Život za život - Maxmilián Kolbe

Ze všech režisérů polských filmů morálního neklidu je mi Zanussi nejvzdálenější pro vyhraněný katolicismus ve svém díle. Vycházím z jiných myšlenkových pozic a Zanussiho východiska jsou pro mě nepřijatelná hned ze dvou hledisek. Uprchlý vězeň nenese žádnou odpovědnost za popravy v koncentráku a tudíž nemusí cítit ani tu nejmenší vinu. Kolektivní tresty byly v nacismu časté a pak by vlastně při takovém pohledu byla jakákoliv odbojová činnost a rezistence nemorální. Veškerou vinu mají nést kati...Ten katolický pocit viny za prvotní hřích a dlouhou řádku "hříchů" následujících mi byl vždycky z duše protivný. Druhé hledisko se týká role katolicismu v 30. a 40. letech. Řada obyčejných katolíků a nižšího duchovenstva se jistě chovala statečně a podle morálních zásad. To nic nemění na tom, že systémově byl katolicismus oné doby pevnou oporou těch nejhorších režimů (Hitler nazýval například Franka pro jeho nejtěsnější vazby na katolický klérus jezuitskou sviní) a Vatikán se vúči Hitlerovi choval víc než pragmaticky... Pokud jde o Zanussiho film, je snad silný tématicky, ale zpracování pokulhává, scénář chtěl dopilovat a vzhledem k důrazu na dialogy a práci kamery jde spíš o televizní inscenaci. Celkový dojem 45 %. (13.07.2008)

Tendenčnost vždy zůstává tendenčností. Cynická slova katolického preláta o možné velkovýrobě světců-mučedníků jsou komunisitckému dogmatismu bližší, než by si sama katolická církev byla ochotna připustit. Kolbeho čin svým mravním kontextem bezpochyby úctyhodný je - v koncentračních táborech se však nechovali statečně jen katoličtí kněží či věřící - stejně tak to byli komunisté, socialisté, liberálové, židé. Vinit uprchlého vězně-partyzána, muže bez jakékoliv další doplňkové charakteristiky ze zodpovědnosti za lidský život je nesmyslné; vrahy byli vždy ti v uniformách, oni určovali hrůzná pravidla nuzné vězeňské existence pohybující se stále na pokraji života a smrti (byly i bestie ve vězeňských mundurech, ty se však chovaly a jednaly viditelně odlišným způsobem). Režie Zanussiho se snaží o vyrovnaný pohled, mravoličnost - to je zdvořilý výraz - scénáře však překonat nedokáže stejně tak jako křečovitou snahu o vytvoření světce za každou cenu. Nedotažené zpracování se tu nechtěně prolíná s rozporuplným postojem katolické církve-instituce, která v tomto klíčovém okamžiku své existence, v konfrontaci s režimem, proti kterému byl démonizovaný Bonaparte vzorem tolerance a vstřícnosti, selhala tím nejžalostnějším způsobem. To dále problematizuje nejen ústřední myšlenku, ale i kvalitu a vyznění filmu (ve filmu zoufale hledané jméno zachráněného je přitom známo - šlo o otce rodiny s dvěma dětmi, seržanta polské armády Franciszka Gajowniczka, který se dožil úctyhodného věku takřka 95 let - narozen 15. 11. 1901 - zemřel 13. 3. 1995). Kritičnost, kterou Zanussi tak přesvědčivě vyjadřuje vůči komunistickému režimu, zde selhává; konjunkturalismus restaurace prvních postkomunistických měsíců a let a poplatnost, která s tím souvisí, určitě v tomto případě nepřekonal. Voluntarismus a vůle nejsou synonyma. (09.09.2008)

Příběh novodobého světce Maxmiliána Maria Kolbeho, který přišel o svůj život za války v koncentračním táboře. V češtině je název: Život za život (26.12.2006)

