Madame Bovary
Madame Bovary
Pani Bovaryová
Madame Bovary
Režie:
Sophie BarthesKamera:
Andrij ParekhHrají:
Mia Wasikowska, Ezra Miller, Paul Giamatti, Rhys Ifans, Olivier Gourmet, Laura Carmichael, Logan Marshall-Green, Morfydd Clark, Richard Cordery (více)Obsahy(1)
Mladá a naivní Ema touží po vzrušujícím životě a velké lásce, kterou poznala jen na stránkách milostných románů, které četla v klášteře, kde byla vychovávána. Když ji otec provdá za venkovského doktora Karla Bovaryho, vstupuje Ema do manželství plná ideálů. Manželský stereotyp je pro ni velkým zklamáním, a to i přes nesmírnou péči jejího milujícího manžela. Ema začne hledat naplnění svých romantických představ v náručí jiných mužů, avšak štěstí pořád nenachází. (A-Company CZ)
(více)Recenze (46)
Paní Bovaryová si rozsračkovala život skrz na skrz a my na to v dnešní době koukáme. Knižní romantická adaptace tisíckrát a stejně. Přitom už jsem u pár filmů viděl, že to jde i originálně. Bohužel zde tomu tak není. A Mia Wasikowska to nezachrání. ()
Adaptace klasické literatury mají v 90 % tu nevýhodu, že jsou adaptovány jako kusy historie, pohledy do minulosti, v nichž je automaticky nostalgie, respekt a sošnost. A to i v případě, kdy se adaptují díla věnující se palčivým aktuálním problémům, díla skandální, narušující konvence a slušné mravy. Zapomíná se, že tyto knihy nebyly psány jako historické romány, ale jako současná společenská dramata. Paní Bovaryová není základní dílo literárního realizmu náhodou - jde o komplexní příběh, v němž je doslova uvězněna nálož emocí čekající na neřízenou explozi. Jeho přední devizou je nekompromisní protagonistka - taková, k níž nejsou budovány sympatie ani antipatie, její skutky jsou v důsledku především tragické svou banální bezvýchodností, zbytečností a prázdnotou. Emma Bovary není dobrosrdečná dívka v deziluzi, svým manželem pohrdá prakticky od prvního okamžiku a je aktivní strůjkyní svého neštěstí, které mohla v jakémkoliv bodě odvrátit, kdyby byla schopna nadhledu. (A neschopnost tohoto nadhledu, částečně zaviněná sebou, částečně společností je ústředním tématem románu.) Madame Bovary udělala moc špatných věcí na to, aby si zasloužila sympatie - její patologická nenávist byla až komická (když šla na nákup po levé straně chodníku, řekla manželovi, že šla po pravé, aby mu mohla lhát ještě o kousek víc). Zlikvidovala všechny okolo - ale především samu sebe, v důsledku čehož se nedá ani jasně odsoudit. Neříkám, že literární adaptace musí být za každou cenu věrná. Problém je, když odchylky, zkratky a zploštění nejsou výsledkem vlastního tvůrčího záměru, ale prostě nepochopením díla. A to jsem se zatím věnoval jen čistě "tématům" a ne mnohem objektivnějším věcem, jako že jsou sice zachovávány dějové prvky, ale jsou zcela přetrhány jejich vztahy k psychologii a motivacím postav (běžná chyba adaptací). Tady je prostě holka jen politování hodná a smutná a zároveň nesmyslně inteligentní - zásadně jí chybí naivita, která přitom vše, co se v příběhu děje, drží pohromadě. (Na konci románu není překvapený čtenář, ale právě hrdinka, protože jako jediná vůbec netušila, do čeho se řítí.) Chybí jakékoliv nuance vnitřního rozpoložení i funkčnosti prostředí, prostě se jen odškrtávají nutné položky. Když se chce v knize Bovary projet na koni, musí si nejdřív sehnat dámské sedlo - ve filmu prostě naskočí obkročmo na koně a jede. Limity jejích možností, které jsou pro děj tak zásadní, jsou přítomny jen na té nejvágnější rovině. A na konci se Mia poslušně sesune k zemi uprostřed louky a dostane se jí milosrdné zatmívačky - místo několik stran dlouhého detailního popisu nelidských křečí, bolesti, halucinací a zvracení krve za přítomnosti pětileté dcery (která ve filmu neexistuje) a víceméně kohokoliv z vesnice, kdo byl zvědavý se na konec té výstřední ženštiny přijít podívat jako na cirkusové představení. Je to jen vyžvýkaný vkusný a kvalitně natočený film - a to jako zpracování jedné z nejzásadnějších a k tomu tak nelidsky dobře napsaných knih nestačí. ()
Miluji Ezru Millera a zejména miluji Miu Wasikowskou, ale on není moc přesvědčivý herec a ona vůbec není vhodná do role Emmy Bovary. Možná jsem příliš zblblá tím, že si ji velmi citelně pamatuji v roli rozumné, střízlivé a morálně pevné Jane Eyre, abych jí uvěřila propad na absolutní dno prezentovaný v tomto filmu. Ještě k tomu, když to Sophia Barthes dělá takhle podivně, a jednotlivé detaily z literární předlohy natolik překrucuje a skokově zasazuje do vlastní fabule, že si ani nejsem jistá, co tím vlastně sleduje. Celému příběhu to dodává nesouvislý, nelogický a až nesrozumitelný ráz, a přitom by to mohl být tak krásný film o depce v mlze v Normandii. WWAAD? (What would Andrea Arnold do?) --- 2022: A teď, když jsem si konečně pořádně přečetla i knížku, se musím vrátit a dodat, že film absolutně ignoruje povahu předlohy. Flaubert nepíše tragický milostný příběh, ale realistické, až cynické vyprávění o mnoha vrstvách lidského života, z nichž jenom jedna je prahnutí po lásce. ()
Název díla: Paní Bovaryová. Autor: Gustáv Flóbér. Obsah: Realistické drama o nerealistické Emě, která jest ženou, tedy něco chce, neví co, a nedá pokoj, dokud to nedostane. Takže nikdy. Obsazení: Jedna hnuska a tři čaráci. Shrnutí: Paní Bovaryová byla pěkná kráva. ()
Podľa môjho názoru, film vyťažil z pomerne nezaujímavého námetu maximum, minimálne po formálnej stránke. Dobová atmosféra bola fajn a Mia Wasikowska sa snažila ako najlepšie vedela. Na druhú stranu ale pozerať sa takmer dve hodiny na totálne znudenú vidiecku paničku nebolo žiadne terno. Snímok je preto nasiaknutý výraznou pachuťou nudy, hlavne keď uvážime pomalé tempo väčšiny scén. Na druhú stranu ale chápem, že tu určitú zasnenosť hlavnej hrdinky bolo treba. Lepší priemer. 65/100 ()
O kúsok záživnejšie, možno preto, lebo kratšie, ako Chabrolova verzia. Herecky, výpravne a výtvarne úchvatné, čiže je veľká škoda, že sa film nedostal na naše plátna a tak je televízny zážitok skôr polovičný. Tmavé farby sem-tam striedajú teplejšie tóny a celkovo film pôsobí ako živelná koláž dobových obrazov. Prekvapuje ma až tak negatívne prijatie kritikou, herci sa skutočne snažia, samozrejme celému tímu dominuje presný Wasikowskej výkon. Ide ale skôr o to, že príbeh je už množstvom filmových adaptácií a všeobecnou znalosťou predlohy pre divákov asi stále menej príťažlivý a s tým neurobí nič ani modernejšie spracovanie so súčasnými hviezdami. No a Rhys Ifans ako skutočne slizký záporák, pretože to na ňom nie je zrejmé od začiatku, to sa nevidí každý deň. 70% ()
Možno je "Madame Bovary" len zlou adaptáciou knihy, ale naozaj som si neni istý, či je toto správne podané dielo. Knihu som nečítal, takže nechcem súdiť, no s výnimkou Charlesa Bovaryho v tomto filme nie je postava, ktorá by mi bola nejako výrazne sympatická. Najprv sú postavy málo zaujímavé, potom sú často nesympatické, alebo nie sú dostatočne zaujímavé na to, aby som ich chcel sledovať. Výpravne to nevyzerá ani nejako moc zaujímavo, hudba často hapruje a nevie sa vpratať do kože. Miestami by podľa mňa nemusela byť, inde by sa zase hodila. Herci sú dobrí, ale postavy, ktoré majú reprezentovať sú málo zaujímavé a málo sympatické na to, aby som ich chcel sledovať. Jediné čo je ozaj zaujímavé je asi ukážka, ako dokážu narobiť dlhy šarapatu a povedané slovami pána Lheurexa "Ešte to nikoho nezabilo..." tak vždy to môže niekoho aj zabiť A nikto na konci nevyroní slzu, lebo hlavná hrdinka si za všetky tieto problémy môže sama. A najhoršie je, že do nich dostane aj svojho manžela. Neodporúčam túto adaptáciu, radšej si čeknite niečo iné. Hodnotenie: C- ()
