poster

Na slaměné cestě (festivalový název)

  • Portugalsko

    Estrada de Palha

  • Finsko

    Olkitie

  • Finsko

    Hay Road

  • anglický

    Hay Road

Dobrodružný / Drama / Western

Portugalsko / Finsko, 2012, 95 min

Režie:

Rodrigo Areias

Scénografie:

Ricardo Preto

Kostýmy:

Susana Abreu
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lavran
    *

    Jsou příběhy a prožitky, které jsou natolik pevně spjaty s konkrétním místem, s konkrétní kulturou a způsobem, jakým o své rodné krajině daná kultura uvažuje, že jakýkoli necitlivý pokus o přenesení do nového kontextu, při němž chtě nechtě dochází k zpřetrhání jemných vláken přirozených vazeb, obvykle ústí do přinejmenším značně rozpačitého výsledku. To je fenomén, který dlouhodobě pozoruji zvláště v případě jediného ryze amerického žánru, a totiž westernu. <> <> Málokterý žánr – možná žádný jiný - je tak neoddělitelně provázaný s prostředím, které umožnilo jeho vznik a osamostatnění; western je doslova podmíněn krajinou a historií, do níž je vrostlý, z níž vyrůstá. Co dělá western westernem, to nejsou výhradně vnější žánrové rekvizity, klobouky tvrďácky naražené do čela a "kolty proklatě nízko u pasu", nýbrž ani tradiční westernová schémata; není snad příběh o spravedlivé pomstě myticky nadčasový? Nevyčerpatelnou studnicí toho, o čem zde mluvím, jsou kupříkladu knihy Cormaca McCarthyho. McCarthyho postavy samorostlých tuláků, kteří s vlkem po boku putují pohraniční prérií, kteří usínají pod chladnými hvězdami a smývají špínu cest v ledové horské říčce, jako by přímo vyrůstali z hlíny a kamení země, která je obklopuje. Tvrdost země, v níž jsou nuceni se na vlastní pěst protloukat, je nesmazatelně vepsána do jejich netečných, sluncem osmahlých tváří, vědoucího mlčení a rozvážnosti gest; oni jsou tou zemí, jejími dětmi, jim náleží její rozmary i utrpení. U McCarthyho mám vždy pocit, že se setkávám s čímsi temně archaickým, ba premordiálním, s jakousi surovou primitivností, vyvěrající z nepoznaných hlubin země, které odpovídá ona tichá zatvrzelost osamělých hrdinů. Věřím, že nejlepším filmovým westernům se daří evokovat to samé, protože takový je genius loci širé a nezkrotné americké krajiny, krajiny plné i prázdné zároveň. Vždyť dokonce i slovutný Sergio Leone moudře odtušil, že natáčet Tenkrát na západě mimo americké exteriéry by se rovnalo holému nesmyslu. Western je ryze americkým žánrem, protože western, řečeno se symbolickou nadsázkou, je americkou krajinou; western zachycuje a umocňuje její duši, její přirozenost. Z toho důvodu, domnívám se, nemůže dobrý, věrohodný western, chápeme-li jej jako odraz konkrétního krajinného celku, vzniknout mimo (severo)americký kontinent; tím spíše, pokud jeho tvůrci nerespektují skutečnost, že krajina promlouvá nejen skrze přírodu, ale také skrze člověka, který dává krajině, neboť krajina je na prvním místě kulturní výtvor, specifický ráz. Každá nápodoba, která tento poukaz k hloubce, toto pokrevní pouto mezi člověkem, historií a krajinou, není schopna pochopit, je nutně odsouzena k tomu vypadat pouze přibližně, uměle a nevěrohodně. Jinými slovy, velice blízce tomu, jak vypadá Na slaměné cestě. <> <> Correia může sebelépe imitovat Eastwoodovu kamennou neprostupnost, ale přesto se kořenu tvrdosti nepřiblíží ani o píď. Princip, ta sladká a výživná dužnina, která umožňuje doopravdy, cele ovládnout předmět nápodoby, Areiasovi protéká mezi prsty od první do poslední minuty. Jak ostatně prozrazuje již úsměvné zaštiťování se vznešenými citáty z Občanské neposlušnosti, aniž by děj filmu jakkoli prozrazoval snahu Thoreauovy podnětné a stále aktuální myšlenky rozvíjet, natož s nimi polemizovat, předmětem - dlužno říci, že katastrofálně neúspěšné - nápodoby je zde pouze vnější, kostýmní forma. Chybí ostrý vítr nad planinou. Ubíjející vedro. Pot, prach a uvláčenost.(19.7.2012)

  • mcb
    odpad!

    Kolik zatmívaček, hlubokomyslných citátů, kytarových vybrnkávaček a prázdných pohledů se vejde do jednoho filmu? Neskutečně smrtící kombinace špatných hereckých výkonů (ten casting!), amatérské režie, nesmyslného scénáře, děsivé kamery a vizuální stránky podprůměrné portugalské telenovely. Postavy se smrtelně vážnými výrazy chodí od kraje ke kraji obrazu a za doprovodu násilně naroubovaných hloubavých citátů a otravné kytarové hudby pronášejí neskutečně prázdné a stupidní dialogy o spravedlnosti, víře a podobných rádoby univerzálních tématech. Při sledování tohoto skvostu jsem přemýšlel o člověku, který napsal oficiální synopsi filmu a jestli to myslel opravdu vážně, ba dokonce tomu i věřil. Smál jsem se, ale zároveň mi bylo i podobných diváků, kteří v nepochopitelnosti filmu nalezli to pravé "umění" (paní s nechápavým výrazem ve tváří ve frontě přede mnou zatrhla "excelentní"), líto. Prvotřídní meditativní odpad. 1/10(3.7.2012)

