Téměř chlap

Áno, uznávam, že ideu mal ten film zaujímavú a tá Henrikova infantilita mi dosť pripomína správanie niektorých mužov, ktorí už by na svoj vek mohli mať aj dôstojnejšie a rozumnejšie správanie. No po dejovej stránke to bola obrovská slabota - v podstate každá situácia, v ktorej sa Henrik ocitol napokon skončila pod náporom jeho infantility. Jedine zopár dobrých scén a ústredná idea držali tento film ako tak v norme, ale aj tak na viac ako 2* to u mňa veru neni. A že toto vyhralo Křišťálový glóbus? Porotcovia mali asi svojský zmysel pre humor... (03.08.2015)

Evropská filmová produkce neustále dokazuje, že se nám rozhodně vyplatí ji bedlivěji sledovat. Obzvláště její severská sekce v posledních letech vyprodukovala nespočet velice kvalitních snímků. Takže film Henrik vypadal velmi lákavě, speciálně i s návdavkem vítězství v hlavní soutěži na karlovarském filmovém festivalu. Bohužel Henrik nenaplňuje očekávání. Pojednává o dospělém člověku, který je tak nějak duší stále teenagerem (ne dítětem) a s tím jsou spojené problémy doma i v práci. Celkově ovšem velmi klidný film, nic podstatného se opravdu nestane a takhle nijaký závěr jsem už hodně dlouho neviděl. Opravdu nevím, čím by vás měl tento film nějak více zaujmout a popravdě ani čím nějak výrazněji naštvat. Od vítěze jednoho z předních evropských filmových festivalů bych čekal rozhodně víc. (08.01.2015)

Křehce pozitivní severská krize o nejistém skorotřicátníku jménem Henrik, jeho přítelkyni a obrovské nejistotě z toho, co je čeká. S tou má problémy hlavně hlavní hrdina, jež čím dál silněji vplouvá do vod nervozity a rostoucí agrese, hledá sebemenší únik od reality a hlavně skutečných pocitů. Henrik Rafaelsen si roli neskutečně užívá a jeho výkon, podpořený naopak chladně klidnou Janne Haarseth, dodává spolu s originálně hořce vyhroceným scénářem příběhu na opravdovosti a roztomile milé atmosféře, která k diváku doplouvá v poseldních minutách. Jen málokterý národ se dokáže poprat s happy endem bez trapných úsměvů a šťastných slziček právě tak bravurně jako Norové. (30.06.2012)

Ak by takýto film vznikol v našich končinách, od prekvapenia by som dal 4-5 hviezd. No v kontexte škandinávskej, ergo svetovej kinematografie to je priemerný film. Je to typický malý, nízkonákladový film, ktorý napriek svojej autenticite a dobrých hereckým výkonom neprerástol do niečo väčšieho. Dôkazom je šablónovitosť, keď celú zápletku prezrádza trojvetová anotácia na tomto webe. Nórom slúži ku cti, že odpoveď na položenú otázku: "Je Henrik připravený zříct se nezodpovědných radovánek a vyrůst z chlapce v muže?", znie áno, ale nie celkom. Viem si predstaviť, ako by podobný námet spracovali v USA - na konci totálny prerod osobnosti a sladký happyend. (10.08.2023)

Henrik se ztrácí sám sobě - ani jedna ze sociálních rolí, které na sebe v životě bere, mu nesedí. Sociální role kamaráda zamrzlého na prahu 20 let mu sice až donedávna vyhovovala, ale teď mu začíná téct do bot. Přítelkyně čeká dítě, pořádá párty na úrovni pro lidi, kteří ví, co a kdo jsou, a Henrik ztrácí půdu pod nohama. Začíná patřit do světa, do kterého patřit nechtěl, utíká před dospělostí i zodpovědností, ale ze své nedospělosti postupně sám dostává psotník. Kamera houpavě popisuje svět 35letého krizí osobnosti zasaženého muže s chlapeckou tváří, eskapády hořce úsměvné, posmutněle zábavné a hlavně - cyklické. Nikdy nekončící příběh Petra Pana začíná. (30.06.2012)