Francouzská spojka

Připrav si kapesníky, protože z tak dokonalý filmařiny ti potečou sliny jako stoletá voda. Film je v rámci autencity točenej ruční kamerou, ale není v něm jediná obrazově nepřehledná scéna a třeba Jimmyho honička s metrem je jedna z nejlepších honiček co jsem kdy viděl, ne-li vůbec nejlepší. Filmovej orgáč ještě sílí díky dokonalýmu hereckýmu výkonu Gene Hackmana. Z počátku jsem se trošku neorientoval ve všech postavách, ale to brzy ustane a pak už to jede takovým způsobem, že jsem se během sledování filmu neodvážil dolejt ani víno. (13.07.2014)

Jeden ze základních kamenů klasické kriminálky je dokonalou ukázkou režijního mistrovství, které dokáže i po pár desítkách let zprostředkovat jedinečný divácký zážitek z filmu, který má jednoduchý a schematický děj a jenž stojí na všech základních klišé, které kriminální žánr poskytuje. William Friedkin režíruje v rychlém tempu a nejsilnější momenty vytváří z naprostých banalit jako je třeba obyčejné pobíhání po chodníku při sledování podezřelé osoby. Pro náročnější následně připravil fantastickou automobilovou honičku s nadzemkou. Dvojice detektivů v podání Gena Hackmana a Roye Scheidera se skvěle doplňuje nejenom povahově, ale i herecky. Francouzská spojka dokonale naplňuje představy o rčení, že v jednoduchosti se často skrývá ta největší krása. (28.09.2005)

Název, téma a doba jasně připomíná vrchol francouzské kriminální kinematografie. To ale do momentu, než se spustí začátek filmu, protože pak už se rozjíždí naprosto dokonalá americky dynamická atmosféra, která od samotné první vteřiny nepoleví až do samotného konce. Osobně musím říct, že snad nikdy jsem se nesetkal s lepší a napjatější špionážní kriminálkou, než právě v případě Francouzské spojky. Když Gene Hackman špicloval ksindly z Francie například v metru, měl jsem doslova zatajený dech. No a to Vám nemusím vykládat, jak mně bylo, když nastartoval Pontiaca LeMans a rozjela se jedna z nejhezčích filmových honiček, co jsem kdy viděl. To byl dokonalý filmařský adrenalin. Takové momenty dnešním filmům strašně chybí...stejně tak i špinavost New Yorku. Ta ponurá atmosféra, kde očekáváte neřáda za každým rohem, to je prostě nářez. Navíc po skončení filmu jsem jenom tupě zíral do titulků, protože ten závěr, ten je prostě depka jako svině. Klobouk dolů Amíci. Tohle se Vám sakra povedlo. (16.12.2018)

Friedkin natáčel ruční kamerou a zkoušel různé režijní fígle, aby docílil co největší míry autenticity a to se mu podařilo v míře vrchovaté. Gene Hackman ve své první velké roli chlapáckýho poldy a těžkýho frajera na sebe výrazně upozornil, jeho automobilová honička s nadzemkou je nezapomenutelná. Svého času překvapivý a zasloužený Oscar za nejlepší film. (13.04.2003)

Realistický neo-noirový thriller, na kterém lze výborně zkoumat evropské vlivy na Nový Hollywood. Stejně jako Godard v U konce s dechem nebo Costa-Gavras v Z (dva filmy zmíněné v režisérově audiokomentáři), také Friedkin uplatňuje dokumentárně veristický styl. Kamera budí dojem, že nezná trajektorii postav a musí spontánně reagovat na to, co se před ní odehrává. Vzdálenost kamery od postav a její pozice někdy věrně kopíruje způsob, jakým jsou tajně sledované podezřelé osoby (scéna v autobazaru). Mnohé scény jsou snímány z ruky a pouze s přirozeným osvětlením. Většina z nich se natáčela s kontaktním zvukem v reálných lokacích, často přímo na ulicích za plného provozu (což částečně platí i pro slavnou sebevražednou honičku) a bez zvláštního povolení. Věrnost reálným událostem, z nichž film vychází, šla tak daleko, že tvůrci použili skutečný heroin (a ve filmu ukazují tehdy používaný test jeho kvality) nebo policejní autodílnu, ve které se běžně demontovaly podezřelé vozy. K věrohodnosti přispívá také rozvolněná struktura vyprávění - čekací a sledovací prodlevy mezi akcí a reakcí jsou mnohem delší, než je zvykem v konvenčních kriminálkách, úspěch může záležet na náhodě, nebo se taky nikdy nemusí dostavit (tyhle prvky si o mnoho let později přisvojil srovnatelně realistický seriál The Wire). Výsledkem je procedurální dokudrama napěchované autentickou energií, díky níž vzniká dojem téměř fyzické časoprostorové blízkosti. Sázka na syrovost přitom nijak neumenšuje symbolické kvality vyprávění, které v souladu s dobovou skepsí není postavené na zřetelné opozici absolutního dobra a zla. Doyle možná má obdivuhodné detektivní instinkty, ale také je to frustrovaný rasistický zmetek, který si štvavým honem za zločinci kompenzuje, že zatímco on s kelímkem hnědé břečky mrzne na ulici, mocní sedí v teple a pohodlí luxusní restaurace. Nedostižitelný Charnier je oproti tomu uhlazený, zdvořilý a rozvážný a jeho chladná racionalita v něčem předznamenává nástup nového typu zloduchů, kteří jsou jen o trochu chamtivější než společnost, ve které žijí. Nestačí tedy, aby dobro bylo stejně nekompromisní jako zlo. Musí být ještě horší. Žádný film nevyjadřuje lépe oxymorón "špatné dobro". 85% Zajímavé komentáře: Visáč, rochelka (09.01.2006)