Země dinosaurů

Moje srdcová záležitost. Spolu s prvním dílem Balto (1995) je tato pohádka mou nejoblíbenější. Skvělá poctivá animace, nádherný příběh, který narozdíl od dnešních pohádek děti obohatí a to vše podtrženo vynikající hudbou Jamese Hornera, která tento film povyšuje na dokonalých 100%. Vřele doporučuji. (06.01.2012)

Roztomilý dinosauří animáček pro nejmenší děti. Parta osiřelých mláďat prehistorických živočichů putuje poté, co jejich území zničilo zemětřesení, do nové, úrodné krajiny. Cestou zažívají spoustu veselých i vážných příhod. Přitom jsou děti hravou a nenásilnou formou poučovány o tom, jakou sílu má přátelství a že jsou si všichni tvorové rovni. (30.12.2013)

Doufala jsem, že kladné hodnocení zdejší většiny nebude ovlivněno jenom nostalgií z dětství, ale že se skutečně jedná o kvalitní animovanou nedisneyovskou podívanou pro celou rodinu. Bohužel jsem ale polovině postav přála sežrání ostrozubem, a to není dobrá vizitka. Nejmenší diváci budou asi nadšení a chápu tu všeobecnou oblibu - tvůrci přece jen předběhli "Jurský park" - ale u mě se tenhle filmeček dost minul účinkem. (15.07.2018)

Nejuhlazenější, nejdojemnější, nejmilejší kreslená pohádka mého dětství, kterou nevyplodila česká produkce. Nožičkova strastiplná snaha vypořádat se se životem sám v okamžiku, kdy přichází o svého posledního blízkého mi vhání slzy do očí i nyní, při pouhé vzpomínce na dávné zhlédnutí. V mém poněkud již širokém filmovém rejstříku lze najít spousty a spousty dobrých snímků, avšak málo z nich, jako například v případě The Land Before Time, se dá označit jako filmový klenot. (02.11.2017)

NEZAPOMENUTELNÁ NEJKRÁSNĚJŠÍ SRDCOVKA Upřímně musím pronést, že tenhle film si rozhodně zaslouží v celém světě mnohem větší popularitu než tu, kterou má dnes a také hlavně srdce snad každého diváka, nebot' já u žádného jiného filmu plného vážně silných zážitků jsem nikdy neprojevoval tolik emocí najednou (jako např. radost z lásky od Nožiččiny maminky, soustředěné napětí v souboji s Ostrozubem, strach z temnot v roklích či jeskyních),a hlavně ten obrovský smutek ze smrti Nožiččiny maminky a Nožiččiny následné samoty, u této části jsem vždy bez výjimky uronil(a stále roním) celé hektolitry slz, protože já sám na úmrtích svých mazlíčků i svých příbuzných poznal, jaké to je. Odvažuji se i tvrdit, že žádná smrt rodičů ve filmech typu Lví král, Bambi nebo Jak vycvičit draka 2 nebyla tak moc dojemná a smutná, jako v tomto filmu, jelikož ve všech jmenovaných filmech brzy rychle naskočila pozitivnější nálada a hlavně ty děti nebyly u svých rodičů, když umírali, takže se se svými rodiči vlastně ani pořádně nerozloučili, ale zde se všechny jmenované věci opravdu odehrály. Navíc to nezlomné a opravdu pravé přátelství, které nakonec přeci jenom panovalo mezi Nožičkou,Sárou,Zobkou,Pírkem a Bodlinou je na celém filmu jednou z nejkrásnějších scenérií. Podle mě celá planeta Země už nikdy nespatří takový překrásný, dojemný a originální příběh a proto přísahám,že v jakémkoli momentě, kdy mi budou zbývat poslední hodiny mého života, tak se ještě naposledy před svou vlatní smrtí podívám na tenhle vážně dojemný,smutný a nejkrásnější film,který jsem kdy ve svém životě viděl. Kvůli všem těmto výše zmíněným důvodům dávám tomuto poctivému kreslénému filmu zasloužených a právem náležejících ∞ % ! PS na závěr: Jen člověk bez srdce by neměl podobné emoce,pocity a myšlenky jako já po zhlédnutí celého tohoto překrásného a vážně moc smutného a milého filmu. (22.09.2019)