poster

Na slaměné cestě (festivalový název)

  • Portugalsko

    Estrada de Palha

  • Finsko

    Olkitie

  • Finsko

    Hay Road

  • anglický

    Hay Road

Dobrodružný / Drama / Western

Portugalsko / Finsko, 2012, 95 min

Režie:

Rodrigo Areias

Scénografie:

Ricardo Preto

Kostýmy:

Susana Abreu
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Ligter
    *

    Protkáním několika politických (a i filozofických) citátů sklouzává film Na slaměné cestě k nechtěné sebeparodii, jež tak na sobě nosí stigma festivalového omylu. Areiasův snímek je vlastně ledabylým, až amatersky vypadajícím, a zároveň se snaží naplňovat předpoklady westernu – činí tak ovšem veskrze povrchním způsobem. Takovým, kdy jsou zakotvená veškerá klišé už v samotných (dlužno dodat, že stupidních) dialozích. Mimo jiné jde i o podstatné aspekty: údajně hlavní záporák je nefungujícím článkem, jehož „Pak ho tedy musím chytit sám!“ působí tak směšně, že by ho snad i Clintu Eastwoodovi ve svých nejlepších westernových letech bylo líto zastřelit. Navzdory všem negativům lze ale pochválit výběr hlavního hrdiny, jenž působil jako jeden z mála zapadajících aspektů do žánrového schématu - tedy pokud neměl na starosti pronést nějaký monolog/dialog.(4.7.2012)

  • Lavran
    *

    Jsou příběhy a prožitky, které jsou natolik pevně spjaty s konkrétním místem, s konkrétní kulturou a způsobem, jakým o své rodné krajině daná kultura uvažuje, že jakýkoli necitlivý pokus o přenesení do nového kontextu, při němž chtě nechtě dochází k zpřetrhání jemných vláken přirozených vazeb, obvykle ústí do přinejmenším značně rozpačitého výsledku. To je fenomén, který dlouhodobě pozoruji zvláště v případě jediného ryze amerického žánru, a totiž westernu. <> <> Málokterý žánr – možná žádný jiný - je tak neoddělitelně provázaný s prostředím, které umožnilo jeho vznik a osamostatnění; western je doslova podmíněn krajinou a historií, do níž je vrostlý, z níž vyrůstá. Co dělá western westernem, to nejsou výhradně vnější žánrové rekvizity, klobouky tvrďácky naražené do čela a "kolty proklatě nízko u pasu", nýbrž ani tradiční westernová schémata; není snad příběh o spravedlivé pomstě myticky nadčasový? Nevyčerpatelnou studnicí toho, o čem zde mluvím, jsou kupříkladu knihy Cormaca McCarthyho. McCarthyho postavy samorostlých tuláků, kteří s vlkem po boku putují pohraniční prérií, kteří usínají pod chladnými hvězdami a smývají špínu cest v ledové horské říčce, jako by přímo vyrůstali z hlíny a kamení země, která je obklopuje. Tvrdost země, v níž jsou nuceni se na vlastní pěst protloukat, je nesmazatelně vepsána do jejich netečných, sluncem osmahlých tváří, vědoucího mlčení a rozvážnosti gest; oni jsou tou zemí, jejími dětmi, jim náleží její rozmary i utrpení. U McCarthyho mám vždy pocit, že se setkávám s čímsi temně archaickým, ba premordiálním, s jakousi surovou primitivností, vyvěrající z nepoznaných hlubin země, které odpovídá ona tichá zatvrzelost osamělých hrdinů. Věřím, že nejlepším filmovým westernům se daří evokovat to samé, protože takový je genius loci širé a nezkrotné americké krajiny, krajiny plné i prázdné zároveň. Vždyť dokonce i slovutný Sergio Leone moudře odtušil, že natáčet Tenkrát na západě mimo americké exteriéry by se rovnalo holému nesmyslu. Western je ryze americkým žánrem, protože western, řečeno se symbolickou nadsázkou, je americkou krajinou; western zachycuje a umocňuje její duši, její přirozenost. Z toho důvodu, domnívám se, nemůže dobrý, věrohodný western, chápeme-li jej jako odraz konkrétního krajinného celku, vzniknout mimo (severo)americký kontinent; tím spíše, pokud jeho tvůrci nerespektují skutečnost, že krajina promlouvá nejen skrze přírodu, ale také skrze člověka, který dává krajině, neboť krajina je na prvním místě kulturní výtvor, specifický ráz. Každá nápodoba, která tento poukaz k hloubce, toto pokrevní pouto mezi člověkem, historií a krajinou, není schopna pochopit, je nutně odsouzena k tomu vypadat pouze přibližně, uměle a nevěrohodně. Jinými slovy, velice blízce tomu, jak vypadá Na slaměné cestě. <> <> Correia může sebelépe imitovat Eastwoodovu kamennou neprostupnost, ale přesto se kořenu tvrdosti nepřiblíží ani o píď. Princip, ta sladká a výživná dužnina, která umožňuje doopravdy, cele ovládnout předmět nápodoby, Areiasovi protéká mezi prsty od první do poslední minuty. Jak ostatně prozrazuje již úsměvné zaštiťování se vznešenými citáty z Občanské neposlušnosti, aniž by děj filmu jakkoli prozrazoval snahu Thoreauovy podnětné a stále aktuální myšlenky rozvíjet, natož s nimi polemizovat, předmětem - dlužno říci, že katastrofálně neúspěšné - nápodoby je zde pouze vnější, kostýmní forma. Chybí ostrý vítr nad planinou. Ubíjející vedro. Pot, prach a uvláčenost.(19.7.2012)

  • B26354
    *

    Pokus o nebo parodie na Jarmusche? Film jako by byl westernovým gulášem znaků jeho dvou nejslavnějších snímků - film je strukturován okolo citátů z pevného morálního kodexu hlavní postavy, resp. citacemi z jeho "bible" (Občanské neposlušnosti), ve filmu se objeví cizojazyčne mlvící absurdně získaný kamarád, kterému rozumí jenom strohá hlavní postava. Jejím cílem je zabíjení, příběh je epizodický a je mu vlastní podivný, čistě filmový humor (otázka jestli zíměrný). To vše jsme viděli v Ghost Dogovi a Mrtvém muži - a k tomu v povedené vezi. Pocta westernu se nekoná. PS: scéna z vězení mi zacyklením pohybů většiny postav, panoramatickým posunem kamery závsilým na pohybu postavy a kompozičním řešením připoměla posuvné obrazovky v legendární adventurách typu Broken Sword.(30.6.2012)

  • Checht

    47. KVIFF - Těžko hodnotit tento film. Krásně jsem se u něho bavil, dostával jsem na balkoně Velkého sálu záchvaty smíchu a bylo mně pak krásně. Bohužel se zde jedná o kouzlo nechtěného. Snímek na mě působil snahou zaujmout za každou cenu a zdůraznit formu (bídnou) nad obsahem (nesmyslným). Detaily typu balíky slámy, parabela a strojově pletený svetr v roce 1908 tomu dodávají zvláštní říz.(30.6.2012)

  • cineman
    *

    Soutěžní sekce zase jednou ukázala svou odstrašující temnou stranu. Jakákoliv podoba s Mrtvým mužem vychází na prázdno kvůli absurdnímu a naprosto nezáživnému příběhu vedoucímu do stanice Nikam. Hlavní hrdina se potací mezi dvěma výrazy. Ovšem nejostřejší zbraní portugalského Clinta Eastwooda je jeho smrtelně dlouhý pohled. Westernový paskvil.(30.6.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace