Two Nil
Dva nula
VOD (1)
Obsahy(1)
Na fotbalovém stadionu v centru Prahy se chystá největší fotbalový zápas roku, Sparta dnes večer hraje se Slavií. Začíná přímý přenos. Dvacet dva filmových kamer ale tentokrát nemíří na hřiště, nýbrž do hlediště. V něm se totiž nachází velmi různorodá a vtipná společnost, která stojí za pozornost víc než samotný fotbal: jsou tu upovídaní pořadatelé, pečlivě oblečené dámy z VIP, rozjívení žáčci fotbalové přípravky, distingovaní intelektuálové, fanatičtí sázkaři, dezorientovaní italští turisté, chlapáčtí členové ochranky nebo třeba známí komentátoři jedné televizní stanice. Ti všichni sem přišli sledovat stejný zápas, každý z nich jej ale prožívá po svém. A každý se přitom projevuje takový, jaký doopravdy je. Jeden se ptá, jestli se smí fackovat tchýně, druhý pátrá, kam se v Chile podělo prezidentské pero, třetí se třese, zda dostane trest za použití slova gorila. Před očima nám tak postupně ožívají různá patra tribuny i různá patra dnešní společnosti. A humor a autentičnost tu nakonec vítězí 2:0. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (92)
Připadal jsem si trošku jak šmírák, který pozoruje lidi a jejich konverzace, reakce a malé příběhy během derby :) Dost měl bavilo pozorovat naprosto rozličné skupinky různých etnik, pohlaví, zaměstnání a jejich reakce na dění na stadionu a drobné konverzace. Oceňuji originalitu nápadu rozmístit 22 kamer a spoustu mikroportů, aby zážitek mohl být úplný. Hodnocení: 80% ()
Donekonečna se můžeme bavit o tom, nakolik je to hrané, ale nic to nemění na tom, že tohle je prostě PEKLO! Pro všechny fandy českého fotbalu ultimativní záležitost. 90 %. Jen ty tříminutové topoly už byly přes čáru, myslím že bychom to pochopili i bez nich. ()
K autorům pokusu o vystihnutí typických sparťanských fanoušků mám několik výhrad, jež víceméně bohužel převažují nad pozitivy. Za prvé jde o formu, jíž je jakýsi neuchopitelný formát oficiálně vydávaný za dokument. Také ho tak možná masové laické publikum bude vnímat, vždyť většina "normálních spořádaných" občanů mezi ožralé hlučící primitivy na fotbalové zápasy přece nechodí. A tudíž ani ale nemá ponětí, o čem fotbalové prostředí vůbec je, nicméně automaticky přebírá všechny negativní stereotypy podsouvané médii. Vadí mi, že projekt má od začátku scénář minimálně v podobě výběru dotyčných "typických" postav a to ať už jde o herce nebo neherce, všichni s natáčením souhlasili a teď nechci spekulovat, zda byli i instruováni, v jaké podobě se mají projevovat, ale místy mi jsem jim nevěřil, prostě přehrávali. Samostatnou otázkou je, zda byli tito honorováni za účast na projektu. Vůbec k autentičnosti měli blízko snad jen kluci z přípravky, letenský hlasatel a pak Čapoun a spol (který zrovna na svůj výkon i se Zelenkou hrdý být nemůže). To, že peprné reakce postav vyzněly kolikrát dost vtipně a divácky atraktivně považuji spíš za vedlejší produkt. Vsadím se, že kdyby měl divák sledovat jen jedinou ze skupinek po celých devadesát minut utkání, umřel by nudou. Strašákova self promotion (a ještě k tomu na Letné) mě vysloveně jakožto sparťanského příznivce uráží. Člověk zainteresovaný v českém fanouškovském prostředí ale dávno ví, že mediální obraz je jednou z jeho dlouhodobých priorit..Vyloženě neautenticky působí fakt, že ani jedna kamera nezabírala