Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (54)

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Současné rakouské filmy mám velice rád a i Die Wand na začátku vypadala, jako snímek přesně dle mého gusta. Když se však zápletka s neviditelnou zdí stále nevyvíjela (její ohmatávání nebralo konce), začínal jsem být lehce znechucen. Místo syrového zobrazení psychických stavů hrdinky jsem se dočkal pouze nepřetržitého monotónního předčítání románové předlohy. Film se navíc začne vyvíjet ve smyslu "pes je nadřazen nad všemi zvířaty i nad člověkem", na což mám opravdu silnou alergii. Abych jenom nekritizoval, kamera je po většinu času výtečná (není divu, když se na ní podílel Martin Gslacht), stejně tak houslová hudba, potenciál ale zůstal poněkud nenaplněn. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Moderní robinsonka jako metafora lidského osamění. 1) Když 43letá Marlen Haushoferová vydala v roce 1963 po třech letech práce svůj román Zeď (Die Wand), asi nečekala takovou příznivou odezvu, jaké se jí dostalo. Kniha byla přeložena do 19 jazyků (k roku 2017). Bylo tedy jen otázkou času, kdy bude podle některých kritiků nezfilmovatelné dílo převedeno na plátno._____ 2) Knihu jsem nečetl, takže nevím, komu připsat své výhrady - autorce anebo filmařům. Ignoranci faktů a racionálního uvažování lze těžko zdůvodnit tím, že hlavní postavou je ženská. Novodobá robinsonka nijak nepátrá po důvodech své izolace, téměř nezkoumá prostor, který má k dispozici ani co tam může dělat. Chová se jako malé dítě, dělá, co ji napadne, a když jí pak nápady dojdou (velmi brzy), tak nedělá nic, prostě jen žije a píše si deník._____ 3) Aby tvůrci odstínili rušivé momenty, spustili jednoduše zeď, která ostatní svět zcela odřízla od prostředí naší postavy a ta se tedy může v poklidu věnovat svým sebezpytným objevům. Takové východisko mi nevadí, kdyby přitom žena alespoň trochu přemýšlela. Ty logické kolapsy prostě neumím skousnout._____ 4) Nelineární vývoj děje se mi také nelíbil._____ 5) Nemohu říci, že bych se nudil. Jen jsem pořád čekal, co se stane. Nestalo se nic._____ 6) Spoiler - čti až po zhlédnutí snímku! Zápletka, resp. pointa filmu je k neuvěření. Místo aby žena pátrala po dalších izolovaných lidech, tak prvního, kterého potká, prostě zabije. Ne, že by se on choval inteligentněji._____ 7) Film má i pozitiva. Nádherné prostředí Solné komory v okolí Dachsteinu, příjemný bavorský barvář Luks (patří režisérovi), zajímavý porod býčka. A hlavně je tu perspektiva: Seit heute früh weiß ich sicher, daß Bella ein Kalb haben wird. Und, wer weiß, vielleicht wird es doch wieder junge Katzen geben. Od rána vím jistě, že Bella bude mít telátko. A možná budou zase i koťátka._____ 8) Výstižný koment: LuccinyFilmy**. ()

Reklama

otaznick 

všechny recenze uživatele

Trochu jsem se obával náročné psychologické hry. Místo toho se přede mnou doširoka rozevřel příběh ženy uvězněné na relativně malém místě, která bojuje o holé přežití (ať už fyzické či psychické). Robinsonovský příběh se sympatickou herečkou v hlavní roli mě potěšil mimo jiné i dechberoucími záběry Alpské krajiny. Pro mě jednoznačně nejmilejší překvapení na 47™ Karlovarském filmovém festivalu. ()

Vodnářka 

všechny recenze uživatele

Nee, sto osm minut zírání na psychopatickou paní s pár zvířátky dost zabíjí. Sto osm minut hezkých krajinek, luk, lesů, skal a potoků, lovu jelenů a krás lidskozvířecího přátelství zní sice zajímavě, ale věřte, po dvaceti minutách začnete toužebně očekávat závěrečné titulky. Ano, filozofická témata o hloubce návyků lidské společnosti, podstatě práva v přírodě, podstaty člověka a nevýhodě moudrosti stáří v páchání sebevraždy mohou být občas inspirativní, ale už tu párkárt zpracované byly a upřímně...o dost líp. A pokud celou dobu lítostivě věříte těm blábolům o neviditelné zdi, jež ta žena se zaujetím vypráví, její nadšené zabíjení chudáka pána, co se jen bránil zuřivému psovi, nakonec přesvědčí o pár blocích maximálně tak v její hlavě. ()

Krouťák 

všechny recenze uživatele

Pölsler by se měl asi vrátit zpátky k TV projektům, protože mít k dispozici takové přírodní scenérie a promrhat je na něco podobného, to se jen tak nevidí. Nemůžu si pomoct, ale bylo k vidění spousty dechberoucích drám i z tuctovějších podkladů. Totálně nevyužitý námět - 30%. [47. MFF Karlovy Vary] ()

Galerie (41)

Reklama

Reklama