Nechápem také nízke hodnotenie. Film síce odbočil od predlohy a aj Madame Bovary tu bola za lepšiu, ale natočené to bolo vkusne, kostýmy a hudba nemali jednu chybu, Mia zahrala výborne, nenudila som sa ani chvíľu. ()
Pani Bovaryová, kedysi odsudzovaná, bol to pamflet na morálku. Dnes také Bovaryové sú v popredí, dávané za vzor, nazývané celebritami. Dám ti všetko, hovorí taká Bovaryová, ale myslí tým len šušku, Zadarmo tak však nikdy nie je. Knižná Bovaryová je trocha expresívnejšia než nevýrazná Wasikowska. Slabšia hudba zamedzí emóciám, ale ako zrkadlo jedného charakteru to celkom stačí, hoci film zámerne vypustil časti knihy, asi nebolo už na termoplasty. ()
Ani excelentní herecký výkon Mii Wasikowské to nezachránil... Celé to je tak nudné a scénáristicky nezajímavé (o tom, že je to i dost nepřesné, radši nemluvit), že je vám až líto těch hereckých es, která se tam vyskytují (jen nějak nesdílím nadšení z Ezry Millera, jehož tvář mi připomíná tvář děvčátka, ale možná je to jen slepá závist, že nemám tak něžné tahy obličeje jako on). Jediné, co asi stojí za zmínku, je Emmou Bovaryovou dvakrát pronesené "takhle to nemá být". Myslí tím- takhle by to v románu nenapsali, takže je to špatně + proč se to děje mně? ()
Shrnul bych to jako jednu z nejhorších adaptací historického románu, co jsem viděl. Hlavně kvůli tomu, že Paní Bovaryová je podle mě už příběhem naprosto nezajímavý titul o znuděné fifleně, která si chtěla hrát na něco, co nebyla, a tak na to dojela. Páni! A teď jak z tohohle udělat dvouhodinový film??? Tohle prostě nejde, ale oni se o to budou snažit. Film je naprosto prázdný a nanicovatý, bez myšlenky (asi tak jako hlavní hrdinka Emma) a ani herecké výkony, které jsou tak jediné, co by tohle mohly nějak utáhnout tu nejsou nějak úžasné... ()
Flaubertův román je nuda a film mu nezůstává nic dlužen. Jo, jasně, ono je to o holce, co má na venkově dlouhou chvíli a proto začne vyvádět, takže člověk nemůže čekat strhující děj, ale přeci jen dívat se dvě hodiny na životem otrávenou ženskou, to je trochu moc. Mia Wasikowska se snaží a dá se říct, že jí jako jedinou šedivé okolí nestáhlo do průměru, ale v tomhle případě to nestačí ani náhodou. 30% ()
Nudná kostýmová dráma podľa nudnej knihy. Ani v literárnej podobe (povinné čítanie na VŠ) Pani Bovaryovú nemám rád. Podľa príbehu o rozmaznanej paničke, ktorá sa doma nudí nemôže vzniknúť nič iné než nudný kostýmový film. Tisíc krát sfilmované a v tomto prípade bez jediného ozvláštnenia. Keď už tieto klasiky znova adaptovať do filmovej podoby tak to chce nejaký nový prístup, ktorý síce plne rešpektuje predlohu, ale zároveň ponúkne niečo iné. No ale nie každý je Jana Eyerová a natočil ju Fukunaga. V tomto prípade to nezachráni ani tá Mia Wasikovska. CELKOVO: 2* (4/10) ()
Možná i trochu lepší verze Madame Bovary, než francouzský film Claude Chabrola z roku 1991 (v hlavní roli Isabelle Huppert). S předlohou se dělat moc nedá, Flaubertova kniha je stará (z roku 1857) a na tehdejší morálku byl příběh paní Bovaryové poměrně velký záhul. Dnes to s divákem příliš nezacloumá, proto je mnoho diváků zklamaných. Já ale hodnotím filmové zpracování knihy, ne její obsah. A i v tomto případě hodnotím nadprůměrně. Hlavně obsazení této německé verze je skvělé. Hypnotický pohled Ezry Millera i kouzlo markýze Logan Marshalla-Greena jistě zaujme nejednu dívku či dámu. ()
