À perdre la raison
À perdre la raison
Prísť o rozum
Our Children
Loving Without Reason
Režie:
Joachim LafosseKamera:
Jean-François HensgensHudba:
Julien ClercHrají:
Niels Arestrup, Tahar Rahim, Émilie Dequenne, Nathalie Boutefeu, Yannick Renier, Jean-Henri Compère, Stéphane Bissot, Redouane Behache, Baya Belal (více)Obsahy(1)
Před lety André pomohl s přestěhováním malého marockého chlapce do Belgie a vychoval ho jako vlastního syna. Nyní dospělý Mounir miluje Murielle, požádá ji o ruku a společně začnou žít v Andrého domě. Jejich materiální závislost na muži se mnohonásobně zvýší, po narození čtyř dětí se pak stane neúnosnou. Andrého velkorysost, laskavost a síla pozvolna budují kolem mladého páru neviditelnou zeď. Zejména pro Murielle se z ní postupně stává vězení, v němž se začne dusit. Na otázku, jak nesnadné je odpoutat se od člověka, který nám vše dal, byl naším ochráncem, mentorem a rádcem, není jednoduchá odpověď. V tomto intimním, působivém a zneklidňujícím snímku vede taková situace k nevyhnutelné rodinné tragédii. Režiséra dramatu, které připomíná antické tragédie, nezajímají ideje, ale postavy: hrdinové v něm ožívají díky skvělým hercům – Nielsu Arestrupovi, Émilii Dequennové a Taharu Rahimovi, který je známý hlavní rolí ve snímku Jacquese Audiarda Prorok. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (23)
Na začiatku muž vraví žene: "Chcem s Tebou žiť navždy." No v skutočnosti chce žiť popri nej. Pretože osobu svojho života našiel dávno predtým v mužovi - lekárovi, ktorý ho kedysi vytiahol z biedy marockého vidieka. Výchova potomkov a seba presadenie matky štyroch detí sa postupne stráca v jej psychickom trápení, zatiaľčo jej muž spokojne sedí, pozerá telku a pritom obdivuje adoptívneho tatka, u ktorého a z ktorého peňazí všetci žijú. Zviazanosť ženy domovom, ktorý jej nepatrí a manželom, ktorý sa príliš nestará z nej postupne robia strhanú trosku. Príbehom ukázaný rozklad osobnosti vo vzťahu, oslabenom nielen rozdielnosťou kultúr (arabsko-európska), ale celkovým izolacionizmom ženy, ktorá sa stáva tou poslednou v dome. Pôsobivá dráma o osamelosti napriek vzťahu, o strádaní, rozdielnosti kultúr a prílišnej pripútanosti k rodičovským autoritám, ktorá ale sa pri založení vlastnej rodiny vždy nevypláca. ()
Námet pre hodinový TV film, nakrútený širokoúhlou kamerou do stopáže celovečeráku. Výborný Niels Arestrup, ktorý má v rámci európskej kinematografie našliapnuté na post seniorskej hereckej osobnosti. ()
Film odehrávající se v časovém období přibližně 10 let představuje zvláštní trojici, která žije ve společném bytě. Dva z nich jsou manželé: on je mladý Maročan Mounir, ona stejně stará Belgičanka Murielle. Třetím člověkem je stárnoucí belgický lékař André, který chlapce vychoval. Společná domácnost zpočátku vypadá jako idylka; dvojice zakládá rodinu, André je finančně podporuje a pomáhá čas od času děti hlídat. Jak však stále se opakující dramatický motiv nicméně napovídá, pokojná situace nevydrží dlouho... Přijít o rozum je postupně budovaný, pomalu se rozvíjející psychologický film, který ukazuje, že i na první pohled obyčejný, ničím nevybočující život, ve kterém nikdo nikoho fyzicky nebo psychicky netýrá, může vést k tragickým důsledkům. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (À perdre la raison / OUR CHILDREN / Přijít o rozum) - Po skouknutí tohoto jsem málem o ten rozum přišel také... - 6. 7. 2012 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 25% ()
Trýznivé drama ženy, matky a manželky, která se vzdá sama sebe a nenajde již vnitřní sílu potřebnou k rozhodnutí vzepřít se svému okolí. Film by potřeboval zastřihnout svoji délku, aby dal vyniknout důležitým pilířům filmu, které jsou příliš zahlcené vycpávkou v podobě plytkých a nic neříkajících scén. (FFKV) ()
Můj poslední film festivalu se nakonec ukázal jako jeden z top 3 filmů z Varů. 111min pečlivého budování stísněné atmosféry bez jakéhokoliv východiska, která postupně pohlcuje hlavní hrdinku a nakonec jí donutí k tomu pravděpodobně nejhoršímu, co může člověk jako jedinec udělat. 47. MFF KV. 8/10 ()
naprosot strhující film!!! jak snadno se může něco zvrtnout. a když spadne jedna karta, celý domek jde s ní. ()
Chudák holka a to na začátku byla taková kočka. Jinými slovy, nebrat si nikoho z rozdílné kultury. ()
Je to film o tom, že když neposloucháte vlastní srdce a nevnímáte signály, které vám život dává, může vše skončit tragicky. Ač je konec velmi nešťastný, což předznamenává začátek (i když nelze moc zprvu tušit jak), trochu jsem ho v průběhu očekával a při pohledu na vývoj v příběhu se ani neni čemu divit, protože to hlavní postavy nechaly zajít příliš daleko a přitom měli spoustu možností vše změnit. Můžou si za něj sami. Každopádně je to především podobenství na lidské vztahy a silné psychologické drama, které vás v závěru asi bude pěkně šokovat. ()
