Dvojník

Jesse Eisenberg ve své typické roli samotářského, podivínského a nikým nepotřebného člověka v utopisticko-artové podivnosti. Během sledování jsem si několikrát vzpomněla na Brazil i Metropolis. Život přehlíženého člověka v šedivém a lhostejném světě bez emocí, kde je jedinec jako součást společnosti vlastně zcela nepotřebný a nikdo se o něj nezajímá. Zajímavý snímek, ale myslím, že jsem jej asi zcela úplně nepochopila:) (15.03.2015)

Letošní rok je na filmy s dvojníky poměrně bohatý. Porovnání s Enemy se rozhodně vyhnout nedá. Minimálně základní zápletka je velmi podobná, kdy je hlavní postava vystavena skrz dvojníka svým snům a představám. Ayoade se ale pohybuje mimo časoprostor, ve světě, který připomíná zvrhlou diktaturu. Lidé jsou zde pouze data. Vlastně by se oba filmy daly vyložit stejně, přičemž The Double je v některých aspektech doslovnější, stylovější, atmosférou ještě zoufalejší a jako celek, typicky britsky, černohumorný. (06.05.2014)

Disociativní Dostojevského novela zasazená do bezvýchodného kafkovského úřednického světa, navíc ukotvená v jakémsi bezčasí, kde největší hitem je japonská tklivá hudba. Vcelku záslužná óda na poruchu identity, tu a tam černo-humorná, občasně nimrající se v beznaději a ponižování, sem tam i tajuplná ... každopádně velmi velmi stylizovaná! 75%. (26.01.2015)

Tak to bolo niečo! Poriadne silná a pochmúrna atmosféra sa niesla v podstate celým príbehom a toto bola psychodráma ako sa patrí. Svojim spôsobom dosť podobné ako iný film o dvojníkoch Enemy, avšak The Double bol určite lepší a najmä zmyselnejší ako tá pavúčia absurdita. Občas som sa trochu strácal, ale vždy som sa dokázal napokon zorientovať. Film mal ohromný spád a to vizuálne stvárnenie bolo fascinujúce. Ústredná myšlienka o túžbe byť obdivuhodný a neutíchajúci pocit krivdy boli vystihnuté takmer dokonalo. Jesse Eisenberg pomaly ale isto čoraz viac dozrieva. Niekoľko absurdných a nelogických vecí mi síce prekážalo, ale v podstate aj tie krásne reflektovalo ten pocit neviditeľnosti a menejcennosti. (12.06.2014)

,,ZKOUŠEL JSEM S NÍ MLUVIT, ALE NĚJAK NEVÍM, JAK BÝT SÁM SEBOU. JE TO JAKO BYCH BYL POŘÁD MIMO SVOJE TĚLO. NĚCO...NĚCO JAKO, ŽE MŮŽEŠ STRČIT RUKU SKRZ MĚ, KDYŽ CHCEŠ...“ /// Psychadelickej art. Fajnově vytvořenej svět osamoceného tvora a v něm Eisenbergova touha po charakterním herectví. Jelikož proti němu nic nemám, řek bych, že mu to celkem šlo. Ať už nevýraznej nikdo, kterej je ,,na tečku“, tak ono sebevědomý hovado. No jo, ale to je všechno. Všechno? Nemíním si hrát na znalce Dostojevskýho, Kafky, Orwella (no dobře, toho znám…). No a co, že tam jsou vidět znaky (náznaky) toho a toho a nebo toho díla, když to jinak stálo za hovno? Kdo chce, vidí, kdo čeká vod filmu něco jinýho, čumí jinam. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stará cigoška mi radí - ,,vraž ho hluboko“. (Přemejšlíš co? Že nic nechápeš? A máš touhu? Tak to je film pro TEBE!) 2.) Holka mi doporučila, ať se zabiju. (Zřejmě si schopen výjimečnejch citů. Tohle bude film pro tebe!) 3.) Thx za titule ,,Vaječník“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.06.2014)