Moc pěkně to vypadá, herci jsou dobří a dobře vybraní, nebylo to zjevně levné, jen... ten příběh je děsně o ničem. Trdlo, vychovávané tak, aby nevědělo nic o světě se právě do onoho "světa" dostane, ale zblblé představami chce víc, chce do "ttoho" Světa a nebo si jej alespoň vysní a snaží vytvořit. Čímž ovšem podělá život sobě i svému muži. Takové do exteriérů přenesená divadelní tragédie, která dnes nemá moc čím oslnit a odnesete si z toho jen zdání, že hlavní ženská postava je pěkná kravka. ()
Tak jsem si bohužel potvrdil, že mám problém s Miou Wasikowskou a nebaví mě se na filmy s ní koukat. K tomu se přidalo kostýmní drama o ženě, která se doma nudí a chce trochu povyražení, za což musí pykat. Předloha tolikrát zfilmovaná, příběh často omletý i jinak, že už jsem si nad ním jen povzdechl. ()
Tajemná, syrová možná trochu poetická atmosféra. Povedené prostředí a skvělá hudba. V první půlce se toho moc neděje, což ale na druhou stranu je i přesně to, co by se dít mělo… Jenže ani ta druhá půlka nebyla nijak skvostná. Nevadí mi poetické záběry, nevadí mi detaily, ale tohle bylo rozvleklé bez spádu, bez povedeného scénáře…No možná byla moje chyba, že jsem od snímku očekávala tolik, už jen kvůli hitparádě mých oblíbených herců…Proto mě to možná zklamalo tolik. Musím taky přiznat, že tahle role asi Mie úplně nesedla. Prostě se mi nějak nedařilo jí úplně věřit. Je to škoda, mělo to rozhodně spoustu potenciálu, ještě navíc s tímhle obsazením. Dvě a půl hvězdičky. ()
Postava promiskuitnej a chamtivej madam Emy "štetky" Bovaryovej mi nikdy neprišla akosi sympatická, a keď sa tak pozerám na sfilmovanie tohto životného "osudu", pociťujem skôr znechutenie než nejaký súcit. Jediná sympatická postava je pre mňa doktor Charles Bovary, ktorý ani len netuší čo za potvoru si to priviedol do domácnosti. Snažil sa jej dať všetko, ale ona "chuderka" sa z nudy začala kurviť, samozrejme "v mene lásky". Takže tak... Film bol v podstate obstojný, no Miu akosi nemusím, aj keď uznávam jej herecké kvality, ktoré sa odrazili aj v tomto prípade. No celkový dojem (a to najmä kvôli odporu k "chuderke" Emke) sú tak akurát strohé 3*. ()
Dřív si dlužník, když nevěděl kudy kam, aspoň vzal spořádaně život, někdo o tom napsal lepší či horší román a bylo. Dneska se věřiteli jenom vysměje do ksichtu a požádá si o oddlužení. Vítej pokroku...! / Film Madame Bovary je v podstatě fádně a nudně převyprávěným románem. Osobně si nemyslím, že by látka nenabízela dostatečně silný příběh, jak tady mnozí naznačují. To jenom režie a scénář v jednom se s ním neuměli poprat. ()
Děsivě špatná filmová adaptace, která se v porovnání s věrnými verzemi z l. 1949 a 1991 od Flaubertovy předlohy odklání nejvíc - aniž by to bylo nějak obohacující nebo filmařsky kreativní - manželé Bovaryovy nejsou kupříkladu pozváni na ples, ale na hon, a Charles vezme Emmu namísto do opery pouze na recitál. Nejvíce zarážející mi přišlo, že ve filmu je jejich manželství bezdětné (v románu mají dceru Bertu). (Osobně chovám domněnku, že hlavní motivací těchto změn byl omezený rozpočet spolu s obavou, aby si film proti sobě nepoštval současné publikum, které by mělo dozajista problém s vykreslením Emmy coby krkavčí matky, která nemiluje své dítě - jak frapantní provinění se proti současnému duchu doby!). Film mi nejen v tomto ohledu přijde odpudivě konvenční - další poplatnost naší současnosti shledávám v nezbytném výskytu milostných scén - Wasikowska dokonce v jedné z