Moji přátelé II

Bylo nás pět (a byli jsme pěkný parchanti). Volně spojené příhody party kamarádů, kteří by za fór prodali babičku, a to zcela bez nadsázky. A i jejich ostatní jednání je veskrze cynické. Píchat manželku někoho, s kým vždy následně přátelsky pohovořím, nebo dát syna do „útulku“, abych se o něj nemusel starat? Vystřelit si ze zhrouceného vdovce na hřbitově? Humor „Mých přátel“ se pohybuje od nevinných mystifikací či skoro happeningů až po zcela bezohledné žerty, přičemž když je třeba, nevyhýbá se ani přátelům. Jsou to sympatičtí kumpáni a člověk pobaveně sleduje, s čím přijdou tentokrát – a zároveň si uvědomuje, že je to mnohdy hodně přes čáru. A s věkem zjevně žádné zmoudření nepřichází. Jako by se tím snažili přehlušit nesmyslnost existence dle hesla „Dokud se chechtáš, tak na tebe nemůžou“. Jako by se tím aspoň trochu stávali škodolibými božstvy, trickstery, kteří jsou vlastně mimo dobro a zlo a pro svou zábavu převrací věci naruby… Každopádně skvělé. (05.07.2021)

I po několikátém kouknutí s odstupem několika let se s chutí zasměju. Filmu samozřejmě hodně pomáhá suprový český dabing. Viděl jsem i s originál znění s cz titulky, ale není to ono. Scéna v pěvecké soutěži nebo čtení deníku jsou nezapomenutelné. V jedné roli se zde objeví i Pina Fantozziová - krásná a milovaná žena účetního Uga. (21.07.2014)

hlavna chyba tohto filmu je ze som ho nevidel ked som mal o 20 rokov menej :/ nie je to zle, a je to taka klasika z 80tych rokov, talianska komedia so vsetkym co k tomu patri, len - v dnesnej dobe mi ten humor pripadal skor trapny, miestami nasilu. proste doba sa meni a doba tohto filmu je uz za nami. napriek tomu - nebolo to uplne zle, miestami som sa dobre pobavil a pre vsetkych ktori su starsi ako tento film - oplati sa z nostalgie pozriet. (02.07.2012)

Oproti jednotke menej vtipu, stále tá istá tematika žien a nadržanosť starcov nad hrobom a pribudli pseudo vtipy z tém, u ktorých by sa žartovať nemalo. Navyše častokrát príliš ujačené, to ženské hysterčenie sa fakt nedalo vydržať. Okrem úvodnej scénky na cintoríne už neprišlo nič, na čom by sa dalo schuti zasmiať. (28.04.2021)

Moje přátele II mi poprvé pouštěli o generaci starší příbuzní. Skryté krásy filmu jsem však odhaloval až postupně a musím upřímně říct, že dnes si všechny naprosto geniální fóry vychutnávám plnými doušky a pokaždé odhalím něco navíc. V okruhu mých přátel a příbuzných řada hlášek ("já jsem sklízela", "vyšlo, ale není tam", polévka je trochu hořká", "buď vychytralý jako jelen" aj.) zkultovněla a rádi se jimi častujeme. Podobně vystavěné, dosti černé a s takovou grácií podané kousky by jinde pohledal. Relativně blízko mi přijde třeba Nenápadný půvab buržoazie. "Slabší chvilky" v oku diváka podle mého mohou vyplývat právě z důvodu vidění poprvé nebo očekávání svižné, pro jiné komedie typické chronologické dějovosti; tohle je spíš o variacích poněkud ujetého, leč poetického mentálního stavu. (25.09.2008)