou dobu nezmizel. Diva Adina pak svou erotičností zase nezklamala a její dmoucí ňadra s vyrýsovanými bradavkami přes halenku mi v jednom okamžiku naprosto vyrazila dech. Haas ve své "dvojroli" pak předvedl parádní výkon a jeho eskalující problémy s udržením dvou identit dokázaly po celou dobu výborně bavit. Nesedla mi jen ufňukaná Světla Svozilová, ale chápu, že v té době byly tyhle naivky ve filmech naprosto běžným jevem a tak říkám, to nevadí, to nevadí, to nevadí, to nevadí. (05.04.2021)

Posuzujeme-li toto svěží dílko z pohledu doby jeho vzniku, jedná se o práci určitě nadprůměrnou a kultivovanou, která viditelně přesahuje standard svého času. To, co z ní vyčnívá ještě víc, je strhující živelná komika čerstvého Pražana Huga Haase, jehož dvojrole a její pojetí by sneslo plně i dnešní měřítka. Fabule i scénář jsou věrohodně propracovány a rámec krotké rodinné komedie-idyly prolamován ne jako výjimka, nýbrž jako osvědčené pravidlo. Fenomén Huga Haase nejen jako komika, ale i jako režiséra a scénáristy se zdá být nedoceňován. Jeho robustní, na reáliích vždy poučené a příkladně připravené herectví s celou řadou nezaměnitelných prvků v tomto díle stačilo jen naznačit své vrcholné možnosti. Stalo se tak ovšem způsobem, který bere dech i po desetiletích a nutí nás k neskrývanému obdivu. Začínající, ještě ne dvacetiletá Mandlová sice nic neposvětila, ale také nepokazila; budoucí klíčovou hvězdu národní kinematografie ovšem nebylo možné přehlédnout už tehdy. ŽIVOT vešel po právu již za života svých tvůců na piedestal zlatého pokladu české národní a stání kinematografie. (17.06.2008)

„To sem jaktěživ neslyšel, aby člověk musel platit dluhy!“ Viktor to nemá jednoduché, místo nabídnuté práce se všude dozvídá, že má „táhnout“, o jeho tvorbu nikdo nestojí, a když si chce v zoufalosti pustit plyn, vypnou mu ho pro neplacení, no zkrátka smolař. Ale znamení předznamenávající štěstí mu dodají novou vzpruhu…Přijde mi to jako takový malý zázrak, že se zde podařilo vystavět docela zábavnou podívanou na tak neuvěřitelně chatrné a prostoduché zápletce. A to i navzdory tomu, že tu Haas nemá s výjimkou (zde spíš průměrného) Pištěka prakticky žádného lepšího komediálního nahrávače. Jenže hlavní protagonista se v tomto filmu překonává, svou dvojroli využívá (až ždímá), jak jen se jen dá, a nutno dodat, že je radost ho při tom pozorovat. Ať už při jeho mistrných „schizofrenních“ scénách, romantickém tokání (líbil se mi hlavně perfektní „dialog“ v kanceláři) či třeba vymlouvání se panu domácímu a nechtěné ctitelce. Hlavně kvůli výbornému Haasovi dávám ještě slabší 4*. „A do rána budete jako rybička!“ - „Já vím…na suchu, slečno.“ (24.11.2019)

Jedna z nejvtipnějších prvorepublikových komedií, spolupráce Haas-Frič se dařila. Haas je opět nádherně sebeironický. Všimněte si, že v dosti Haasových filmech padne zmínka o jeho nosu. Nejlepší je ve chvílích, kdy střídá masky synovce a strýce, mimochodem dva typy, které hrával většinou samostatně. Adina Mandlová začíná nesměle startovat k výšinám, tentokrát ovšem ještě pouze coby "herecký břečťan Huga Haase". Ve společných scénách to mezi nimi celkem příjemně jiskří. "Jé my dnes máme vašeho strýčka k obědu." - "Tak, no to si pochutnáte." Není co dodat. (22.07.2003)

Spíše než pitvořící se (třebaže schopně) Burian, než svůdný romantik Nový, je mi zřejmě bližší sympatické rošťáctví Hugo Haase, v tomto filmu pak v poloze lehce trumberovité - musí totiž neustále hasit problémy, které si sám způsobil a tím se dostává do problémů dalších, o chlup hlubších. Finále je sice zřejmé již od počátku, ovšem cesta k němu je zábavná. Nevadil mi ani obligátní výskyt všech "prvků prvorepublikové komedie", které jsem si vypsal v komentáři k Jedenáctému přikázání. Zjevně i ze stokrát použitého lze namíchat cosi osvěžujícího. Slabší ****. (06.01.2009)