nich ukáže bradavku; starší verze se bez tohoto otravného symptomu - přemíry sexu - současných filmů zcela obešly a bylo to jen ku prospěchu). Už samotný úvod je dramaticky naprosto nepochopitelný a špatný - film začíná v současnosti, kdy se otrávená Emma plouží lesem a osamoceně umírá (další odklon od předlohy), abychom se vzápětí retrospektivně vrátili do Emminy minulosti v klášteře (nikde ani zmínka o Emmině náklonnosti k romantické četbě a naivním představám o lásce!), a v 6. minutě se náhle v novém záběru objevuje Charles coby Emmin budoucí manžel před oltářem, aniž by se film jakkoli obtěžoval vysvětlit, kde se tam vzal, co je zač a jak se ti dva seznámili! (Předpokládala snad režisérka, že divák jejího filmu bude s Flaubertovou klasikou obeznámen, a proto není nutné film "zahlcovat" podobnými detaily? Ale co potom ti, kteří knihu neznají?). V tom, jak film v podstatě zcela opomíjí (až na nepatrnou zmínku) skutečnost, že hlavním formujícím faktorem Emmina dospívání byla braková romantická četba - které se Flaubert otevřeně vysmívá a opovrhuje jí - která zásadně poznamenala její prožívání světa a zapříčinila její pozdější nespokojenost v manželství, finanční problémy a nakonec i smrt vlastní rukou, se podle mě tato adaptace přiznává k zásadnímu nepochopení Flaubertova románu, protože vypuštěním tohoto zásadního prvku se celá psychologie Emmy zásadně zplošťuje, a její chování postrádá hlavní motivaci - nelze se pak divit všem těm, kdo už u Chabrolovy verze psali, jak je jim Emma nesympatická a jaká je to strašná píča. Ale to je zásadní omyl, a jakoby se tím Sophie Barthes stavila po bok státnímu zástupci, který ve verzi z r. 1949 pronáší tuto Emminu obžalobu: Flaubert vytvořil postavu Francouzky, která je hanbou Francie a urážkou všeho ženství. Emma Bovaryová, žena zanedbávající své dítě, dítě, jež ji potřebuje, opovrhující svým manželem, který ji miluje, cizoložící a ničící svůj vlastní domov, to je naše hrdinka. Toto zkažené, odporné stvoření, žena neukojitelných vášní, zrůdný výtvor degenerované představivosti, je hrdinkou, již máme litovat, odpustit jí a snad ji mít i rádi. Pánové, nikde v celém díle Gustave Flaubert neobviňuje Emmu Bovaryovou a neshledává ji vinnou z jejích zločinů. Stát vás žádá, pánové, abyste Gustava Flauberta shledali vinným.. Jaké kolosální nepochopení Flaubertova textu! Jako by se s rostoucím časovým odstupem od prvního vydání Paní Bovaryové víc a víc ztrácelo pochopení toho, co vlastně Flaubert napsal - starý dobrý Hollywood to ještě dokázal dokonale, Chabrolovi už toto dopřáno nebylo (navzdory tomu, že je to Francouz a předlohy se držel až otrocky), a Sophie Barthes už se s Flaubertem míjí zcela, a vlastně nechápu, co ji v r. 2014 přimělo zfilmovat tuto klasickou látku, která už se dočkala nespočtu starších filmových adaptací. Snad že je sama žena a měla pocit, že Emmě proto lépe rozumí? Pokud mohu soudit, tak jak ji zde vykreslila, jí nedokáže rozumět nikdo, a film se spíše než na psychologii postav zaměřuje na nejrůznější dobové detaily, typu složité oblékání do tehdejšího oblečení nebo stolování, tudíž jakoby tvůrci pro samou fascinaci historií zapomněli na to, co je ve Flaubertovi nadčasové. Nulové pochopení mám i pro obsazení titulní postavy - Mia Wasikowska se do této role nehodí (byť má - na rozdíl od Isabelle Huppert - aspoň vlasy nabarvené na tmavo), a chovám další soukromou domněnku, že si ji vybrali kvůli tomu, že o 3 roky dříve hrála Janu Eyrovou v podobném kostýmním dobovém filmu. Za mě extrémní znuděnost a otrávenost z toho, jakým způsobem režisérka naložila s Flaubertem. () (méně) (více)