Amici miei
Moji priatelia
My Friends
Režie:
Mario MonicelliKamera:
Luigi KuveillerHudba:
Carlo RustichelliHrají:
Ugo Tognazzi, Gastone Moschin, Philippe Noiret, Duilio Del Prete, Milena Vukotic, Bernard Blier, Adolfo Celi, Silvia Dionisio, Olga Karlatos (více)Obsahy(1)
Partu pěti italských přátel rozhodně netrápí příbývající věk, ba naopak. Krizi středního věku překonávají s humorem a život si tak naplno užívají pomocí různých žertů, bláznivých léček a žen! Žádného člena nenechají nikdy ve štychu, pokud si to zrovna nezaslouží. Tento snímek je krásným přikladem každého chlapa, jak by měli vypadat MOJI PŘÁTELÉ. (MJMilan)
(více)Recenze (59)
Až do shlédnutí tohoto filmu jsem si myslel, že mezi magory zaujímám přední pozice, ale tihle čtyři chlápci mě naprosto převálcovali. Já bláznivej magor tělem i duší jsem si skoro nestíhal dělat poznámky doslova geniáních napádů téhle super party. Miluji chlapy, co nenechají zahynout klukovskou duši ! Teď půjdu dát z péronu facku lidem co čumí z okénka z rozjíždějícího vlaku a hlavně vemu vyměřovací nařadíčko, přijedu do nejbližší vesnice, začnu vyměřovat a pak oznámím vesničanům, že se vesnice zboří, protože se tam bude stavět cesta pro zaoceánské parníky :DD. Kurva, tak tohle můžu o tomhle je život ---- o legraci a volnosti a ne o stereotypu bez fantazie a roštáctví ! ()
"Kdy dospěješ a přestaneš ze sebe dělat debila?" Doufám, že nikdy. Že si budu jako Perozzi a spol. dětinsky užívat života až do pohřbu. A raději i po něm. Vždyť smrtí život nekončí. Nebo ano? Po zhlédnutí tohoto snímku už v tom nemám jasno, ale vím, že kdybych s touto bandou chodil fackovat cestující na nádraží, vyměřoval dálnici přes kostel, navštěvoval cizí oslavy, žádal týpka o ruku jeho ženy nebo si hrál na mafiány, tak mám jednou v pekle o čem vyprávět. Toho kluka ve mně prostě žádná dospělost nezabije a tak to bude. ()
Dostavilo sa sklamanie priamo úmerné niekdajšej snahe Mojich priateľov zohnať na videokazete alebo aspoň v programe niektorej z televíznych staníc. Z očakávanej sviežej záležitosti sa napokon v roku 2015 vyvalil zatuchnutý pach mesiace nepraného spodného prádla mužov. Tejto vôni zodpovedal humor, založený na podvádzaní žien, ich vytrestaní zimou a chladom, odcudzením, nekomunikáciou. Sociálny kontext je v sebahodnotiacom slove jednej z postáv do istej miery prítomný, no je slabý ako šesťkrát lúhovaný čaj. A navyše: v žartoch štvorice a neskôr pätice starších pánov je takmer vždy prítomná zlomyseľná krutosť. Zo správania partie dedov bolo zjavné, že v detstve išlo o takzvaných triednych grázlov, ponižujúcich slabých a odstrčených, spolužiačkam lejúcim atrament za biele šatičky a učiteľom prilepujúcim žuvačku so špendlíkom na stoličku. V komentároch opakovane čítam, že najlepšia scéna bola s fackovaním vyklonených hláv z odchádzajúcich vlakov. Jej popularitu súvisiacu s väčšinovým (mainstreamovým) chápaním humoru režisér so scenáristom vyhmatli veľmi presne, pretože ju tam šupli rovno dvakrát. A diváci nadšene zareagovali. Na tejto scéne však nie je nič smiešne ani geniálne. Na druhej strane uchovanie si detskej hravosti po celý život na zahodenie nie je. Sympatický je i zmysel pre absurdné srandy. Pre okamžité bláznivé nápady aj ich realizáciu. Našli sa aj podarené záležitosti (scéna s dieťaťom na nočníku, záverečný pohreb), ale bolo ich poriedko. Navyše tempo filmu bolo uspávajúco pomalé. Meditatívne pasáže nevypĺňali žiadne zapamätaniahodné záležitosti. ()
Jedna z lepších komédií, ktorá k nám zavítala do kín počas socíku. Je to typ crazy komédie o starnúcich pánoch. ()
Oproti téhle čtveřici (pětici) kamarádů jsem sice ještě mladík, ale kout pikle lze v každém věku .. zatím můžu začít trénovat s klaksonem u auta, jen lehce o něj párkrát uprostřed rušné ulice zavadit, pak se lze vrhnout i na složitější úkoly jako třeba vyrobit pořádnou hroudu do nočníčku apod. : ) ()