Nevím jak to pojmout. Mám v neskonalé úctě lidi co za války pomáhali jiným, nehledě na svůj život. V tomto případě dokonce co vyměnili svůj život za cizí. Dnes těžko psát o Osvětimi a věcech co se udály za ostnatými dráty nabitými elektřinou. Od osoby duchovní by se takový čin dal očekávat. A přeci sebrat k němu odvahu stálo asi setsakramentskou sílu. Vždyť už jen vystoupení z řady na apelu byla nehorázná troufalost, za kterou mohl být vězeň ubit kápy bejkovci ještě než by cokoliv řekl esesmanovi... Film má silný náboženský podtext, jeho cílem je glortifikovat - dnes už Svatého Kolbeho. A s tím mám problém. To opravdu stačí být věřící a obětovat svůj život za jiný aby se člověk stal Svatým? Jakousi protiváhu Kolbemu ve filmu ztvárňuje uprchlík Jan. Ten je částečně stíhán výčitkou, že za něj zemřelo 10 jiných vězňů (oblíbená taxa esesáků za uprchlíka) a zároveň se zajímá o osud muže, který se obětoval místo jiného vybraného vězně. Nakonec však i on dochází k procitnutí... Nebyl to úplně šálek mé kávy, nečekejte od toho žádného Schindlera, ale k filmům o holocaustu se může toto dílo směle přiřadit. Zde o to více, že popisuje katolického duchovního, kteří pomáhali uprchlíkům a Židům což nebylo v antisemitském Polsku až tak běžné... * * * (06.08.2013)

Na této agitce není dobrého vlastně vůbec nic. Pokud chtěli tvůrci poškodit pověst církve, splnili svůj úkol na 1000%. Trapný, nudný, tendenční nefilm Život za život nestojí za obětování hodiny a půl vlastního života. Nevím, jestli se někdy někomu podařilo tak zprasit poměrně silné téma, jako Zanussimu. (08.06.2011)

Slabá réžia, slabá výprava, priemerná kamera, dosť dobré herecké výkony, obstojný scenár, hrozný dabing - v tomto prípade to nie je až také podstatné. Všetky nedostatky prevyšuje výnimočný príbeh, kvôli ktorému musím dať dobré hodnotenie. (24.11.2009)

Německo-polský film Život za život vypráví o minoritském knězi Maxmiliánu Kolbem, který v srpnu 1941 v koncentračním táboře Osvětim nabídl svůj život výměnou za muže, který měl rodinu a děti. Film poněkud trpí popisností a poněkud plochými charaktery, na druhou stranu se o podobných osobnostech dost těžko točí filmy, zvláště těší-li se mimořádné úctě. (18.10.2018)

Sv. Maxmilián Kolbe by si zasloužil lepší filmové zpracování svého příběhu. (30.01.2008)

Díky Bohu za filmy, které tvoří protiváhu fraškám typu antikatolické agitky Amen. (02.03.2007)

Šťastný chlap, ten Kolbe. Už ako malému chlapcovi mu Panna Mária povedala, čo mal vedieť. On odvtedy nepochyboval, ale neochvejne kráčal cestou svätosti. Ale pre nás, pochybujúcich divákov, vo filme stále znie otázka: Prečo?? A ja sedím pred filmom s televíznou réžiou a "taliansky jednoduchým" scenárom, v duchu si zúfam, kam až ten Zanussi klesol. A hlavný hrdina namiesto toho, aby sa k odpovedi prepracovával v dlhých filozofických debatách, ako je u Zanussiho zvykom, pre istotu dostane osvietenie "zhora". Zase raz poľská kinematografia doplatila na vlastné tabu. Konanie najväčších Poliakov sa nesmie spochybňovať!! Ale o to ťažšie potom je, točiť o nich dobré filmy. (13.08.2015)

