Estrada de Palha
Olkitie
Hay Road
Obsahy(1)
Rok 1908. Muž ve středních letech se dozvídá o smrti svého bratra a vydává se ho pomstít a také sehnat dohromady rozprchlé stádo ovcí. Jeho cesta však nebude lemována přestřelkami a bodrou konverzací v saloonech, jak by naznačoval westernový půdorys, ale spíše pozvolnými disputacemi o všemožných otázkách, které jsou relevantní i sto let poté. Snímek se zamýšlí nad univerzálními hodnotami a prostřednictvím hlavního hrdiny dokáže šířit klid a budit dojem, že spravedlnosti bude učiněno zadost. Není to jen pozvolné tempo anebo až nečekaně aktuální citáty z díla Henryho Davida Thoreaua Občanská neposlušnost, které celý film posouvají na úroveň nadčasového mystéria. Snímek operuje s meditativní náladou a podprahovým napětím, které nahrazují absenci zjevné dramatičnosti, jakou si většinou spojujeme s žánrovými filmy. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (30)
Sympatický hlavní hrdina na cestě odnikud nikam, slušná kamera, a hudba která příliš neladí s celkovou atmosférou snímku. Zřejmá snaha tvůrců o společenskou angažovanost a jakousi obecnou nadčasovou platnost výpovědi selhává, zůstávají jen bizarně okostýmované a vyzbrojené figury, které by se mohly uplatnit jako komparz v nějakém levném odvaru z "El Topa" nebo něčem podobném. Ke konci jsem usínal a třetí * přihazuji jen za tu evidentní, leč marnou snahu. Jenom poznámka na okraj: ona údajná "německá pistole z 2. světové války" na konci snímku - jak píše jeden špatně informovaný uživatel - je Luger Parabellum, zbraň patentovaná v roce 1898 a sériově vyráběná od roku 1900, přičemž do své armádní výzbroje ji dávno před PRVNÍ světovou válkou zařadila celá řada zemí, včetně Portugalska, takže zrovna tenhle detail je zbytečné (a zpozdilé) "Slaměné cestě" vyčítat. ()
Obsahuje SPOILERY a opakující se slova jakožto ''nic'', ''záběr'', ''dlouhý'' a ''kameraman''. Pokud se na film chystáte , měli byste znát příběh... Jen si ho vyslechněte! Muž u chalupy seká dříví dobrých deset vteřin. Záběr se nemění. Vzhlédne. Uvidí malou postavičku. Ta mu přináší dopis. Zemřel jeho bratr. Tak se vydá na cestu. Tato cesta je velmi dlouhá, jak pro něho, tak i pro diváka, jelikož záběry jsou setsakramentsky dlouhé! V rukou třímá sněžnice. Ty samozřejmě nepoužije, jsou zřejmě jen dekorativní, pak je někam odhodí, neznámo kam, kamera nám to bohužel nepoví. Do slunného (asi Portugalska) jde v kabátě. Všichni lidé mají na sobě málo oblečení, to ho ale nijak nevzrušuje. Následuje setkání se sestrou (doufám, že je to sestra, proč tedy ta scéna, kde jsou oba polonazí??). Záběr deset vteřin. Muž jde do chaloupky (jiné). Holí si knír. Dalších deset vteřin. Po neustálém koukání se na hodinky by se měl film slušně rozjíždět. Známky rozjíždění se jsou širé dáli. Když říkám v dáli, myslím tím širou pláň, kterážto je jistě u vesnice, kde přebývá náš hlavní hrdina, ovšem kameraman je tak mazaný, že ta pláň zůstává, nám, chudákům divákům, ukryta. Následuje pár dlouhých záběrů, ve kerých hrdina nedělá nic převratného, z velké části jen ukrutně pomalu jde. Pak je mu vyčteno, že nechce zaplatit přejezd z jednoho území do druhého. Důstojník na koni si chce mermomocí zastřílet. Vyzve ho na souboj, který