sparťanský kotel, přičemž ten během derby prakticky atmosféru zápasu utváří; i co týká fotbalových fanoušků z kotle, měl by být záběr na ultrasáka z kotle co nejreprezentativnější, když už se chtěli autoři trefit do fanouškovský stereotypů. To, že evidentně nikdo z kotle s nahráváním nesouhlasil, je pak už ale riziko a problém autorů. Samozřejmě, spousta hlášek mě v "dokumentu" pobavila, ale jelikož zápasy navštěvuji už pěknou řádku let, slyšel jsem i lepší projevy, než ty zde publikované. Nekompaktně na mě působila i jistá umělecká ambice autorů proložit projevy fanoušků statickými záběry na krajinu, stolek s občerstvením. Ač má dílo čím zaujmout publikum, přetrvává ve mě pocit nedotaženosti a překombinované schématičnosti, jakoby sami autoři čekali, co z toho nakonec vypadne. Na počátku možná dobrá myšlenka byla pokažena tím, že bylo přijato levné řešení - hybrid mezi regulérním hraným dokumentem či filmem o derby a mezi autenticky objektivním dokumentem s neutrálním přístupem autorů. ()
Film jsem zhlédnul v JIhlavě a popravdě jsem se na něj dost těšil. Co přišlo, byla podivná kompilace nastrčených charakterů v dokonalých kompozicích. Nemyslím si, že by dokument měl "dokumentovat", objektivně zaznamenávat danou skutečnost. Právě naopak je mi sympatické, když z dokumentu cítím autorovu ruku, názor, se kterým potom mohu souhlasit nebo s ním vést diskurz. Dva nula nabízí nastrčené, vypiplané záběry na dvojice-trojice protagonistů, kteří o svém působení ve filmu vědí a médium si uvědomují, přesto (nebo právě proto) se chovají jako lobotomizovaní paštikáři. Opravdu jsme takový národ, jakým nás chce režisér mít? Už samotný výběr protagonistů a zdánlivě objektivní forma bez komentáře pro mě vytváří obraz tvůrců - smějících se bestií. S takovým pohledem nesouhlasím. ()
Jako sonda mezi fanoušky fotbalu je to dobré. Jsou tam zastoupeny skoro všechny skupiny českého fotbalového zvířetníku. Kotel kterému je jedno, že dostanou dva góly (hlavně že si zařvali), ženský zlatokopky, vietnamská zlatá mládež, VIP "fanoušci" co jsou na zápase asi zcela omylem. Pořadatelé, kteří chtějí do mikrofonu zamachrovat, tak se předhánějí v rozumech které sypání je lepší a co si nasadí. Z počátku to bylo takové strojené, protože všichni s umístěním mikrofonů souhlasili. Ti co se nalili se po čase chovají celkem přirozeně. Ale to vědomí, že jsou zaznamenáváni pro film se z nich povětšinou zcela nevytratí. Jen ty děti byly upřímné a bezelstné. Dokument pouze potvrzuje, že největší koncentrace blbců a buranů je v rámci všech kolektivních sportů mezi fotbalovými fanoušky. Dávám --- == 60 % == --- . ()
Ty prázdné a dlouhé záběry na rohový praporek byly zbytečné.. ale koncept se mi líbil. Hlavně zlatokopky a naše budoucí fotbalové naděje byla jedna radost poslouchat :) A náš národ se zase jednou převedl v celé své kráse.. ()
Dokonale vykreslená jednoduchost a ubohost sparťanských fanoušků... ()
Určitě zajímavý projekt, ale něco mi na tom scházelo. Nedokážu popsat, co. Ale určitě vím, co tam přebývalo - několikaminutový záběr na stromy i záběr na praporek. To by si měli tvůrci pro příště odpustit. Určitě by byl zajímavý i projekt na téma Češi v evropských pohárech. ()
Týden po derby v září 2016 jako nezaujatý fanda fotbalu a SKS zvláště volám po pokračování. Tentokráte s názvem 0:2. SKS rules! :)) ()