Osvietenie je základnou témou....uvedomenie si širokého kontextu vlastných činnov. Nie, utečenec Jan nie je zodpovedný za následné dianie v tábore...je "iba" zodpovedný za to, že aj cez jeho osobu došiel k naplneniu Kolbeho extrémny humanizmus - svätosť. Paradoxne, Jan nie je zodpovedný za vyhladovanie 10 ľudí, ale je toho kauzálnou príčinou, a prijatie tejto príčinnosti ho nutne musí viesť k pokore, nie k pocitu vlastnej nezainteresovanej nevinnosti. Bez pokory by sa stal totiž rovnako vinným ako SSmani. A rovnako silná je konfrontácia jeho síce spravodlivého, ale čisto egoistického úteku, a maximálne nespravodlivej, ale čisto altruistickej obete pátra Maximiliána. Nie "prvotný hriech" (ako spomína v komentári gudaulin), ale vedomie vlastnej malosti, slabosti a pýchy zoči-voči "poníženej titánskosti" Svätca donúti Jana v závere, pri správe o svätorečení Kolbeho klaknúť na kolená. Toho Jana, ktorý počas celého filmu pôsobí sebaisto a ako ten posledný, ktorý by si pripúšťal nejakú výčitku. Jedna kacírska myšlienka ma však neopúšťa: láska k sebatrýzni vs. láska k vlastnému (predsmrtnému) životu, ktorá z týchto dvoch bola pre mentalitu Kolbeho typickejšia?? A ak tá prvá, nebola táto obeta iba grandióznou bodkou za životom človeka, ktorý možno o inej ako mučeníckej smrti ani nesníval? Ale zase, aj vyzdvihovanie sebatrýzne nad lásku k vlastnému životu môže byť prejavom obrovskej vďačnosti a až ostychu-nezaslúženosti prijať všetky dobrá, ktorých sa mi v dare života dostáva....sebatrýzeň je možno väčším prejavom vďačnosti za život, ako jeho hedónistické úžívanie si.... Utrpenie skrýva veľa tajomstiev, a bez pokory sa k nim nik ani len nepriblíži. (04.11.2008)

Film podľa skutočnej udalosti. Muž, ktorému sa podarilo utiecť z koncetračného tábora v Oswienčime, sa dozvedá, čo sa dialo po jeho úteku... Pred našimi očami sa tak postupne dotvára postava a život novodobého svätca - kňaza Maximiliána Kolbeho, ktorý v auguste 1941 podstúpil smrť v bunkri hladu namiesto svojho spoluväzňa. (01.06.2007)

Špatné zpracování tohoto hlubokého příběhu. (23.03.2019)

Zanussi mel v tomto pripade velice tezky ukol. Myslim, ze daleko zajimavejsi by bylo videt, jak myslel skutecny Kolbe, nez krouzit kolem jeho legendy a vypravet jinymi usty, tisickrat slysene historky z zivota svetce. Problem by ale jiste byl s tim, ze v takovem pripade by musela nastoupit fikce a tu by mu nekteri omlatili o hlavu. Takze nakonec vysledek pusobi srabacky a tazani hlavniho uprchlika se v tomhle kontextu miji s tradicni silou otazek na jake jsme u Zanussiho zvykli (15.08.2011)

Príbeh Maximiliána Kolbeho je veľmi silný...dalo sa z neho vyťažiť oveľa viac. Bez spádu, sucho natočené. (18.10.2009)

Žít s vědomím, že kvůli mně zemřeli jiní lidé, není jednoduché, pokud má člověk v sobě aspoň trochu soucítění. A nic nepomůže zdůvodnění, že jsem jen využil příležitost, a že nejsem odpovědný za krutý systém, který vládl v lágru. V kontrastu proti tomu stojí Maxmilian Kolbe, který život nabídl, i když jinak mohl žít, alespoň tentokrát. Uprchlý Jan nepřipouští žádné pochybnosti, apelovat na pocit spoluviny považuje za vydírání, sám se však nestydí vydírat, když si apelem na křesťanskou lásku vynucuje ubytování a pomoc. Věří jenom na osud. V tom případě by měl důsledný a ponechat vše osudu podle své víry. Celkem solidní zpracování, občas se neubrání schématičnosti a popisnosti. (28.11.2011)

