Pátrání po Sugar Manovi

Musím říct, že jsem po tomto filmu dlouho toužil a když už se ke mě dostal najednou se to stočilo tak rychle, že opakovaně vítězily jiné touhy, ale ve finále se přece jen asi na patý pokus na Sugar Mana dostalo. Musím se přiznat, že jsem si celou dobu připadal jak v Jiříkově vidění, nejsem žádný hudební fajnšmejkr, ale podobně krásný, pravdivý písničky s úžasně jednoduchým, ale geniálním kytarovým doprovodem jsem snad ještě neslyšel. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě tvůrci dělaj prdel, že přece není možný, aby někde žil takový písničkářský genius a nikdo o něm nevěděl, ale jak se to blížilo ke konci bylo jasno, že prdel si ze mě nikdo nedělá a člověk, který by mohl být za svůj talent v záři reflektorů, mít miliony fanoušku po celém světě, bohatsví a majetek, žije skromě, pracovitě a s velkou pokorou, bez konzumního chtíče bažícího po mamonu. Nebudu zastírat, rozsekalo mě to na sračky, písničky Rodrigueze už nedostanu z palice (hrají mně na vedlejší liště znova a znova ), protože jsou krásný, je v nich život, tak jo potkáváme my, co se každej den rveme s osudem a nezpívá je žádná zasraná pseudohvězda, ale jeden z nás a v tom je jejich nádhera a obrovská síla. Pane Rodriguezi, máte mou úctu, obdiv a respekt. (06.03.2016)

,,TENHLE CHLAP SI ZASLOUŽÍ UZNÁNÍ A NIKDO V AMERICE O NĚM ANI NESLYŠEL. NIKDO... NIKDO SI HO NECHTĚL ANI POSLECHNOUT. JAK SE TO MOHLO STÁT? JAK? U CHLAPA, KTEREJ PÍŠE TAKHLE“...... /// Rozjezd není nijak závratnej. Takový ty klasický plky manažera, producentů, jak tenkrát…a jak byl výjimečnej, jak se poznali, a jakou spáchal krásnou bizarní sebevraždu. Naštěstí v JAR, kde byl tenhle BÁSNÍK Z ULICE symbolem boje proti Apartheidu … aha, takže politika, do který tenhle hipík s kytarou zapadá. Všechno se zlomí detektivní pátračkou, kdy se z hudebního dokumentu se stává…kriminálka (?), se sledem událostí, který se běžně nestávaj. Snad jen v pohádce, kterou chceme prožít všichni (drž hubu, ty taky!). Plno optimismu (no jo, med kolem vočí, proto tolik chvály) a příběh, kterej se už nikdy (nikdy neříkej nikdy…) nestane. A ke svýmu překvapení – dávám 4*! Ne kvůli 60tejm létům, ty jdou hudebně mimo mě, ale asi proto, že se nebojím přiznat, že sním o svý vyšší formě a o tom, že jednoho dne mě budou lidi poznávat, uvidí můj talent a všechno se najednou stane pro svět …. aha, no to já jen tak…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Suger Mana nehledám, znám ho. 2.) To album fakt žije?. 3.) Chcu stylově ukončit kariéru (zedníka? Klidně, chlapi na stavbě budou čumět!). 4.) Thx za titule ,,Jona F.“ alias (?) ,,homoalians“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (16.03.2013)

I wonder... jak se jen TOHLE mohlo skutečně stát, a jak z toho mohl vzniknout takový ryze pozitivní film? Navíc podpořený i vytříbenou vizuální stránkou, samozřejmě raději ani nemluvě o hudební složce, představované skutečnými písněmi pána, který byl zcela neprávem hudebními dějinami všech zemí krom JAR pohřben a zapomenut. Sixto Rodriguez je nepopsatelný člověk, a já budu navěky děkovat tvůrcům tohoto dokumentu, že jsem se s jeho příběhem (který, to si nenalhávejme, zřejmě nebyl tak sluníčkový) mohl seznámit. Život zkrátka tropí hlouposti a píše ty nejneuvěřitelnější scénáře. Toho Oscara i všechny další ceny naprosto chápu. Tohle poselství o ryzím člověku, a o tom, co bez svého vědomí a úmyslu způsobil na druhém konci světa, by mělo vejít do dějin kinematografie. 90% (07.09.2015)

Nevidět a neslyšet to na vlastní oči a uši, rozum by se zdráhal něco takového, jak z pera prachbídného scenáristy, nějak vstřebat. Téměř neuvěřitelný příběh o tom, že talent a štěstí vždycky nejdou ruku v ruce. Rodriguez měl to první, toho druhého se mu nedostalo. Ačkoliv to je relativní…..a víc ani nemohu napsat, ani sebemenším náznakem, aby se u lidí, kteří to ještě neviděli, neoslabil divácký emocionální účinek. U mě i na běhání mrazu po zádech došlo a také díky za slova, která tam padla: „Jenom proto, že je někdo chudý, nebo má málo, to ještě neznamená, že nemá velké sny a že není bohatý na duchu.“ (11.08.2013)

Po dokumentární stránce všechno špatně. Manipulace s fakty jak se zrovna (ne)hodí do krámu, otravný střih (všimnete si ho a to je u střihu vždy problém), neřešení otázek co se nabízejí a oproti tomu mnohdy „zabřednutí“ u podružného podtématu. Navíc z toho vůbec není jasné o co tvůrcům šlo, protože se tu plácá páté přes deváté; mnohdy najednou. O Rodriguezovi to ve výsledku (bohužel) vůbec není, když už něco, tak jde o neuvěřitelný příběh dvou jeho alb. A přesto všechno bych to doporučil úplně každému. Ovšem nikoli jako dokument, ale jako nejlepší upřímně dojímací moderní pohádku široko daleko. (08.04.2013)