Dva nula

Film o fotbalu bez fotbalu. Ukázka českého lidu opěvující národní sport, ale každý po svém. Po počátečním překvapivém rozjezdu ztrácí film vtipnost, začíná nudit (zdlouhavé opakování 10. až 12. minuty) a tak zůstane jen zajímavý nápad. Pak je tu problém autentičnosti: sami tvůrci se sice odvolávají na přirozenost a považovali ji za největší kritérium při výběru aktérů, ale jak zajistíte, aby byla jejich přirozenost a nenucenost opravdu pravdivá a nehraná, když se vědomě účastnili natáčení? (27.07.2012)

Je fajn, že ona počáteční strojenost a s ní spojená topornost většiny zúčastněných zmizí s prvním pivkem, cígem nebo double čízem. Pak už to jede na dřeň, to ti povidám. Člověk se u tohohle bijáku prakticky nemůže vyhnout floskulím, proto nezbývá nic jiného, než nastavit zrcadla, zasmát se u mrazivých okamžiků a na konci si s pocitem duševní očisty uprdnout, že Češi jsou hovada, ale umí to, alespoň někdy, reflektovat. A pak to spláchnout pěti dvanáctkami. Jo a Pavel Čapek je bůh. (01.07.2012)

Tvůrci navštívili pražské derby a otočili kamery místo na pažit směrem do hlediště. Zaměstnanci stadionu, zlatokopecké přítelkyně fotbalistů, nejmladší fanoušci, teenagerky s falešnými louis-vuittonkami, pozérští "intelektuálové" v lóži, slávistický stádovitý kotel se světlicemi, i ti Italové v závěru přiznávají, že na místě vítězného týmu by demolovali. Díky bohu za rohový praporek. Dvacet dva kamer sleduje počínání lidí, ze kterých euforie fotbalového zápasu vytahuje snad to nejhorší. Jejich hloupé komentáře a excesy jsou sice vtipné, ale výsledný dojem je pořádně nahořklý. Člověk se cítí provinile jako u Formanových českých filmů. O to víc potěší formální stránka, statické výseky a hlavně série tříminutových záběrů zachycují dva po sobě jdoucí góly Sparty. Stromy jsou prostě stromy. (MFDF Jihlava 2012) (01.11.2012)

Začalo to „zcela bezelstným“ dotazem sympatické uvaděčky (Bio Oko) „Sparta nebo Slávie?“, abych při pohledu na „ruce“ skandující sparťanský „kotel“ v sále a „tísnících“ se 6 „sešívek“ na balkóně pochopil, pokračovalo to 5-ti min upoutávkou (pozvánkou) na koncert vážné hudby (zřejmě snaha o zkulturnění popř. převýchovu fotbalového fanouška) a skončilo to „afterparty“ Na kovárně. Mezitím 108 minut „o fotbalu bez fotbalu“ aneb pohled na fotbalový zápas kamerami nenasměrovanými na hřiště (nepočítáme-li rohový praporek a jeho nejbližší okolí), ale opačným směrem mezi samotné fotbalové fanoušky, z pohledu obou znesvářených stran. Přiznávám, měl jsem velké obavy ze samotné autenticity (vzhledem k faktu, že dotyční věděli (předem souhlasili) s mikrofony a nakonec musím konstatovat, že se to, čistě podle mého (subjektivního) názoru, povedlo tak z 50-ti procent. Na jednu stranu to svádí k „předvádění se“ (známe český národ), na druhou stranu i k jistému „umírnění“ (viz „Strašák“) a tak nakonec nejpřirozenější (jak už to tak bývá) je bezelstné dětství (viz dva 6-ti letí klučinové dopřávající si hranolky). Na druhou stranu „přirozenost, nepřirozenost“, nic to nemění na samotném faktu, že takhle nějak obdobně to skutečně v zákulisí chodí, což si myslím (jako člověk dobrovolně (opakovaně) usedající na letenskou tribunu, připraven 90min „trpět jako zvíře“) dokážu objektivně posoudit. S dovětkem, že je to taková „light“ verze. Snímek Dva nula bych sice za podrobnou sociologickou studii (na to je (díkybohu za to) příliš odlehčována a brána s nadhledem (viz Pavel Čapek, novinářská VIPKA..) nebral, nicméně jako určitá sonda vypovídající mnohé o povaze (českého) fotbalového fandy potažmo (české) společnosti je to zcela dostačující. P.s. Léo Kweuke dává na 1-0 resp. 2-0 a topolům na letenské pláni je to absolutně šumák :-) Zřejmě nejvýstižnější (objektivní s nadhledem) pohled na samotnou důležitost klání. Já to všechno moc dobře vím, jenomže…..příští derby chci mít mikrofon (i) já, protože….“fandí celá Letná..... SPARTA……….PRAHA“! p.p.s. Něco mi říká, že „sešívaní“ nebudou mít režiséra P. Abraháma „jemně řečeno“ příliš v oblibě, neboť mikrofony nechal umístit mezi příznivce (nás)„rudých“ a za „červenobílé“ je tu pouze „Strašák“. Na vině je však vynucený fakt v podobě domácího prostředí. Kdoví, třeba se jednou „červenobílí“ dočkají „satisfakce“ v podobě pokračování z Edenu. Název už bych měl. Nula dva :-) (29.10.2012)

TAK URČITĚĚ! Jsem od toho čekal teda více. Zajímavý nápad a koncept. Avšak provedení trošku pokulhávalo. Náhled do derby Sparta vs Slavie z několika různých úhlů. Od sparťanského/slávistického fanouška, přes komentátory a sekuriťáky až po businessmany a 16ti leté pipky. Já bych teda raději ocenil, kdyby se to drželo jen u zapálených fanoušků z obou sektorů. Mělo by to lepší atmosféru. U ostatních bylo až moc vidět, jak je to strojené a připravené dopředu. A ta délka ? Ach, skoro 2 hodiny, málem jsem to nevydržel. PS: ti dva žáčci z přípravky jsou skvělí :D (27.02.2013)