Sakra, kluku!

Nahlédnutí na takový jeden krásný den v nehezkém Berlíně očima jednoho sympatického pána s nulovými vyhlídkami do budoucnosti. Musím uznat, že Tom Shilling oplýval sympatiemi, takže se mi celkem snadno podařilo ponořit se do děje. Takové existencialistické drámko. Hlavní hrdina nám proplouvá bez emocí příběhem, který se na oko tváří, že je úplně prázdný. Na své pouti od ničeho nikam, střetává Niko velmi zajímavé postavičky, se kterými vede příjemně napsané dialogy. Místy je film vtipný, sem tam vykoukne nějaké drama, občas dojde i na lehké filosofování. Ačkoli u podobných filmů zpravidla usínám, tak tento mě něčím nespecifikovatelným prostě okouzlil, a to jsem neměl ani svoji obvyklou kávu. Musím zaútočit na 4 *. Lehce mi to dokonce připomíná obraz současné zhýčkané mládeže, kterou nic dlouho nebaví, a do které se bohužel také stále řadím. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (26.04.2016)

Zaprášene čiernobiely, trpko-komický pohľad na súčasný Berlín v tieni neveselej nemeckej histórie, a jedného flákajúceho sa mladíka bez budúcnosti. Stretne sa so zopár ľuďmi (starými i novými znamimi), pokecá a opätovne (a neúspešne) sa snaží všade si objednať vysnené kafe. Zopár fajn momentov a dobrý hlavný predstaviteľ, ale celkovo to moc nepobaví, ani nič veľké nezdelí. A ten jazzový podkres ako u Woodyho Allena sa k tomu nehodí. Ako výplň do artového kina pri čakaní na ďalšieho Jarmuscha OK. (12.04.2014)

Cesta jednoho ztraceného mladého muže ke kafi aneb jak nepřítomnost kafe vede k alkoholismu. A nebo radši příběh atmosferického Berlína, černobílého filmu a Nika, jež neví, co chce a ani se to najít nesnaží. Film, v němž se možná mnozí poznají a nebo se do něj minimálně během pár prvních okamžiků dokonale vžijí, divně charismatický hlavní hrdina, kouzelné postavy v jeho okolí a jejich nezapomenutelně křekhé příběhy. Poetické vyprávění pozitivně melancholických střípků světa kolem. Snímek, od kterého jsem měla letos největší očekávání a jež jako jeden z mála nezklamal... (04.07.2012)

"Nedal by si někdo šálek dobré brazilské kávy?" - Kandidát by tu byl, mistře! ;-) Aneb co vše může plnit úlohu symbolu neuspokojivého, bezcílně těkajícího, mladého, ale už tolik vyčerpaného života, palčivé existenciální krize, míjení se s vlastním osudem, ztráty porozumění sám sobe i světu (Klíčová otázka, kterou si Niko klade, by šla parafrázovat takto: "Zbláznil jsem se já, nebo lidi okolo mě? Jak se v tomhle bláznivém světě (z)orientovat? Co dělat?" - Nakonec jsme na/porušeni všichni. A s tím se nedá nic dělat, nezbývá než zatnout zuby a (vy)držet.). ___ Oh Boy je zvláštním filmem (resp. můj zážitek z něho nemůžu nazvat jinak než zvláštním), během sledování jsem si totiž nebyl jist, zda mě baví (resp. oslovuje), nebo ne, jestli mi něco dává, nebo ne (jinými slovy, zda není festivalovým filmem na jedno zhlédnutí), aby uběhlo několik dnů a já díky vnitřnímu usebrání (na něž skrze všechny ty vzruchy po dobu projekce nebyl čas) zjistil, že jsem se setkal s něčím výjimečným - současně komickým a melancholickým, hlavně však hluboce pravdivým pro ty z nás, kteří čas od času mají pocit, že něco důležitého zmeškali a že už na ně žádná budoucnost nečeká, a vlastně ani neví, proč si ji v tomhle bláznivém světě vůbec zařizovat. Díky, pane Gerstere za tak vyzrálý debut. 80 % (09.07.2021)

Pred pár dňami som sa pochvalne vyjadril o nemeckej kinematografii posledného obdobia a hneď mám k dispozícii ďalší dôkaz, že to nie je iba nejaká epizódna odchýlka od doterajšieho. Koho by napadlo, že v roku 2012 niekto nakrúti čiernobiely film, zdanlivo bez deja, s postavou sympatickou nanajvýš vizuálne, podfarbí to nevtieravou hudbou a vznikne z toho pozerateľný a dokonca príťažlivý film, ktorý bez zaškrípania plynie od úvodných po záverečné titulky. Tom Schilling je vo filme veľmi presvedčivý a patrí mu veľký podiel na celkovo dobrom vyznení. (15.10.2014)