Recenze (13)
Viděla jsem jen díl s Kayou Scodelario a o kvalitě rozhodně nelze pochybovat, i když dobrý dojem dosti kazí písničky typu Rosemunde Pilcher :)) A největším negativem je rozhodně délka jedné epizody, do třiceti minut prostě nemůžou ani omylem vtěsnat všechno. Zrovna na téma učitelka + zamilovaná studentka bych brala klidně i dvouhodinový film. ()
Překvapivé, jak v pouze půlhodinových epizodách může být natolik řídký děj, až je to otrava. Dost často se tam postavy zbytečně procházejí po pláži či zírají kamsi do prázdna. Popravdě, dokázala jsem se podívat v kuse jen na první a poslední díl - kvůli D. Tennantovi a D. Morrisseymu, ostatní jsem po několika pokusech vzdala a přeskakovala jsem. /29. 4. 13./ ()
V BBC se rozhodli podívat na vztahy realistickým náhledem, ale uspěli jen napůl. Zatímco herecky se jedná o extratřídu, scénáristickým pokusům toho chybí docela dost. Improvizované dialogy mi vůbec nevadí, ale nejednou se stane, že celému vyprávění schází pointa a zůstal jsem jen rozpačitě sedět u závěrečných titulků s pocitem, že jsem viděl jen polovinu toho, co mi premisa slíbila. K čemu je uvěřitelný David Morrissey, když má na story o vztazích na dálku a stalkingu jen něco málo přes rozvláčných dvacet minut? Stejně tak Jane Horrocks jako Sandra rozehraje sympatickou etudu o dlouhodobě vadnoucím manželství, ale celý díl působí dojmem vytrhnutí posledních dvou stran scénáře. Proto září prostřední epizoda "Holly" jako zjevení. Billie Piper a Kaya Scodelario rozehrávají s tóny Time After Time od Evy Cassidy dokonale intimní dialog, který v dojemné náladě dokráčí k úžasnému konci a mezi ostatními příběhy tak funguje zdaleka nejlépe. Souhrnně: epizody Nick a Sandra lepší průměr, Adrian nedotažený pokus, Paul nicneříkající propadák a Holly zářivá perla. ()
" I think that the whole point of being with someone is so you can talk to them and let go of everything, and even when you’re at your worst they still… like you, they still want to speak to you, and care about you and stuff." U BBC dostali pěkný nápad, ale nevyužili ho tak, jak by zasloužil. Improvizace musela být pro herce dozajista výzvou a všichni se jí zhostili výborně. Jen ve většině případů nedokázali zvládnout tak zoufale krátkou stopáž. Máme tu několik příběhů zahrávajících si melancholicky s city a v neposlední řadě také s divákovou trpělivostí, zda dokáže unést množství odporně sladkých lovesongů, v nichž si však každý určitě najde to své. Na druhou stranu ne vždy to končí nějakou pointou, což celkový dojem značně kazí. Tak se jedinými, kterým se daří zvládnout nabídnutý prostor na výbornou, stávají Kaya Scolendario s Billie Piper, jejichž třicetiminutovka je dojemným a intimním dialogem dotaženým do konce. Jestli si ty dvě celý scénář vymýšlely skutečně přímo na place, tak smekám klobouk. ()
Hola Guys! =´) Stejně jako HELLSTRUCK jsem viděla díl s Kayou a mám i podobný názor na délku jednoho dílu, emoce byly popsány, intimní povaha citu mezi hrdinkami, rozhodnutí a city - vše podáno tak ladně a empaticky, ale nebylo dost místa na to, aby vykvetly - v tom délka jednoho dílu omezuje. Jinak se ale o kvalitě herectví, ani nápadu na seriál nedá pochybovat. Jako experiment dobré! (tím myslím - já jsem experimentovala :)) ()
Reklama