  • POMO
    **

    Nízkorozpočtová westernová guilty-pleasure meditácia o slobode a spravodlivosti, natočená na poliach a roliach hentam za kopcom. Interiéry nasvietené ako v televíznej inscenácii, kostýmy ako z Troch mušketierov. Atmosféra začiatku 20. storočia nulová. Divák, rozmaznaný Coenovcami či Jarmuschom má dilemu, či sú tvorcovia vážne tak neschopní, alebo sa ledabolo bavia parodovaním žánrových prvkov, navešaných na úmyselne nezmyselnej kostre. Herec v hlavnej úlohe sa podobá na Daniela Day-Lewisa. Má ostré rysy v tvári a minimalistickým herectvom ideálne zapadá do nálady filmu i konvencií žanru, ale často je stavaný do parodickej polohy. Či tým má stelesňovať nejakú demítizáciu westernového hrdinu je ale opäť odvážna úvaha. Myslím, že tvorcovia niečo také zamýšľali. Ale moc im to nevyšlo.(4.7.2012)

  • Ligter
    *

    Protkáním několika politických (a i filozofických) citátů sklouzává film Na slaměné cestě k nechtěné sebeparodii, jež tak na sobě nosí stigma festivalového omylu. Areiasův snímek je vlastně ledabylým, až amatersky vypadajícím, a zároveň se snaží naplňovat předpoklady westernu – činí tak ovšem veskrze povrchním způsobem. Takovým, kdy jsou zakotvená veškerá klišé už v samotných (dlužno dodat, že stupidních) dialozích. Mimo jiné jde i o podstatné aspekty: údajně hlavní záporák je nefungujícím článkem, jehož „Pak ho tedy musím chytit sám!“ působí tak směšně, že by ho snad i Clintu Eastwoodovi ve svých nejlepších westernových letech bylo líto zastřelit. Navzdory všem negativům lze ale pochválit výběr hlavního hrdiny, jenž působil jako jeden z mála zapadajících aspektů do žánrového schématu - tedy pokud neměl na starosti pronést nějaký monolog/dialog.(4.7.2012)

  • *Elfík*
    *

    Obsahuje SPOILERY a opakující se slova jakožto ''nic'', ''záběr'', ''dlouhý'' a ''kameraman''. Pokud se na film chystáte , měli byste znát příběh... Jen si ho vyslechněte! Muž u chalupy seká dříví dobrých deset vteřin. Záběr se nemění. Vzhlédne. Uvidí malou postavičku. Ta mu přináší dopis. Zemřel jeho bratr. Tak se vydá na cestu. Tato cesta je velmi dlouhá, jak pro něho, tak i pro diváka, jelikož záběry jsou setsakramentsky dlouhé! V rukou třímá sněžnice. Ty samozřejmě nepoužije, jsou zřejmě jen dekorativní, pak je někam odhodí, neznámo kam, kamera nám to bohužel nepoví. Do slunného (asi Portugalska) jde v kabátě. Všichni lidé mají na sobě málo oblečení, to ho ale nijak nevzrušuje. Následuje setkání se sestrou (doufám, že je to sestra, proč tedy ta scéna, kde jsou oba polonazí??). Záběr deset vteřin. Muž jde do chaloupky (jiné). Holí si knír. Dalších deset vteřin. Po neustálém koukání se na hodinky by se měl film slušně rozjíždět. Známky rozjíždění se jsou širé dáli. Když říkám v dáli, myslím tím širou pláň, kterážto je jistě u vesnice, kde přebývá náš hlavní hrdina, ovšem kameraman je tak mazaný, že ta pláň zůstává, nám, chudákům divákům, ukryta. Následuje pár dlouhých záběrů, ve kerých hrdina nedělá nic převratného, z velké části jen ukrutně pomalu jde. Pak je mu vyčteno, že nechce zaplatit přejezd z jednoho území do druhého. Důstojník na koni si chce mermomocí zastřílet. Vyzve ho na souboj, který prohraje. Následují další velmi, velmi dlouhé záběry, ve kterých hrdina nedělá nic... Dostane se pak do vězení (japato??), kde kameraman drží rekord v nejdelším záběru. Komparzisté se činí. Ničí. Následuje několik velmi, velmi dlouhých záběrů, kde je hrdinů více. Že neuhodnete co dělají? Správně, jdou. Pomalu. Jelikož náplní onoho chrabrého muže je přivést do vesnice (kterou nám kameraman stále ukrývá) ukradené ovce, samozřejmě se snaží. Vysvobození začíná (po několika zcela nezajímavých záběrech, například na ptáky kroužících kolem skály) zabalováním pistole do kapesníku. Jak kamarádka chytře poznamenala ,,ještě si udělej mašličku, blbečku!'', váže na kapesník sice jen jeden uzel, ale já bych se vsadila, že po skončení záběru (dlouhého) si tam uvázal onu osudovou mašli. Přichází důstojník a je naštván. Prohrál předchozí souboj a chce si znovu zastřílet. Chrabrý jinoch (postarší muž) avšak jen hodí očkem (dokážete si představit, že!) a kráčí do výšin. Bez jediné našlé ovce. Mezi těmito dlouhými záběry se střídají různé chytré kecy různých filozofů, které bych umístila leda na toaletní papír. Ale já jsem u filmu pobavila, což?! (MFF KV 2012)(3.7.2012)