Milá první komedie s neuvěřitelně výbornými herci minulých let. Další dvě pokračování i s léty neztrácejí naprosto nic na půvabu a komičnosti... :-))) Partička "blázínků", většinou velmi úspěšných lidí, přátel, kteří se nudí životem konformity a proto vymýšlejí různé alotrie, vyměňují si adresy milenek a krásně před manželkami nastrojují finty, kterak se vyhnout vysvětlování toho a ... ale hlavně, hlavně jde o krásné "klukovské" přátelství pěti mužů na život a na smrt. ()
Klasická bláznivá italská komedie? Ano i ne. Předpokládám, že ano tím humorem a drsnými legráckami (jako třeba fackování lidí v oknách rozjíždějícího se vlaku). Určitě ne poměrně vážným pojetím s kapkou ironického filosofování Philippa Noireta coby ústředního vypravěče, který se v roli nestora bláznivé partičky často nad svým jednáním i originálně zamýšlí. ,,Sám jsem se ptal, zda právě já jsem ten debil, který bere život jako hru... a nebo je to on, který bere život jako nucené práce... a nebo oba dva?" Smál jsem se, to ano, dokonce poměrně často, ale vnímal jsem a užíval si spíše melancholické drama o lidech hodně bláznivých, jejichž život může stejně tak přinášet trpká dramata. Moc pěkná tragikomedie, po níž mi stejně úsměv zůstane na tváři, neb ono se v jistých chvílích lze roztlemit i na přítelově pohřbu. ;o) 80% ()
Pri Talianoch sa vždy treba pripraviť na obrovskú ukričanosť. A keď je človek pripravený, celkom to ide. Tento film by dnes už nemohol vzniknúť, bol by označovaný za sexistický či neúctivý. A keď sa človek zamyslí, je to aj pravda. Keď si to vezmete zo ženského pohľadu, z pohľadu tých podvádzaných a klamaných žien, tak to už také vtipné nepríde. ()
Pomaly som snáď ani poriadne neveril vlastným očiam, čo to vlastne neustále vrstvil ten Monicelli za nánosy samého nevkusu, čo sa vskutku tvárilo, ako dajaká komédia!? • A ešte sa toho priamo zúčastňovali nielen špičkoví, áčkoví hereckí predstavitelia vo francúzsko-talianskom zložení: [P. Noiret, U. Tognazii, neskoršie i B. Blier!], ale zároveň aj akási, ďalšia napodobenina Nina Manfrediho [postava: Guidoa Necchiho] v podaní akýmsi talianskym hercom / spevákom a podobne: Duiliom Del Preteom, ktorý mi ho miestami tak povedzme predsa trochu viacej pripomínal; inakšie musím teda zväšča len s veľkým poľutovaním skonštatovať, že mimochodom režisér vytvoril svoj nasledujúci, najhorší, filmový titul, a to konkrétne hneď po predchádzajúcom príspevku v podobe Lekára a šarlatána [ktorý si oproti svojmu najhoršiemu konkurentovi udržal o miniatúrny chlp väčšiu kvalitu], aké som od neho doposiaľ videl, pričom jestvuje i potenciálna možnosť, že podobných nepodarkov z jeho strany, bude nakoniec azdaže i o máličko viac, než je vôbec prípustné. • Normálne som chvíľu i intenzívne premýšľal nad tým, že Mário dokonca odo mňa vyfasuje iba po jednej *, čo by už asi bola veľmi silná káva, ale som natoľko [zatiaľ] inteligentným, že momentálne teraz v tomto prípade tak neučiním; skrátka držím sa na uzde, ako sa len dá, čo ale nabudúce už platiť akosi obzvlášť nemusí. • Ozaj sa na väčší okamih vrátim i k tomuto mišmaš zlepencu, ktorý namiešala naozaj dosť podivuhodná [scenáristická] »miešačka«; s jednotlivými, a k tomu i nie príliš kvalitnými prísadami, ktoré ma čoraz väčšmi utvrdzovali v tom, že dotyčné osoby za to zodpovedné; postupne do miešačky [ne]popridávali i také [absurdné] prísady, ktoré tam [ne]mali čo extra zvlášť pohľadávať, a práve preto potom z toho následne vznikol i takýmto extrémnym spôsobom nesúrodý T v A r, súci sa úplne rozpadnúť; totižto drží len s odretými ušami, a s akýmsi zázračným zázrakom = totálne sfušovaná robota! Toľko dementných postáv na rozlohe m², sa zakaždým len tak nevidí, a to proste opakovane zamrzí, keď sa kvalitné obsadenie podieľalo na čomsi takom trápnom, až by som povedal, že neznesiteľnom: Sledovanie podarenej partičky štyroch, občasne teda piatich kamarátov, ako vystrájali zlomyseľné, «kanadské žartíky» na účty druhých osôb, tak to asi nebolo nič pre mňa, určite nie v takom strašnom spracovaní, aké ponúkol voľakedy sľubný tvorca. • Chýbala mi tu akákoľvek logika, kedy sa len pozliepali akési, nesúvislé scény z rôznych prostredí [špitál, večierok, bar, hotel a domáce prostredia], čo sa na diváka z čista jasna vysypalo, a teraz si z toho máš akože vybrať, čomu dáš prednosť [ak niečomu?]. Ja rozhodne takmer ničomu! • Stratený čas sa venovať stratenému titulu. • Najlepších bolo asi posledných 15 minút. • Ani nepamätám, kedy naposledy som videl až takto povrchnú a falošnú záležitosť, aká asi ani nemá obdoby? ()