Na dokument jsem se těšil moc, ale výběr sledovaných postav byl hrozný. O průměrné inteligenci těchto lidí opravdu dost pochybuji, takže někdy mi je poslouchat už vadilo. Jinak nemám iluze, že takovýto lidí na stadion nechodí. Chodí a je jich bohužel dost. Dva nula dávám 35%, dvě hvězdičky. ()
Tvůrci dokumentu o hledišti a stadiónovém zákulisí utkání pražských „es“ se opravdu nebojí a servírují divákům až brutálně střižené scény v kontrastu s klidným, zhruba tříminutovým záběrem na stromy u stadiónu, aktéry svlékají do naha a nechávají je, aby se exhibovali a občas až animálně prožívali zápas. Líbí se mi to svou neotřelostí, odvahou, satirickým nádechem a u stromů jsem skoro meditovala. Film se velmi povedl, možná by mu jen více slušela trochu kratší stopáž. (kviff 2012) ()
Jdu si oblíct "barvy terezína" a se strašákem podpálit Spartu. Doufám, že mě tam neumlátí ty gorily svejma řízkama a třeba je i naučím, jakej je rozdíl mezi šálkem na kafe a na čaj. Ale teď vážně, dokumentaristům přál osud a napsal za ně břitký scénář doplněný strhující zápletkou (dva góly během dvou minut se ukázaly jako velmi vítaná událost pro střih). Autorům přálo štěstí, oni z toho vytěžili maximum po formální stránce, a máme tu zajímavý dokument o jednom zaprděném fenoménu. Pro diváka, kterého fobal nezajímá, to bavit může, ale ani nemusí, zapáleného fotbalového fandu to ale určitě zasáhne. Taky jsem se po shlédnutí filmu v kině párkrát začervenal, když jsem o hodinu později křičel v hospodě u teliny "No tak Oxi, co víc chceš, ty kundo jedna vopálená! A takový miliony bereš..." ()
Velice zábavná sociologická sonda z fanouškovského prostředí fotbalového zápasu. Myslim si, že ty lidi, co byli vybraný jsou opravdu dobře namixovaný ( i když některý úplně napřesdržku-třeba ta šlápota co si pořád hrabe do vlasů, nebo vietnamská zlatá mládež, o security službě ani nemluvím, ale u nich se ta demence už tak nějak předpokládá..a ty Italové či co to bylo, mi připadli docela zbytečný) a dokument je dobře sestříhaný. Líbil se mi i pohled do zákulisí komentátorů. Určitě bych doporučoval všem fotbalovým fandům. Třeba se v některé z těch postav poznáte. ()
Fotbal a vše s ním spojené je fenomén, který fascinuje. Zejména svou na první pohled dokonalou povrchností a nespravedlivým zájmem veřejnosti o něj v porovnání s ostatními druhy lidských činností. Pokud se však člověk oprostí od svých předsudků, musí chtě nechtě uznat, že fotbalový mikrokosmos je v podstatě nevyčerpatelnou zásobárnou emocí, svérázných postav a neobyčejných lidských příběhů. Tvůrci tohoto českého dokumentu si tuto věc uvědomili a rozhodli se použít prostředí fotbalové zápasu a jeho nesčetné aktéry jakožto alegorii pro fungování celé společnosti. To se jim dá se říci nakonec celkem podařilo. Originální zpracování přináší celou plejádu vtipných momentů, při jejichž sledování se nejeden fotbalový fanda (mě nevyjímaje) asi musel několikrát chytnout za nos. Celý dojem kazí snad jen až zbytečně dlouhá stopáž a také příliš velké pochybnosti o skutečné autenticitě zachycených scén. Nicméně asi je to vlastně do určité míry druhotné, jelikož se dá téměř s jistotou předpokládat, že by se dané postavy vyjadřovaly asi nějak takhle tak jako tak. ()
