Dom s bashenkoy
House with a Turret
Obsahy(1)
Černobílá odysea skrze zasněženou zemi stiženou válkou, viděnou očima malého chlapce. Dílo ukrajinské režisérky Evy Neymannové je adaptací autobiografického povídky Fridricha Gorenštejna z roku 1964. Původem židovský spisovatel stál za scénářem Solarisu (1972), a byl to krom Juri Klepikova právě Gorenštejnův blízký přítel, Andrej Tarkovskij, jenž chtěl v minulosti Dům s věžičkou zfilmovat. Neymannová získala za svůj druhý celovečerní snímek řadu mezinárodních ocenění, včetně hlavní ceny na Na východ od Západu na 47. ročníku karlovarského filmového festivalu. Černobílé vizuální eseji vévodí šerosvitná kamera litevského kameramana Rimmvydase Leipuse, a dále představitel dětské role, Dmitrij Kobetskoj, chlapec nalezený v oděském sirotčinci.
Děj sleduje jednodenní putování osmiletého vnoučete, které míří se svou matkou za dědečkem, po smrti svého otce. Žena naneštěstí skoná během poutě na tyfus, kdesi v neznámém městě, stejně chudobném a zruinovaném, jako další místa, která dvojice vlakem minula. Chlapeček je však odhodlán bez matky pokračovat v cestě dál. Zasněžená krajina marně skrývá následky země zdevastované válečným běsněním; všude vládne (c)hlad, chamtivost a bezútěšnost. V Sovětském svazu je zimní čas předposledního roku války, která ještě zdaleka neřekla své poslední slovo. Dům s věžičkou, kde má dědeček bydlet, zůstane mrazivou fata morgánou. (Česká televize)
(více)Recenze (11)
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - EAST OF THE WEST - FILMS IN COMPETITION - Na Východ od Západu - soutěžní sekce (Dom s bashenkoy / HOUSE WITH A TURRET / Dům s věžičkou) - Pro mne jedno z toho nejnudnějšího, nejméně zajímavého co jsem na festivalu viděl. Podle popisu to mělo být velké drama o přežití, misto toho to bylo drama spíše u mne abych to přežil vůbec sám. Amatérsky natočeno, amatérsky zahráno a černobílá kamera která tomu měla dát autentičnost byla nakonec jako celý film úplně mimo... - 5. 7. 2012 - kino Lázně III - Karlovy Vary - 5% ()
Je rok 1944 a z Ukrajiny ide vlak niekde do priestorov na Sibír. Vo vlaku sa vezie chlapec so svojou mamou a cieľom ich cesty je dom s vežičkou v ktorom býva chlapcov dedo. Film je založený na autobiografickom príbehu spisovateľa a scenáristu Friedricha Gorensteina. V jednodennej chlapcovej ceste je zobrazené všetko, čo by sme mohli očakávať už od oslobodeného územia v Sovietskom zväze. Mama mu zomiera v neznámej nemocnici na týfus a ak by ste očakávali ústretovosť personálu, v tejto nemocnici, tak to ste na omyle. Neustále ho sprevádza jeho cestou bieda a ľahostajnosť, sociálna hystéria, kedy sa nikto nestará o nikoho a každý sa snaží všemožne o vlastné prežitie. A to je hlavná výsada aj nášho malého hrdinu na ktorom sú účinky vojny zvlášť zreteľne viditeľné, predovšetkým v predčasnej neprirodzenej zrelosti. Záverom trocha bilancie, ktorá srší celým týmto filmom. V júni 1941 nacistické Nemecko napadlo Sovietsky zväz, viac ako 20 miliónov sovietskych vojakov a civilistov zomrelo, ďalšie milióny boli zranení alebo nezvestní. Viac ako 2000 miest a 17 000 dedín bolo úplne zničených. Následky vojny sú viditeľné všade, vysídlené rodiny, ktoré sa snažia nájsť nejaký prístrešok, preplnené vlaky, invalidní vojaci a nemocnice bez liekov, stav spoločnosti vyčerpanej dlhotrvajúcou vojnou. Koniec filmu ostal otvorený, chlapcova odysea sa nenaplnila. ()
Putování za přeludem. Osud malého chlapce, postaveného v nanejvýš tragickém okamžiku a v nanejvýš tragické době před zásadní rozhodnutí, není žádným dojímavým intermezzem, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale nesmlouvavou a syrovou sondou do života vykořeněných lidí, zoufalých a nešťastných, hledajících záchranu ve válkou zmítaném světě. Černobílý vizuál zvyšuje mimořádný divácký zážitek, který spoluutváří i vynikající Dmitriy Kobetskoy v hlavní roli. ()
Velmi dojemně a zárověň věrohodně až naturalisticky vylíčena atmosféra v zemi zničené válkou.Beznaděj z budoucnosti,touha po životě,která hraničí s bezohledností.V dnešní době plné dostatku až přebytku dost těžko uvěřitelné.Ale jako ostatně v každé době jsou lidé,kteří neztrácejí svou lidskost a lidé.kteří využijí danou dobu ke svému prospěchu. ()
Vizualne naprosto dechberouci sonda do detskeho zalu a spolecenske apatie v dobe, kdy lide umirali i mimo frontu jako mouchy. Dlouhe tiche niterne sekvence strida perfektne padnouci jemna hudba, kterou si reziserka vybrala do filmu sama. Po celou dobu vsak obsahova stranka lehce ustupuje formalni artovosti. Film, ktery vice mlci, nez vypravi. ()
Galerie (11)
Photo © A3 Distribution
Reklama