prohraje. Následují další velmi, velmi dlouhé záběry, ve kterých hrdina nedělá nic... Dostane se pak do vězení (japato??), kde kameraman drží rekord v nejdelším záběru. Komparzisté se činí. Ničí. Následuje několik velmi, velmi dlouhých záběrů, kde je hrdinů více. Že neuhodnete co dělají? Správně, jdou. Pomalu. Jelikož náplní onoho chrabrého muže je přivést do vesnice (kterou nám kameraman stále ukrývá) ukradené ovce, samozřejmě se snaží. Vysvobození začíná (po několika zcela nezajímavých záběrech, například na ptáky kroužících kolem skály) zabalováním pistole do kapesníku. Jak kamarádka chytře poznamenala ,,ještě si udělej mašličku, blbečku!'', váže na kapesník sice jen jeden uzel, ale já bych se vsadila, že po skončení záběru (dlouhého) si tam uvázal onu osudovou mašli. Přichází důstojník a je naštván. Prohrál předchozí souboj a chce si znovu zastřílet. Chrabrý jinoch (postarší muž) avšak jen hodí očkem (dokážete si představit, že!) a kráčí do výšin. Bez jediné našlé ovce. Mezi těmito dlouhými záběry se střídají různé chytré kecy různých filozofů, které bych umístila leda na toaletní papír. Ale já jsem u filmu pobavila, což?! (MFF KV 2012) ()
Tak moje premiéra na MFF KV se příliš nevydařila. Jenže mě toho rejži je hrozně líto, nejdřív o tom 15 minut kecal a já jsem kvůli celýmu tomu divadlu a traileru nabyl pocitu, že jde o slušný film a dlouho mi trvalo, než jsem si ten pocit nechal v průběhu filmu sebrat. Faktem ale zůstává, že pokud chce někdo natočit western bez akce a střílení, musí nabídnout něco jinýho a já to tam nenacházel, i když si myslím, že si film zaslouží víc než těch 33%, které teď má. Ze všech těch nekonečných záběrů zaujmou jen 3-4. Možná tu byla snaha překonat ve výprávě Anglického pacienta =). Ještě v půlce se to dalo zachránit, kdyby ten černoch uměl mluvit. Někdo se ale rozhod, že nebude umět portugalsky, takže i v druhé půlce filmu nejsou žádné kloudné dialogy. Ale zase bych rád připomněl, kolikrát se celý sál rozesmál! Tři hvězdy si asi nezaslouží, ale je třeba ho trochu zvednout! Třetí hvězda je tedy bez debat za soucit. Edit: Odebírám hvězdu za soucit, už mě přešel. (40%) ()
Nízkorozpočtová westernová guilty-pleasure meditácia o slobode a spravodlivosti, natočená na poliach a roliach hentam za kopcom. Interiéry nasvietené ako v televíznej inscenácii, kostýmy ako z Troch mušketierov. Atmosféra začiatku 20. storočia nulová. Divák, rozmaznaný Coenovcami či Jarmuschom má dilemu, či sú tvorcovia vážne tak neschopní, alebo sa ledabolo bavia parodovaním žánrových prvkov, navešaných na úmyselne nezmyselnej kostre. Herec v hlavnej úlohe sa podobá na Daniela Day-Lewisa. Má ostré rysy v tvári a minimalistickým herectvom ideálne zapadá do nálady filmu i konvencií žanru, ale často je stavaný do parodickej polohy. Či tým má stelesňovať nejakú demítizáciu westernového hrdinu je ale opäť odvážna úvaha. Myslím, že tvorcovia niečo také zamýšľali. Ale moc im to nevyšlo. ()
Galerie (10)
Photo © Oktober Oy
Související novinky
Once Upon a Time in Vary
S doznívajícími tóny pofestivalových projekcí ve vybraných pražských kinech pomalu opadá i nostalgie, se kterou jsme se mnozí před pár dny loučili s atmosférou Karlovych Varů. S filmovými prázdninami… (více)