Na film jsem šel, protože dle popisku jsem nabyl dojmu, že se jedná o dokument, tedy kamery (a mikrofony) jsou zaměřeny na diváky a zachycují autentické dění v hledišti, ale místo toho jsem byl svědkem jednoho z nejhloupějších scénářů, absolutního neherectví, prvoplánového zaměření, tedy fanoušek=tupoun a z toho důvodu jsem po 45-ti minutách ze sálu odešel nevěříc sám sobě, že jsem to vydržel tak dlouho. ()
Dva nula je dokument založený na nevtíravém pozorování, jehož cílem má být zachycení autentických projevů vybraných účastníků fotbalového derby mezi Spartou a Slavií. Při čtení ohlasů, které provázejí termíny jako „sociální sonda“ nebo „antropologická studie“, se zdá až samozřejmé, že nezáviděníhodnou roli přitáhnout a exponovat burany a hulváty ve svých řadách musel schytat právě fotbal. Někteří kritikové si dokonce z fotbalu umí vyrobit jakéhosi „veřejného nepřítele“, okolo něhož má působit magnetické pole všeho primitivního a nízkého. Dovolím si malé osobní rýpnutí: stejně kvalitní materiál by dle mého soudu mohli tvůrci Abrahám s Bojarem nasbírat třeba na libovolném maturitním plese Gymnázia Pierra de Coubertina, čímž ovšem nemíním kritizovat jejich metodu ani výběr prostředí, ve kterém natáčeli. Ačkoli fotbal bezesporu disponuje magií, která do jeho řad přitahuje lidi s určitou primitivní jazykovou kulturou (viz tady nebo tady), dokument Dva nula není filmem, po jehož zhlédnutí by se daly vynášet jednoduché závěry. Kromě toho, že by to nebylo fér, byste si tím pravděpodobně zkazili požitek z na tuzemské poměry vzácně upřímného dílka, které svoje hrdiny nechává samostatně se projevit bez zásahů režiséra nebo scénáristy za kamerou. ()
Je jedno komu fandim a jestli vůbec, o fotbalu to vlastně není, to je jen záminka... Koncept celého dokumnetu mě baví a skrze nehranou přirozenost zabíraných objektů vyplouvá na povrh celková vtipnost a lidovost této kratochvíle. Střih na mě působí trochu schématicky stejně jako výběr aktérů (vtipný děti, organizovaný kotel, tupý pořadatelé, ubohý vipky, komentující cizinci, uvažující intelektálové, trochu zbytečný televizní sporťáci...) a částečná předvídatelnost, celku nakonec ubírá. Naopak záběry na topoly nebo stolky s odpadky fungují v celku perfektně. Speciální bod pro Jiřího Peňáse za jeho úvahu, že nerozlišovat šálek na kávu a čaj je takové fotbalové... ()
Mám rád fotbal, ale nemusím ani jedno "S". Dokument mi jen potvrdil, že někteří fanoušci těchto týmů jsou opravdu to, co si o nich myslím, tedy nic lichotivého. Chvíli mi také trvalo než jsem pochopil jakým způsobem to je natočeno. Celkově vzato, je to o ničem. ()
Tak možná, že to za úplnejch 5 není, ale oceňuju nápad i způsob realizace. Je to opravdu zajímavá psychologická sonda do různých skupin fanoušků. A asi jediný zápory tady byly už popsány: otázka autentičnosti chování jednotlivých aktérů (Když pozorovatel vstoupí do pozorované situace a subjekty to vědí, mění se jejich chování) a oprvadu trochu delší stopáž, než by filmu slušelo... Ale jinak paráda, spousta vtipných situací, průpovídek. I když většinou je to spíše k pláči než k smíchu... 90% ()
Nevíte někdo kdy to vyjde na DVD ()
Související novinky
47. MFF Karlovy Vary se blíží!
Ve dnech od 29. června do 7. července se uskuteční již 47. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Na nejvýznamnější filmové akci ve střední a východní Evropě budou mít diváci… (více)