Reality
Reality
Reality
Režie:
Matteo GarroneKamera:
Marco OnoratoHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Aniello Arena, Loredana Simioli, Claudia Gerini, Nando Paone, Nunzia Schiano, Giuseppina Cervizzi, Raffaele FerranteVOD (2)
Obsahy(1)
Luciano je majitelem prosperující rybárny v srdci staré Neapole, má hezkou ženu a spoustu příbuzných, je oblíbený, dobře tančí a rád se předvádí. Když ho děti přemluví, aby se přihlásil do konkurzu populární televizní reality show Velký bratr, a on postoupí do dalšího kola, upne se k představě, že bude slavný a bohatý, tak silně, až pozbude smysl pro skutečnost. Matteo Garrone už předem hlásil, že jeho nový film nebude o neapolské mafii, že dostal chuť natočit komedii. Jeho obraz malého světa lidové Neapole má nesporně společné rysy s filmy slavného období italské komedie, ale nová je tu přítomnost televize, formující vkus a myšlení lidí a ovlivňující jejich představu o úspěšnosti a štěstí. V úvodních záběrech svatebního kočáru a obludně kýčovité slavnosti, ale i v Lucianově postupném propadání magické přitažlivosti dryáčnických manýr komerční televize je přítomen duch Federika Felliniho. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (35)
Truman Show naruby, a po italsku. A Garroneho odpoveď na Rockyho :-) Režisérov odosobnený pozorovateľský štýl, kedy hraným filmom plní skôr účel dokumentu, mi v Gomorre k srdci neprirástol. Gomorru uznávam iba pre tvorcovu odvahu a zásluhy. Reality Show je ale iná. Ľudskejšia, milejšia, svoje postavy má rada a hlavnému hrdinovi by rada pomohla... keby to šlo. Scéna pri bazéne fantasticky zinscenovaná do jedného záberu. Záver geniálny. Garrone je pán umelec. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Průměrná pohoda, ve které si banda Italů užívá show, která dnes už nikoho nezajímá. Místo sociologické sondy a nějaké podrobné analýzy je tu řvaní na na trhu i v tlusté rodině, místo postupného propadání do spirály paranoii nějaká ta legrace se cvrčky a místo uceleného zážitku sled několika povedených skečů, které by nemohly stát samy o sobě. Než na filmovém festivalu přeběhnete do druhého sálu, budete si z toho pamatovat akorát to, že to mělo dobrou kameru. ()
Italský temperament, extravagance, touha po slávě, nízké cíle a nutnost uživit rodinu tvoří základní charakterové znaky rybáře Luciana, který se jednoho dne na nátlak své nejmladší dcery rozhodne přihlásit do Big Brothera. Konkurz, kterým se zpočátku jen snažil udělat radost svému potomkovi, se pro něj ale postupně stává veškerou náplní života. Luciano totiž začíná propadat touze dostat se do televize za každou cenu a navíc začíná věřit, že o něj producenti pořadu skutečně mají zájem. Reality Show je zvláštní ukázkou toho, kam až může zajít obrácený Orwellův 1984, tedy svět, ve kterém někdo nejen paranoidně věří, že je jinými pozorován, ale i po tom vlastně touží. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Paranoiu vyvolávajú nie reality show, ale skôr bežne spoločenské mechanizmy, ako je práca, štruktúry riadenia a vedenia podriadených, mediálne pokrytie udalostí, internetové spravodjastvo, spamy a správanie sa bezpečnostných zložiek štátu. Pop-kultúrne udalosti v štýle dnes už odoznievajúceho Veľkého brata majú slúžiť k zmiereniu sa s životom v kontrole a zároveň k docieleniu emócií u tých, ktorí tieto súťaže pravidelne sledujú a nedokážu si ich zabezpečiť z vlastných vzťahov či zážitkov. Čiže k bežnému oblbnutiu. Garrone ponúka pomerne prvoplánovú satiru o zblbnutí konkurzom do prehnane absurdných rozmerov. Alebo ako úspešný predavač rýb k virtuálnej realite prešiel a zmysel pre realitu dňa opustil. Zdanie silného príbehu bežného človeka z ulice satirickosť z príbehu nevyhnala. Natoľko sa to snaží byť realistické, až je to také nemastné-neslané. Film postráda silné emócie, ponúkne síce zopár obstojných záberov, ale okrem nich je to len sivý priemer, ktorý s Felliniho dielom má spoločné hádam len to, že je to talianske. ()
