Gumballův úžasný svět

V komentářích k seriálům z produkce Cartoon Networku či Nickelodeonu se hojně objevují dohady o tom, jaké drogy jejich tvůrci berou, což je sice sranda, ale bohužel to odvádí pozornost od podstaty celé věci. Výslednou podobu těchto seriálů totiž neutváří konzumace halucinogenů (pod jejich vlivem toho lidé většinou moc nevytvoří), ale prostý fakt, že se jedná o kolektivní díla tvůrců, kteří bez ohledu na specializaci (od scenáristů a kreslířů storyboardů přes výtvarníky navrhující postavy či pozadí po animátory i skladatele hudby) jsou ohromně kreativní a mají velkou fantazii, která díky osvíceným producentům dostává absolutní volnost. Z rozhovorů se scenáristy pak vyplývá, že další důležitý aspekt představuje nikoli apriorní podřizování se dětskému publiku, nýbrž prostě psaní toho, co je samotné baví, či co by oni sami jako děti ocenili. V kombinaci s vizuálními nápady kreslířů či animátorů a během společného brainstormování za účasti dalších tvůrců tak vzniká zábava s různými vrstvami, které budou současně oslovovat nejrůznější věkové kategorie publika. Vše řečené se s fenomenálním účinkem zhmotňuje v seriálu "The Amazing World of Gumball", jenž spolu s "Adventure Time" a "Steven Universe" představuje absolutní vrchol soudobé animované televizní tvorby. První, čím "Gumball" zaujme, je jeho kombinovaná animace, kde se před fotorealistickými pozadími potkávají nejroztodivnější postavičky vytvořené všemi myslitelnými postupy včetně kresby, počítačové animace, loutek, plastelíny, fotek, zmuchlaného papíru i hrané lidmi, tedy částmi jejich těl. Tato nesmírná pestrost vychází z původního konceptu autora seriálu Bena Bocqueleta, který chtěl dát prostor všemožným postavám, které vytvářel v minulosti jako reklamní kreativec pro různé kampaně, ale které byly zamítnuté. Seriál tak doslova představuje pohled do světa zabydleného výplody Bocqueletovy fantazie. Tento osobní rozměr ještě umocňuje zastřešující koncept sitcomu a jednotlivých osobností hlavních figur, které podle autorových slov výrazně vycházejí z jeho vlastní rodiny. Díky angažmá scénáristů, z nichž někteří současně pracují na britských hraných komediálních seriálech, pak vzniká divoká smršť vizuálních, slovních, sebereflexivních, popkulturních i situačních gagů, které formát školního i rodinného sitcomu osvobozují od tradičních klišé a naopak jej zabydlují dech beroucími nápady. Podvratný a svobodomyslný přístup k žánru i schématům lze částečně vysvětlovat i faktem, že "Gumball" není americký seriál, nýbrž představuje první původní projekt evropské divize Cartoon Networku sídlící v Londýně. Obzvláště pak ve druhé sérii, kdy už měli tvůrci osvojenou náročnou výrobu a mohli o to více popustit uzdu představivosti, dosahuje odvázanost, nápaditost a sebereflexivita rovin, jaké by člověk nikdy nečekal ani v „seriálu pro dospělé“ a nad jejichž důmyslností zůstane jen nevěřícně zírat (viz ryze geniálních posledních šest dílů druhé série počínaje "The Tape"). ____ více k seriálu a celé tvorbě Cartoon Networku v článku pro A2 (18.05.2014) (méně) (více)