Gloria

(herectví Geny Rowlands V., obsahuje spoilery) ani titulní hrdinku Glorii Swenson není snadné odhadnout po pouhé jediné scéně, do které sice vstoupí s grácií , ale jen jako kdyby mimochodem. Přichází jako neznámá žena mimoděk navštěvující své sousedy, aby si půjčila trochu kávy. brzy se však pozornost vyprávění obrátí právě k ní a k chlapci, kterého dostane za úkol opatrovat. žádná krátká a výstižná expozice divákům seznámení s Glorií neulehčí. osobitá žena převezme úlohu ústřední hrdinky stejně náhle, jako se chlapec ocitne bez rodiny a ona v roli nedobrovolné opatrovnice štvané gangem zločinců. od první minuty jejího výstupu před kamerou je ovšem zřejmé, že nemá v úmyslu převzít zodpovědnost za dítě. bez zaváhání odmítá pomoci přítelkyni postarat se o její děti, ačkoliv ví, že celá rodina je v ohrožení života. milejší je jí vlastní život. až po naléhání k smrti vyděšené matky ustoupí, ačkoliv nepředstírá, že jí to není nepříjemné. neumí jednat s dětmi a zřejmě si to uvědomuje. i to je jedna z mála očividných vlastností. nemá děti ani ráda, zvláště ne „tyto“, jak drze přiznává přímo před nimi i jejich rodiči. sama matkou patrně nikdy nebyla. krátká exkurze po Gloriině bytě, kam malého Phila dočasně ukryje, ji usvědčí jako nepraktickou samotářku, přesto stěží samostatnou. neumí dobře vařit, žije jen ve společnosti tlustého kocoura, hovoří o několika přátelích, ale o žádném muži. pomačkaný plášť, ledabyle učesané vlasy a minimum make-upu jsou zřejmé důkazy, že cynická žena se mužům zalíbit ani nesnaží. lhostejnost mizí až když hovoří s otcem Phila krátce před jeho smrtí po telefonu. zadrží dech, nervózně si olízne rty, hlavu podepře rukou a kousne se do jazyka. nenechavé pohyby rukou, neuvědomělé záškuby hlavou, těkavé oči, sevřené rty a co chvíli pokrčená obočí jsou pro Geniny role obvyklými příznaky sžíravé nervozity, napětí a starostlivosti. následný hluk střelby Glorii vyleká, ale ihned se zase vzpamatuje. jak je u postav Geny Rowlands rovněž časté, je i Gloria nucena city potlačit. přinejmenším proto, aby ještě více nevyděsila chlapce vlastním strachem a nejistotou při zvažování jejich příštích společných kroků. když se nepřesvědčivě snaží Philovi celou tragickou událost vyložit jako pouhý sen, naplno se projevuje nešikovnost nespolečenské ženy v jednání s lidmi, její vulgární jazyk i vulgární mimika, úšklebek namísto úsměvu a spousty vrásek kolem očí, které jako by k její tváři vůbec nepatřily. Gloriiny rty občas artikulují slova, ale žádná nejsou slyšet. její grimasy mohou působit až komicky, ale takovému výkladu odporuje její sprosté jednání s lidmi. vůbec nebudí dojem ženy, která je způsobilá postarat se o malé dítě. cestu z domu si Gloria dokonce „probije“ davem zvědavců za pomoci ostrých loktů a s vyceněnými zuby se vrhne na fotografa, který pořídil její fotografii. pak už jen pospíchá pryč a otáčí se v obavě z pronásledovatelů. /// po všech náznacích, které do své postavy v prvních scénách filmu Gena Rowlands vložila, nemůže překvapit sekvence, kdy se Gloria rozhodne Phila opustit uprostřed ulice. utíká, posílá ho pryč, ale on se k ní instinktivně stále vrací. v důsledku je paradoxně velmi příhodné, že právě tou dobou dvojici uprchlíků naleznou gangsteři. po nepřesvědčivém naléhání, aby chlapce nechali být, Gloria v mžiku oka vytáhne pistoli a bez slitování zahájí na zločince palbu. s tváří zkřivenou do výrazu útočící šelmy nepřestává surově pálit, dokud ujíždějící vůz zabijáků nehavaruje a všichni v něm nezahynou. právě tento šokující okamžik – tím spíše znepokojivý, jelikož v posledním záběru střelby Gloria obrací zbraň proti kameře a „ohrožuje“ i diváka – nejlépe vystihuje ambivalenci v Gloriině charakteru. na jednu stranu ji lze popsat jako téměř „neženskou“ ženu, která se ze všech nejvíce podobá právě nelítostným vrahům, jejím někdejším kumpánům. je pochopitelné, když divák doufá, že chlapec nezůstane v její „péči“ příliš dlouho. na druhou stranu je třeba si uvědomit, že Gloria nyní využívá svých zažitých vražedných sklonů jako prostředků k ochraně dítěte. /// mimoto, celý film sledující nekonečné útěky Glorie a Phila, je tak velmi podobný roadmovie, tedy filmovému žánru, který staví faktickou cestu krajinou do pozice metafory vnitřní cesty, ať už vývoje, nebo sebeuvědomění. v případě Glorie se zdá, že jde o obojí. s uplývajícím časem stráveným ve Philově společnosti sama v sobě nalézá přirozenou potřebu mateřství. při znázornění této vnitřní proměny Gena spoléhá hlavně na oči. především jimi vyjadřuje únavu, strach, opatrnost a napětí, ale až na délce a vyrovnanosti pohledu je znát upřímnost všech těchto emocí. Gloria se postupem času stává cituplnější ženou. projevy agrese jako křivé úsměvy, pitvorné úšklebky, zkrabatělé čelo a nos a výhružně vyceněné zuby si nyní schovává jen pro své pronásledovatele. jako například ve scéně úniku z metra, kdy Glorii pomohou ochránit šokovaní spolucestující a ona se zbraní namířenou opět do objektivu kamery vystupuje a z úst nepřestává chrlit sebevědomá varování, zatímco užívá vlastního těla jako štítu pro dítě. v okamžiku dočasného bezpečí, jakmile se konečně dveře vlaku zavřou, vztek v mžiku oka nahradí daleko silnější, podpovrchový cit – mateřská starost o Phila. /// posledním krokem na metaforické cestě je chvíle, kdy se Gloria rozhodne přestat utíkat a postavit se nebezpečenství čelem. musí dát všanc vlastní život, aby zajistila přežití chlapce. opět se tak „neženská“ bojovnost Gloriiny osobnosti potkává s mateřským citem a spolu tvoří nevšední kombinaci, ovšem tentokrát první zcela slouží druhému. jistě jen málokdo nedoufá, že Gloria ze střetu vyvázne živá a Phil nezůstane bez nové matky a nejschopnější ochránkyně. (06.10.2012) (méně) (více)