[ITFF 2012, Sydney] Tesne pred vrcholom, ale s rapídnym posunom. Stále verím že Garrone ešte nedosiahol svojho maxima, stále tam vidím rezervy čo do zovretosti syžetu či dôslednejšieho uchopenia témy, ale od vágne spracovanej "Gomorry" kde sa podľa mustru "tvrdý pragmatizmus" nezainteresovane pozorovalo chaotické vybavovanie si účtov pouličných gangsterov sa čo to zmenilo. 1. Záujem o rozpracovanie pohnútok jednotlivých charakterov. Nielen Luciano sa podrobuje osobnostnému rozboru, ale do istej miery aj jeho kamoši a hlavne rodina, ktorá je primárnym zdrojom podpory a zároveň degenerovaným článkom skrz onu, médiami stelesnenú utópiu "slávy". 2. Väčší dôraz na plynulú montáž voyeristických sekvencií a kvalitnejšieho nasvietenia, používania farieb. I keď to ešte nie je súdržný celok, pomaly sa to dostáva do polohy z ktorej chýba už iba málo na vyslovenie slova komplexnosť. Nájazdy a tzv. sledovania "na dotyk" tu fungujú na výbornú, či už ide o skupinové alebo sólo scény, v každom prípade to má patričné grády. Najviac to však začne naberať na obrátkach v momente, kedy dôjde k strate zdravého rozumu a realitu postihne fáza rozkladu. To nastáva ten pravý sociologický prepad do neznáma kedy ilúzia vládne a celá autorita putuje do čerta, neostáva nič len smiech...a slzy - veru Fellini by mal isto radosť. Otváracia a uzatváracia pasáž potom nasadzuje pomyselnú korunu. Zatiaľ čo na začiatku sa zoomuje do rozľahlej pestrofarebnej mizanscény plnej estrádneho šaškovania či hluku, tak v konci sa zoomuje z malého potemného interiéru s paralélnym (pointu umocňujúcim) narušovaním ticha. 3. Podarenejšia voľba námetu a jeho náležité prevedenie na plátno. Nie že by ma nebralo pomalé rozplietanie chápadiel neapolskej mafie, ale - ako už je známe - extra dobre zužitkovaná šanca to teda nebola (vyjmúc tej silno pôsobiacej chladnokrvnosti/bezvýchodnosti) a preto sa mi pozdáva odklon z výberu na základe vrodenej odvahy na voľbu podľa vybudovanej vízie. A ten odkaz je zcela zrejmý, 100% aktuálny a vedomie deptajúci. Ešteže si z toho niekto vie spraviť prču a zároveň to kriticky okomentovať, inak by to fakt bolelo...ako v realite. ()
47. MFF KV] Film balancující na hraně mezi lidovou komedií a sociálním dramatem. Zároveň zde lze pozorovat určitý pokus o průnik poetiky Felliniho pozdního díla GINGER A FRED se Scorseseho KRÁLEM KOMEDIE. Fellini si bral ve svém filmu pod drobnohled pokleslost televizní zábavy spojenou s neúctou ke člověku. Scorsese zase výborně vystihl nebezpečí chorobné závislosti na potřebě využít televizi jako jedinou „samospásnou“ cestu ke zviditelnění se a osobní realizaci. Snímek REALITY SHOW obsahuje prvky obojího. Režisér Matteo Garrone zasadil děj do italského maloměsta, které se nevyhne celosvětové mánii Big Brothera. Když v jednom místním obchodním centru běží na soutěž konkurz, stane se z původního dětského hecu prokletí. Lucianeho lidský úpadek se stane realitou. Pro spořádaného otce od rodiny se touha dostat se do domu Velkého Bratra stane existenciální podstatou. Vše je podáno s klasickým italským temperamentem a vtipem. ____ První film, který jsem shlédl na 47. festivalu a musím říct, že šlo o dobrou volbu. 75% ()
Velký Bratr tě sleduje. Nebo nesleduje, ikdyž by sis to přál? Ne, přece mě musí sledovat, modlil jsem se za to! Napadají mě tři slova: Fellini, špína, uřvanost ()
