Yooryung

Prvotně mě seriál zaujal vysokým hodnocením, tématem (počítačová trestná činnost) a Lee Yeon-Hee. Lee Yeon-Hee nezklamala očekávání, ale mohla mít trochu víc co hrát (možná jí role policistky sedne méně, než romantika). Víc prostoru dostal So Ji-Sub, kterého jsem viděl zatím jen v Masters Sun a který i zde byl zajímavý (on je zajímavý typ obecně). Nejvíc se mi asi líbil Kwak Do-Won v roli vyšetřovatele s přezdívkou Crazy Cow. Mírný SPOILER !!! Hlavního hrdinu upřímně a bez skrývání nenávidí a udělá maximum, aby odkryl tajemství a dotyčného usvědčil. Nicméně v průběhu seriálu přechází z opatrné spolupráce až k bližší spolupráci a tento přerod se mi líbil. Upřímně jsem mu na konci přál přítelkyni ("pečená brambora"). Konec SPOILERU. I postava této "pečené brambory" byla příjemná. V zásadě nikdo nehrál zle. Co se vývoje seriálu týče, nepatřím mezi ty, co by si uvědomovali v polovině nějakou zásadní změnu. Ano, změnil se charakter děje. Nicméně jsem zvyklý na asijskou pomalost a že by flashbacků mohlo být méně, mě napadlo až u osmnácté epizody. Na poli žánru "počítačová krimi" se určitě nejedná o vrchol (neporovnatelné například s Bloody Monday), ale slušné a koukatelné. ■ Že by šlo zničenou tvář tak přesně a charizmaticky znova zrekonstruovat, nevěřím, ale není to podstatné :). (02.09.2015)

Já tady radši nebudu hodnotit protože jsem to zabalil po 3 dílech. Jak se mi So Ji-sub jinde líbil, tady byl děsně toporný. Ono vůbec herecké výkony mi přišly průměrné až podrůměrné, úplně nejhorší byla ta krasotinka, ta jen odříkávala text. No a pokud jde o tu "opravu" obličeje, tak to ponechávám bez komentáře... (20.02.2021)

Po vynikajícím začátku, kdy si říkáte, že se možná díváte na nejlepší korejský seriál v tomhle žánru, přichází bohužel několik nudných dílů, které jsou prakticky o ničem. Naštěstí to ke konci scénáristé zase napraví a překvapí diváka velkým koncem, díky kterému jim ten nemastný neslaný prostředek jakž takž odpustíte. Herecky je to podle mě zvládnuté také hodně dobře a soundtrack posílá seriál minimálně o stupeň výš. Trošku slabší 4* (27.01.2016)

Ze začátku to bylo těžce peckoidní. Nejenom pro děj (miluju cvakání klávesnice ;^) ), ale i pro soundtrack, který si vypůjčil Fantoma Opery, který patří do mé topky a tady sedl jako p*del na nočník. Jenže pak seriál nějak ztratil na pár dílů dech a mně začal připadat jako tuctovka. Jenže trojice So Ji-sub, Uhm Ki-joon (ti jeho uhlazení a navenek laskaví záporáci jsou bezkonkurenční) a Kwak Do-won, byla tak skvělá, že mě do svého děje zase vtáhla. A to finále! Tak nějak už bývám připravená na to, že ho Korejci zkazí, ale tady snad ani nemohlo být lepší. Odhalení ke kterému došlo a jeho vyústění opět podbarvené Fantomem mi způsobilo zimomriavky a bez debaty to byla nejsilnější scéna z celého seriálu, která rozhodla o mém hodnocení. (25.09.2015)

Až do asi desátého dílu jsem si říkala co to ten Vavča blázní, že dal jenom tři hvězdy, když je to úplná pecka! No a pak jsem pochopila.. tempo se výrazně zvolní vinou neskutečně natahovaných scén a někde okolo 15 dílu mi definitivně přišlo, že scénáristé zjevně vymysleli seriál tak o dvanácti dílech, ale natáhli ho na dvacet. Ji Seob So se svým jediným výrazem mi nevadil (ikdyž hrát umí mnohem mnohem lépe) a když si v posledních dílech nasadil kšiltovku tak jsem šla z něho do kolen (no ano na bishíky já vážně nejsem), Lee Yeon Hee velmi překvapivě nehraje jenom zbytečnou přicmrndávačku hlavnímu hrdinovi a hlavní záporák byl skvělý (ikdyž ze začátku jsem se nemohla oprostit od jeho miloučkého charakteru v Dream High). Po dlouhé době tedy série, která svým scénářem, promyšleností a logikou nedělá z diváka blbce a to já oceňuji na velmi silné čtyři hvězdy. (31.05.2013)