47. MFF Karlovy Vary se blíží!
Ve dnech od 29. června do 7. července se uskuteční již 47. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Na nejvýznamnější filmové akci ve střední a východní Evropě budou mít diváci… (více)
Jsou příběhy a prožitky, které jsou natolik pevně spjaty s konkrétním místem, s konkrétní kulturou a způsobem, jakým o své rodné krajině daná kultura uvažuje, že jakýkoli necitlivý pokus o přenesení do nového kontextu, při němž chtě nechtě dochází k zpřetrhání jemných vláken přirozených vazeb, obvykle ústí do přinejmenším značně rozpačitého výsledku. To je fenomén, který dlouhodobě pozoruji zvláště v případě jediného ryze amerického žánru, a totiž westernu. <> <> Málokterý žánr – možná žádný jiný - je tak neoddělitelně provázaný s prostředím, které umožnilo jeho vznik a osamostatnění; western je doslova podmíněn krajinou a historií, do níž je vrostlý, z níž vyrůstá. Co dělá western westernem, to nejsou výhradně vnější žánrové rekvizity, klobouky tvrďácky naražené do čela a "kolty proklatě nízko u pasu", nýbrž ani tradiční westernová schémata; není snad příběh o spravedlivé pomstě myticky nadčasový? Nevyčerpatelnou studnicí toho, o čem zde mluvím, jsou kupříkladu knihy Cormaca McCarthyho. McCarthyho postavy samorostlých tuláků, kteří s vlkem po boku putují pohraniční prérií, kteří usínají pod chladnými hvězdami a smývají špínu cest v ledové horské říčce, jako by přímo vyrůstali z hlíny a kamení země, která je obklopuje. Tvrdost země, v níž jsou nuceni se na vlastní pěst protloukat, je nesmazatelně vepsána do jejich netečných, sluncem osmahlých tváří, vědoucího mlčení a rozvážnosti gest; oni jsou tou zemí, jejími dětmi, jim náleží její rozmary i utrpení. U McCarthyho mám vždy pocit, že se setkávám s čímsi temně archaickým, ba premordiálním, s jakousi surovou primitivností, vyvěrající z nepoznaných hlubin země, které odpovídá ona tichá zatvrzelost osamělých hrdinů. Věřím, že nejlepším filmovým westernům se daří evokovat to samé, protože takový je genius loci širé a nezkrotné americké krajiny, krajiny plné i prázdné zároveň. Vždyť dokonce i slovutný Sergio Leone moudře odtušil, že natáčet Tenkrát na západě mimo americké exteriéry by se rovnalo holému nesmyslu. Western je ryze americkým žánrem, protože western, řečeno se symbolickou nadsázkou, je americkou krajinou; western zachycuje a umocňuje její duši, její přirozenost. Z toho důvodu, domnívám se, nemůže dobrý, věrohodný western, chápeme-li jej jako odraz konkrétního krajinného celku, vzniknout mimo (severo)americký kontinent; tím spíše, pokud jeho tvůrci nerespektují skutečnost, že krajina promlouvá nejen skrze přírodu, ale také skrze člověka, který dává krajině, neboť krajina je na prvním místě kulturní výtvor, specifický ráz. Každá nápodoba, která tento poukaz k hloubce, toto pokrevní pouto mezi člověkem, historií a krajinou, není schopna pochopit, je nutně odsouzena k tomu vypadat pouze přibližně, uměle a nevěrohodně. Jinými slovy, velice blízce tomu, jak vypadá Na slaměné cestě. <> <> Correia může sebelépe imitovat Eastwoodovu kamennou neprostupnost, ale přesto se kořenu tvrdosti nepřiblíží ani o píď. Princip, ta sladká a výživná dužnina, která umožňuje doopravdy, cele ovládnout předmět nápodoby, Areiasovi protéká mezi prsty od první do poslední minuty. Jak ostatně prozrazuje již úsměvné zaštiťování se vznešenými citáty z Občanské neposlušnosti, aniž by děj filmu jakkoli prozrazoval snahu Thoreauovy podnětné a stále aktuální myšlenky rozvíjet, natož s nimi polemizovat, předmětem - dlužno říci, že katastrofálně neúspěšné - nápodoby je zde pouze vnější, kostýmní forma. Chybí ostrý vítr nad planinou. Ubíjející vedro. Pot, prach a uvláčenost. () (méně) (více)