Reality show vychádza z talianskeho neorealizmu, i keď sa ale dá skonštatovať, že ak zasadíte svoj film do takéhoto prostredia a s takýmito postavičkami, tak sa z toho neorealizmus stáva automaticky. Máme tu Neapol, lenže z neho vidíme iba jedno námestíčko so svojráznymi figúrkami ako z Felliniho filmov. K tomu všetko je oproti 40. a 50. rokom pestrofarebné, gýčové, ale stále husto uveriteľné. Až sa človeku prediera na myseľ, aj vďaka polodokumentárnemu štýlu a dlhým záberom s prepracovanou mizanscénou, že samotný film je reality show konkrétnej skupinky ľudí a kamera a divák v kine spoločne s ňou sa stáva jej stalkerským pozorovateľom. Škoda, že Big Brother je už fenoménom nedávnej minulosti a tak film z roku 2012 bude pôsobiť dnes v slovenských kinách akoby už trochu po sezóne. 70% ()
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (Reality / REALITY SHOW / Reality Show) - Ani ve filmu jsem takhle člověka mimo realitu dlouho neviděl. Od první chvíle byl totálně mimo, štval mě tím v každém záběru, prostě ideální člověk pro nějakou stupidní Reality Show. Škoda, že to ostatní neviděli... - 5. 7. 2012 - kino Městské divadlo - Karlovy Vary - 35% ()
Vydržel jsem prvních 20 minut a pak jsem tu blbost vypnul. Možná je to pak skvělý a nadčasový a vůbec, ale pokud se u komedie nezasmeju, nevidím moc důvod na ni koukat. ()
Sice má každý sklon upozornit na to, že je snímek Italský (já to vím), leč obsahově je děj aktualní na celém světě. Prostě nás doba, do které jsme se dobrovolně vydali, nutí k honbě za prachama, popularitou a dělá z nás zvěř. ()
Reality show famózním způsobem oživuje tradici žánru commedia all´italiana. I zde je vytvářen podmanivý svět temperamentních figurek a barvitá sousedská komunita, v níž se všechny problémy řeší kolektivně a pokud možno s co nejvyšším vypjetím hlasivek. Navíc je vzkříšen i pitoreskně-surreálný mikrokosmos Felliniho komedií, jenž se obdobné problematice médií a důsledků masové kultury rovněž v několika filmech či alespoň motivech zabýval. Rozhodně se nedá říct, že by Garrone jen vytvářel pouhou napodobeninu dávných vzorů a násilně je aplikoval na současné téma. Inspirace pro něj není mrtvě přejatým prověřeným modelem, ale nedílnou součástí naprosto vyváženého celku. Fascinuje již jen Garroneho schopnost přenášet diváka do masových scén přeplněných postavami a barvitými ději, aniž by se změnily v prázdné panoptikum. Přitom suverénně pracuje s dlouhými záběry ruční kamery, jež svoji těkavostí a návratnými pohyby vytvářejí dokonalý přehled o ne zrovna přehledném okolí a zároveň navazují na psychologii postavy. Dalším a ještě působivějším dokladem talentu tohoto italského tvůrce je schopnost, s jakou dokáže téměř každou scénu zaplnit zároveň humorem a familierní ukřičeností a přitom otevírat stavidla teskného spodního proudu, v němž již lze tušit blížící se tragédii postavy a prožívat těžko definovatelný pocit melancholie. Toto dvojznačné působení lze zachytit již v úvodním svatebním reji, který končí odletem vrtulníku za náhlého ticha a v atmosféře prodlužujících se podvečerních stínů, při návštěvě studií Cinecittá, kde zlatavé světlo a práce kamery přenášejí pocity prchavého štěstí a opojné iluze, i v hravě nevinné scéně z rodinné návštěvy akvaparku, kde pod základní humornou situací prosvítá první náznak vnitřního zlomu. Obdobných scén je celá řada a jejich vyznění silně přispívá i neprvoplánově uvolněná a rozjásaná Desplatova hudba, jejíž podmanivost mě přinutila dokoukat závěrečné titulky až do konce. Vše korunuje fakt, že všechny postavy ztvárnili neherci či naprosto neznámí divadelní herci - například skvělý představitel hlavní postavy předtím hrál pouze ve vězeňském divadelním souboru. Reality Show každou další minutou nabývá na hořkosti a daří se jí vytvořit silný obraz člověka, jehož současná hegemonie médií vytvářející umělé sny a životní cíle zažene do slepé životní uličky. Závěrečný obraz toto téma dovádí k silně výmluvnému symbolu, z nějž již nezaznívá nic než smutek a bezbrannost. Není už jen naprosto přirozené a neokázale podpovrchové dosažení tohoto posunu v celkové náladě snímku známkou režisérského mistrovství? ()
