Carol

Nádherná studie lásky dvou lidí a záměrně píšu dvou lidí, protože tohle by fungovalo i bez lesbické tematiky. Na dnešních (vážných) romanťárnách mi šíleně vadí, že se na všechno jde hr a hned v prvních 5 minutách se skončí v posteli a pak se řeší co. To jak si k sobě 2 lidé najdou cestu citově i rozdílem svých světů (a nemusí to být jenom v souvislosti s orientací....) mi tu přišlo naprosto parádní. K tomu nádherná dobová výprava, krásná hudba a špičková Lachmanova kamera (po zásluze oscarově nominační...) K tomu Cate Blanchett považuji za jednu z nejkrásnějších žen dnešní kinematografie a prakticky jenom kvůli ní jsem viděl nejnovějšího Indianu asi 7x a Rooney Mara snad Audrey Hepburn neevokuje jenom mne. Obě jsou tu excelentní a obě po zásluze na plešouna nominované. Pro honimíry a nedočkavce doporučím přetočení na 1:15:00 a ano jedna tam má fullfrontal, druhá jenom sideboob... Co mi trochu vadilo a proč není hodnocení absolutní je že to naprosto zbytečně rozvíjelo některé "ublíženecké" linky. Chápu, že neměly lesby v padesátkách dvakrát na růžích ustláno, ale domnívám se, že některé linky stačilo jenom naznačit pro dokreslení lásky na pozadí nepřízně a dál nerozvíjet. Mám pocit, že qeer filmová tematika nikdy nepřekročí svůj stín, pokud její podstatnou část bude vždycky linka o utlačování prakticky přes kopírák, uplně vystřihnout soud, zredukovat manžela s přítelem na pár minut a ještě by to bylo o bodík lepší. :) 9/10 (07.02.2016)

Film o skrývaných citech příznačně volí estetiku založenou na precizním, ale sešněrovaném zevnějšku. Zdánlivě tuctově škrobené záběry tu ale jsou rozrušovány až wong-kar-waiovskými momenty, které nám nabízí vzácný a křehký vhled do nitra postav, když navzdory hlučícímu okolí nechají svou mysl zasněně plynout tam, kde chtějí být. Je příliš snadné "Carol" smáznout jako jen další klasickou romanci o lásce navzdory všemu. Todd Haynes se svými spolupracovníky stvořil dokonalé zpřítomnění drásavého napětí, kdy si postavy převážně kvůli době a jejím předsudkům, ale také prostě kvůli svému okolí, směřování životů i z vlastní opatrnosti a obav, nemohou vyjevit své city. "Carol" se tak stává romantickým dramatem postaveným na odměřených vzezřeních a maskách, které ale stejně jako postavy mezi sebou udržuje i film před diváky. Za každým zdánlivě nezúčastněným pohledem se přitom skrývá tiché toužení i sužující nejistota, které o to silněji prolamují letmé pohledy či doteky. Proto také zásadní roli ve vyprávění hraje dramaturgie, která vyzdvihuje trvání oněch klíčových okamžiků, kdy hlavní dvojice může společně sdílet jeden okamžik v onom nepřejícném světě. (26.03.2023)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film je kritikou hodnocen dobře prostě jenom proto, že je dobře natočen, vypadá pěkně a je o tom, že se dvě ženy mají rádi a je to podáno přirozeně. Jenže já jsem se prostě nudil. Mně ten snímek přišel naprosto o ničem. Drama je zde podáno neskutečně přímočaře, dost se zde používá zkratka, která deformuje gradaci... Ne, tohle mě prostě nezaujalo víc jak na ten průměr. (01.02.2016)

Čekala jsem, že to bude alespoň o stupínek lepší. Hudba je jednou z nejlepších věcí na celém filmu naopak dialogy mi přišli až moc strohé a nedomyšlené, jako by si s tím sami herečky nedokázali poradit. Postelová scéna mezi Cate a Rooney mě uchvátila a jsem ráda, že se toho vůbec nebáli a trochu se odhalili. Nicméně to je asi vše, co je na filmu dobré. Film drží hlavně herecké výkony, jinak to spadá pod průměrný snímek, na který po nějaké době zapomenu. (31.12.2015)

Stezovat si, ze jde o sablonovity pribeh, ktery je "pouze" audiovizualne vypiplany nebo v nem nedejboze "vitezi forma nad obsahem" (nejhorsi floskule ever), znamena nepochopeni zanru melodramatu. Predevsim u Sirka, na ktereho Haynes navazoval uz v minulosti, je nesmirne dulezity povrch, nejruznejsi textury, latky, at uz dekor nebo kostymy, do kterych se tradicne projektovala sesnerovanost spolecnosti, a pusobila tak podvratne vuci lehce sablonovitym pribehum. Carol na tuto tradici nepochybne navazuje, ale zaroven ji aktualizuje, vede s ni dialog. Je to nesmirne taktilni, smyslovy (a smyslny) film, v nemz nejruznejsi povrchy (sklo, snehovy poprasek, obleceni) neustale odrazi vnitrni rozpolozeni postav. Zaroven ale Haynes oproti 50. letum tezi z toho, ze muze byt nepokryte queer a soucasne muze jit "pod povrch" (alespon fyzicky) mnohem snaz nez Sirk. Prave ta tvurci svoboda, ktera umoznuje natocit lesbickou romanci se vsim vsudy, v kombinaci s duslednym retrem, resp. takrka meta-aktualizaci toho retra, z Carol dela uchvacujici podivanou, ktera vam na konci rozbusi srdce jak o zavod a provokativne to utne driv, nez by mohla sklouznout ke klise. Tearjerker roku a na platne velka slast. (18.03.2016)