Téměř chlap
-
Henrik
(festivalový název) -
Mer eller mindre mann
-
The Almost Man
-
Henrik
(festivalový název) -
Takmer chlap
(festivalový název)
Drama / Komedie / Psychologický
Norsko, 2012, 75 min
tatanapope
Už mě dlouhou dobu žádná komedie nebavila tak, aby sem se zuby, nehty snažila neusnout. Po skončení filmu se mi doslova ulevilo, že už to mám konečně za sebou. Film je o páru cca 35-40 let, žena čeká dítě a chlap akorát chytil druhou mízu a chová se jako neskutečný debil. Všude se tam furt ukazujou ptáci, asi jako ta velezábava a když se zrovna neděje toto, čumíme na to, jak se ten sledký páreček hádá, jejich hádky zaberou zhruba 70% filmu, co lepšího si od komedie přát že? Za relativní přirozenost a herecké výkony nepovedeného páru, dávám se zatnutými zuby *. Viděno v rámci Zahraniční výzva 2016 / Norsko(7.3.2016)
Thomick
Během 74 minut rozehrát tak velkolepou psychologickou studii, to je gigakumšt! Nepochopenej outsider, co neumí komunikovat, leccos si moc bere, romantika pro něj nemá pražádnej význam a neustále by sexoval ... to je přesně (asi) to jediný, co si od seveřanů vždycky nechám rád zobrazit. A Henrik Rafaelsen, malinko norská verze Chrise O'Dowda (min. v pár polohách), ho "zobrazil" naprosto dokonale. Navíc mu perfektně sekunduje lehce vznětlivá, a přesto dostatečně sympatická Janne Heltberg, kterou si i na tak malym prostoru bez problémů zamilujete. --- Jo, místy je to perverzní; jo, ta koncovka tomu dvakrát neslušela - ale jinak nemám dalších výtek (navíc tu úchylnost snad seveřanum ani vytýkat nelze). Scéna "But I do have a name" mě navíc neskutečně vzala a taky výběr písniček byl bezchybnej. :) --- (Je to na ulož.to i s anglickýma titulkama).(20.6.2013)
MA.KI
Snadno zapomenutelná tragikomedie. Nechápu, jak tento nedotažený a nezvládnutý film mohl vyhrát Křišťálový glóbus v roce 2012 na MMF v Karlových Varech. Základní myšlenka, tedy sonda do života nejistého a ve všech možných sociálních rolích tápajícího pětatřicátníka, skrývajícího svoji nejistotu za infantilitu a ironii, nebyla špatná. Žádná hlubší psychologická studie, jak anoncuje festivalový text k filmu, se však bohužel nekoná. Vidíme pouze náznaky něčeho takového. Pouze ty vnější projevy trapného chování postavy. Suma sumárum: průměrné, snadno zapomenutelné.(14.10.2014)
Zyne
(MFF KV 2012) norská pecka, oscilující na pomezí komedie a vztahového dramatu. hlavní hrdina je naprosto skvěle zahraný a jeho eskapády plynoucí z jeho nezodpovědnosti a nevyzrálosti, která se jaksi neslučuje s tím, co se od něj už tak nějak čeká s ohledem na věk, ženu, dům a blížícího se potomka, spolehlivě pobaví. a zároveň vzbudí to správné, co vzbudit mají. totiž, že ne pro každého je snadné vzdát se toho, co má rád a že místo pro kamarády, srandičky si člověk prostě uchovat chce. akorát se to musí sladit lepším způsobem, než se dařilo zde. každopádně, vynikající film a především scéna na autobusové zastávce je perfektní...(8.7.2012)
Caym
Henrik se ztrácí sám sobě - ani jedna ze sociálních rolí, které na sebe v životě bere, mu nesedí. Sociální role kamaráda zamrzlého na prahu 20 let mu sice až donedávna vyhovovala, ale teď mu začíná téct do bot. Přítelkyně čeká dítě, pořádá párty na úrovni pro lidi, kteří ví, co a kdo jsou, a Henrik ztrácí půdu pod nohama. Začíná patřit do světa, do kterého patřit nechtěl, utíká před dospělostí i zodpovědností, ale ze své nedospělosti postupně sám dostává psotník. Kamera houpavě popisuje svět 35letého krizí osobnosti zasaženého muže s chlapeckou tváří, eskapády hořce úsměvné, posmutněle zábavné a hlavně - cyklické. Nikdy nekončící příběh Petra Pana začíná.(30.6.2012)