Zatiaľčo prostredie je vo filme super, dialógy tipu Homolka a Tobolka, ma už po 30 minútach riadne štvali. ()
Po pár letech jsem porušila mé soukromé embargo, které jsem si uvalila na italské a francouzské filmy. Tohoto break fastu nelituji, ale ověřila jsem si, že filmy z těchto krajin obsahují něco, co se mnou neladí. Ačkoli tomuto počinu není absolutně co vytknout - začíná skoro pohádkově, pokračuje poeticky a mile rodinně, končí tragikomicky. Krásné záběry a hudba dokreslují atmosféru, téma je aktuální. Pro mě to byly tři hvězdičky, ale nedokážu říct ani jeden důvod, je to jen pocit. Pro jiné, nezaujaté, to bude určitě minimálně na čtyři. ()
[47th KVIFF 2012] Přemýšlím, jestli jsem za posledních X let viděla nějaký jiný italský film a asi ne... Možná to budu muset změnit, protože film Reality byl vážně hodně dobrej. Ačkoliv jednu připomínku bych měla, i když za to hvězdu nestrhnu: zkrátit o 15 minut a nemělo by to chybu. Děj Reality je v podstatě takovej mix George Orwella se Stephenem Kingem. Snad všichni jsme někdy nějakou reality show typu Velký bratr/VyVolení viděli, takže není tak těžké si představit, co účastníky show čeká. Těžko uvěřit, že se na účast v takové soutěži někdo může tak těšit. Díky tomuhle snímku ale pochopíme. Jedná se totiž o stejný pobláznění mysli, jako když se do někoho zamilujete, když se na něčem stanete závislí apod. Stát se to asi může úplně každýmu. Aniella Arena (postava Luciana) jsem viděla asi poprvý, ale nedokážu si do hlavní role představit nikoho jinýho. Zkrátka skvělá sonda do měnící se psychiky člověka, který touží účastnit se nejznámější reality show a kvůli tomu se z něj pomalu stává blázen. Divák samozřejmě musí trochu přetrpět neustále křičení, řvaní a hádky, ale přece jen - jsou to italové - dá se to čekat :-). Touha po slávě a zejména po vysněném životě, která pomalu ničí průměrného pracujícího člověka a otce rodiny; proměna povahy; klasická italská rodina a její způsob života; ... to vše je Reality. Na jednu stranu nepředstavitelná situace, jenže komu se někdy nestalo, že by si nevysníval vzdušné zámky? A jak tlustá je hranice mezi pouhým sněním a bláznovstvím? ()
Ako uspesny predavac ryb chcel k svetovej slave prist a poritom stratil zmysel pre realitu. Skor je to pohodova podivana s kludnym tempom, film sa nikam neponahla nez poriadne komedia. Napokon, Garrone si asi uvedomil, ze humor je vec vazna a aj sa humorom opatrne. Napokon, tu humor nebude aj tak ma nic nenapadlo 90 % ()
Reality show, aneb jak si novodobý fenomén reality show vybírá svou daň tentokrát na Apeninském poloostrově. Výběrové řízení reality show Big Brother totálně poblázní Neapolského otce od rodiny, který přestává vnímat realitu. Sleduje Vás velký bratr nebo ne? A jak moc byste to vlastně chtěli. Zajímavé, nicméně nedokáže vtáhnout tolik do děje a zaujmout. Průměrné drama/komedie. ()
Depresívne zamyslenie sa nad tým, prečo ľudia robia dobré skutky. ()
Sledovat tento film je opravdový zážitek. Prožívat paranoické strasti sympatického hlavního hrdiny, jenž se nechce vzdát svého snu, potěší nejenom diváka reality show. Téma cesty za svým snem je universální. Život mladého prodavače ryb, který žije v domnění, že jej sleduje televize, je zabírán dlouhými záběry tak, že kamera skutečně vzbuzuje dojem nepřetržitého špehování. Pohádkovost vyumělkovaného televizního světa slávy je podkreslena chytlavou hravou hudbou, která připomíná atmosféru poutí a cirkusu. ()
Související novinky
Once Upon a Time in Vary
S doznívajícími tóny pofestivalových projekcí ve vybraných pražských kinech pomalu opadá i nostalgie, se kterou jsme se mnozí před pár dny loučili s atmosférou Karlovych Varů. S filmovými prázdninami… (více)