Postava Andrého je dokonale ambivalentní - už dlouho se mi nestalo, že bych si byla postavou ve filmu tak nejistá; je to hodný taťka-děda, nebo parchant? A nemá jeho chování ještě jiný vzorec? (co takhle taťka gay?) Nemluvě o tom, že snímek sice staví na typickém základu (odlišné kulturní zázemí, tradice, postavení ženy vs. postavení muže ve společnosti), ale vytváří novou verzi, ve které nejde o násilné vytržení manželky z života ve vlasti a přesun do manželova prostředí, ale zcela paradoxně o koncept pomoci - hlavní hrdinka padá bezmocně do rukou manžela a převelice hodného Andrého, stává se jen figurkou na šachovnici a pozvolna ztrácí sama sebe. Konec je bohužel předvídatelný a jako už po tisícé - stopáž ubližuje. Stejně jde ale o výborné a svým způsobem neotřelé manželské drama. ()
Už dlouho se mi nestalo, že by mě film celou dobu svého trvání tak soustavně psychicky deptal, jak tomu bylo u tohoto. Absenci pořádného děje i ten šílený konec bych dokázala odpustit, ale cokoli, co se takhle brutálně pokouší prohloubit moji životní depresi, prostě nebrat :-( ()
Stažená, upocená atmosféra, která graduje s každou minutou a neúprosně míří do nikam, ve spojení s nesympatičností většiny postav a trochu těžkou uvěřitelností jejich chování, však podmanivě viří krev většiny diváků. Svůj podíl viny má každý a divák také většinu postav nenávidí. Už dlouhou dobu jsem neodcházel z kina tak plný emocí jako z tohoto filmu. ()
Strhující, mrazivý zážitek. Perfektně vystavěná atmosféra. [47. MFFKV] ()
Civilní drama o mladém páru se postupně mění na psychologickou studii ženy, která se neuváženě vrhne do budování famílie. Film o zničujícím působení "třetího člena rodiny", kterérmu mladý pár dluží příliš mnoho. Dobře typizované a obsazené postavy podkopává neustálé nutkání bezdůvodně prodlužovat již skončené scény, pokud možno ještě podkreslené nadužívaným hudebním tématem. To u mě vedlo k občasnému pocitu utrpení, což mi nedovoluje dát vyšší hodnocení. Snímek, kterému by paradoxně prospěly menší ambice a větší televiznost. ()
Spoilery: Podle popisu jsem čekala trošku něco jiného, on Mounir byl na svém adoptivním taťkovi závislý hlavně materiálně, než citově řekla bych. André byl odporný citový vyděrač, ale alespoň pomáhal s dětmi a staral se. Mounir udělal své ženě čtyři děti, o které se nestaral, když byl problém odjel raději pryč a nechal jí samotnou, i když věděl, že je absolutně vyčerpaná a když se vrátil, seřval jí a děti, že se ani nemůže v klidu podívat na gauči na fotbal. Totální sobec, který ji ještě vrazil facku, když vyčerpáním usnula. Celá tato situace spěla k tragédii a z mého pohledu z ní viním jednoznačně Mounira, který věděl že je jeho žena nemocná a potřebuje se léčit (viděla to i jeho matka na letišti) a stejně jí nechal doma samotnou se čtyřmi malými dětmi. ()
IFFKV 2012 ()
Postupný rozklad vztahů v rodině a zejména rozpad osobnosti matky, která pod tíhou vděku a starosti o děti ztrácí sebeúctu i sebevědomí. Nenápadně, krok za krokem, avšak o to působivěji vede Joachim Lafosse diváka až k šokujícímu rozuzlení příběhu. Nenabízí jasná vysvětlení, jen ukazuje klíčové životní křižovatky a rozhodnutí, která vedla k temnému konci. Výborné herecké výkony všech tří hlavních představitelů dělají z filmu zajímavý zážitek. Slabší čtyři hvězdy. ()
Spise nez "Prijit o rozum" bych nazev po smyslu prekladal jako "Ztratit smysl". A je to hodne silne a hodne ostre. Je v tom mozne spatrovat metaforu blahosklonneho pristupu k imigrantum (jsme na vas hodni a tak se chovejte jak chceme my), ale i brilantni studii "laskave" manipulace, ktera vytvari past. A na to jeden nemusi byt cizi doktor a staci se rozhlednout kolik takovych rodicu po svete beha. Zaroven je to natocene tak, ze to odstupem evokuje Hanekeho filmy. Jenze narozdil od jeho rodinnych spekulaci tohle nepotrebuje ani falesne napeti, ani skrznaskrz vykonstruovanou umelou zapletku. Tahle totiz funguje realisticky sama a ani zaver neni prilis pritazeny za vlasy. Nejlepsi Lafosseho film zatim. ()
Clovek by chtel tomuhle filmu fandit. Premyslim, co mi vadi. Bude to predvidatelnost. Obecne s ni nemam problem, "prekvapive" scenare mne uz dost nudi. Ale tady je vsechno prvnich patnact minut (mimo uvodni sceny, kta nasledujici jeste utvrzuje) tak uzasne a skvele, ze se proste musi stat neco hrozneho. A potom delka "vnitrniho rozkaldu" - proste celou dobuvite, moc zretelne vite, kam to cele smeruje. Souhlas s POMO - jako TV super, s kratsi metrazi. Na platno... ()
Nuda a 3/4 filmu o ničem (mají se rádi, vezmou se, narodí se jim první dítě, narodí se jim druhé dítě, ...), zneklidňující na snímku je pouze jeho délka.. Text z MFF je mimo atd. ... A u scény, kdy hlavní hrdinka zpívá v autě píseň o ženách, tak u té se mi upřímně chtělo zvracet. ()