O Maximilianovi Kolbem som prvy raz pocul z rozpravania ako maly chlapec. Film nie je trhak v zmysle ufo/sex/drogy, zato ale ponuka na zamyslenie, pokial moze siahat nezistna ludska laska cloveka k cloveku. (08.05.2016)

Film, který nechci hodnotit z hlediska „odvedené práce". Příběh výjimečného člověka, který je pro mne důležitý. Je dobře, že film nepopisuje pouze nejznámější část jeho života, kdy nabídl svůj život za život jiného. Málo se ví o jeho založení kláštera Niepokalanów, založení města, zřízení tiskařských závodů k vydávání časopisů, misiích v Japonsku, založení Rytířstva Neposkvrněné, o jeho lásce k bližním a obětavosti. Jeho nejznámější čin v koncentračním táboře byl vyústěním celého jeho předešlého života. (02.12.2016)

Témata, která volí film, jsou samozřejmě důležitá a tvoří součást toho, jak na nás film působí. Rozhodující pro hodnocení je ovšem to, jak bylo téma uchopeno a zpracováno. A tady nutno říct, že jde o film slabý. Chápu, že v roce 1991 se těžko hledají herci, kterým bychom uvěřili, že jsou koncentráčníci (ev. že nedlouho po válce mají mít vizáž lidí, kteří tam ještě nedávno byli), takže statná postava umírajícího Kolbeho podpírající jediného anorektika, který je spolu s těmi několika dalšími herci vychrtlého vzhledu kdoví proč svlečen (hladověli jste někdy?Člověku je zima...), je od pohledu nevěrohodná. Příběh se vleče, nemá spád, pokračuje, i když už vše bylo řečeno. Tak nedbalý dabing jsem už dlouho neslyšela. Bohužel se rozmáhá nešvar, že si film můžete pustit jen s dabingem, v lepším případě máte volbu mezi originálním zvukem a slabým dabingem. kam se poděla kultura titulkování???? (30.12.2012)

Historicky poměrně přesný film, byť mi zpracování moc nesedí. Mrzí mne, že zde čtu negativní hodnocení na základě historické přesnosti od kolegů, kteří zjevně nemají o polském protinacistickém odboji ani tucha, jinak by věděli, že katolická církev byla klíčovou součástí polského protinacistického odboje. A že i církev celosvětově se k Hitlerovi chovala pragmaticky jen potud, aby byl její boj s ním co nejúčinnější. Když někdo chce hodnotit historické filmy a jejich přesnost, měl by nejdřív o historii něco vědět. Do odboje proti nacistům byly jen v Polsku zapojeny stovky klášterních institucí, např. jen ukrývání židovských dětí se zúčastnilo přes 300 řádových škol a sirotčinců. Činily tak buďto s vědomím, či na výzvu vedení svých řádů. Účast v odboji zaplatilo životem několik tisíc mnichů a několik set řeholnic. Trochu moc masové a organizované na "jednotlivce". Film to myslím docela krásně popisuje. Kam poslali dobří lidé uprchlíka? Do kláštera. Kde se dlouhodobě skrýval? V klášterech. A pokud jde o morální vinu... Víte, to je samozřejmě věc názoru. Pokud vím, že když něco udělám, tak nacisté povraždí xy lidí, je IMHO mojí povinností zvážit, jestli se vyplatí to udělat. Jistě je špatné přisuzovat obětem viny jejich katanů, nicméně některé důsledky jednání je třeba zvažovat. Chápu, že s tím někdo nesouhlasí, nicméně otázkou zůstává, proč to tak zdůrazňuje v hodnocení, jako by to dokazovalo, že jde o špatný film. Hodnocení jako u historických filmů: 1. Stojí námět za natočení? (*****) 2. Dokázal film poutavě a přesvědčivě přiblížit tuto postavu a její dobu? (***) 3. Byl historicky přesný? (*****) 2*5+1*3/3=4,3=**** (11.06.2008)