Humor místy až přespříliš třeskutý přehlušuje svým důsledným karikováním to, co jsem zde hledal, možná zbytečně. Přátelství. Zde čněly jen jeho obrysy, vyplněné zplihlou vatou smíchu, která jej s krutou důsledností tiskla k zemi. ()
Komedie "ala Italia", bohužel už dávno minulých úspěšných let. Ukecaná, vtipná, humorná i hořce úsměvná, především v závěrečných minutách. Škoda jen, že tento titul existuje u nás pouze s CZ titulkama (alespoň mě se dostal v této verzi do rukou). Italské komedie všeobecně jsou hodně "ukecané", jak ostatně každý Ital. Titulky běží v tak rychlém sledu za sebou, že je divák nestačí ani číst, natož aby se mohl dostatečně věnovat ději v obraze. Právě tato skutečnost ovlivnila mé hodnocení o jednu hvězdičku níže. Je krásné sledovat humorné příběhy party starých kámošů, kteří se čas od času utrhnou od svých rodičovských, pracovních a vlastně všech poviností a potulují se po Itálii jako svobodní cikáni, aby se po několika týdnech zase vrátili ke svým povinostem. ()
I dnes po tolika letech neztratil tento snímek na svém humoru a možná i popularitě do které se tenkrát dostal. Například fackování cestujících v oknech rozjíždějícího vlaku mě rozesmála jako vždy. ()
Tak z téhle partičky by moji přátelé asi nebyli, no a jestli takhle vypadá krize středního věku, mám se na co těšit.. Jediný, kdo vytrvale upoutával mou pozornost, byl Philippe Noiret a vlastně jen díky němu bylo těch 135 minut snesitelných, neb já tu uřvanou Itálii nemusím.. Navíc netuším, kde seženu nočník.. ()
"Krtek se okrtil." Komedie, která má u nás podle mě lepší pověst, než by si zasloužila. Se škatulkou bláznivé komedie bych byl trochu opatrnější, protože celý snímek je prodchnut hořkým tónem. A to je možná ta škoda. Moc mi nesedne spojení mystifikační hry na gangstery před nenasytným dědkem Bernardem Blierem spolu s řešením sociálních problémů jedné postavy a až skoro násilně dramatickou finální scénou, což byl asi patrně záměr režiséra Pietra Germiho, který měl film původně režírovat, ale následně zemřel na rakovinu. Avšak už kvůli nesmyslným blábolům hraběte Mascettiho (Ugo Tognazzi), pověstné fackovací nádražní scéně a výkonům čtyř z pěti hlavních hrdinů (t.j. právě Tognazziho, tradičního Philippa Noireta, Adolfa "Larga" Celliho a Gastonea Moschina) stojí za zkouknutí. A podle Philippa Noireta film vychází ze skutečných historek jistého italského architekta a jeho přátel. 70% ()
Přiznám se, že vlastně nevím, co jsem čekal, ale podle hodnocení něco, co mě naprosto odrovná. No, neodrovnalo a já jsem dostal v podstatě italský film, který je celkem fajn, ale který mě nedokázal nadchnout a u kterého jsem se nedovedl skutečně bavit. Dám ještě šanci dalším dvěma dílům, snad to bude lepší. ()
Tahle partička mi vždycky zvedne náladu a na jejích vtipech vůbec neusedá prach. ()
Vždycky jsem chtěl zkusit dát z nádražního péronu facku lidem co hledí z okna rozjíždějícího se vlaku! :) ()
Moja zaujímavost: Film sa natáčal na rôznych miestach Florencie, v Ríme a v dedinkách Calcata Vecchia, Cesano a Sant'Ellero. (dyfur) ()
Italy chápu čím dál méně. Na můj vkus hodně ukecané a uřvané. Prostě různé příhody partičky postarších dětinských páprdů. Není to můj šálek kafé. Hvězdička jen za slušné herecké obsazení. ()
Sympaticka komedia o starnucich kamosoch a ich trampotach so zivotom, zenami, pracou ..... Zaujmu najma exteriery, a v interieroch su kulisy aspon priemerne. Hraju tu Ugo Tognazzi /Velka Zranice, Silnice Rim - Neapol neprujezdna/ a Philippe Noiret /le Vieux Fusil, Tango/ a Adolfo Celi /bondovka Thunderball/. Cinema Italiano milujem, a konecne tu nie je ta talianska amerikanofilia /praktizoval to Spencer, Hill a nielen oni, ze jo - Sergio Corbucci so svojim filmom Il Grande Silenzio/. Takze dej sa odohrava vo filmovom, a zaplatPsammetik aj realnom Taliansku. 78 % ()