Sbohem jazyku

Pravděpodobně Godardův největší experimentální počin s nádechem narativní eseje, která v rámci jeho tvorby opakovaně obsahuje typické znaky, jako četné citace a odkazy na umělecká, filozofická a vědecká díla. Navíc Godardův zájem o 3D technologii se prokazatelně zapsal i do filmu, který je jednoznačně vizuální filmovou hříčkou s několika inovativními technikami filmového slovníku, které oprávněně získávají zaslouženou pozornost, což se o nechápavém ději rozhodně říct nedá. Obrazově vzrušující, ale těžko nevyzpytatelné mistrovské dílo, které pravděpodobně zůstane navždy nepochopené. V hloubi duše se jedná o velmi krásný film od zarputilého umělce, který celý svůj život obětoval kinematografii a navždy ji svými netradičními tvůrčími přístupy změnil a obohatil. Jeho oslňující technická zdatnost a absolutní ignorace tvůrčích zásad mu po celou dobu jeho života dávala vyšší tvůrčí postavení, na základě kterém si jednoduše mohl dělat co chtěl. Godard po celou svoji kariéru zůstal naprosto věrný původním ideálům francouzské nové vlny a jeho závěrečné veledílo to jenom potvrzuje i v současnosti, jelikož v moderní době mluví pravdivě a upřímně. Přesto jde veškeré filmové dění absolutně mimo chápání diváka a Godardova závěrečná zpověď tak působí nechápavě, nesmyslně a zbytečně, jakoby veškerá inspirace najednou ztrácela smysl, což je fakt, který ho doprovázel takřka celou jeho kariéru a život. Jeho poslední film tak zůstává důkazem toho, že ačkoliv byl velkým inovátorem a pro kinematografii Godard udělal mnohé, aby otestoval nové a neprozkoumané oblasti a možnosti pohyblivého obrazu v rámci umělecké tvorby, přesto velká většina jeho tvorby zůstává jako pouhým experimentem neuspořádaných obrázků, otravných skokových střihů a snahy o domýšlivé filozofické a pseudo-psychologické myšlenky, které v rámci širšího spektra diváckých zájmů nejsou a nebudou nikdy schopny najít své uplatnění. (23.12.2021)

Stejně nestravitelné a nesrozumitelné jako Socialismus, ale přeci jen, zdá se mi, o něco zajímavější. Brzy budeme potřebovat tlumočníka, abychom porozuměli tomu, co vychází z našich úst. Pohled na svět, kde postupně slova nahrazují audiovizuální vjemy a knihy nejrůznější obrazovky. (13.03.2015)

Tk tohle bylo jako celek fakt bolestivé, jednotlivé obrazy byly celkem fajn a nabízely divákovi dostatek podnětů k zamyšlení a možná rozvedení do obsáhlejších filosofických úvah, ale tím, že se režijní směr ubíral tk trochu proti a nebo dokonce zcela mimo smysl techniky 3D, podařilo se Godardovi stvořit vskutku elaborovaný mučicí nástroj. Asi takový, jakým by byl 3D interaktivní kubistický obraz, jemuž nelze dost dobře uniknout. Přiznám se, že jsem opravdu nevydržela do konce a většinu filmu jsem shlédla bez 3D brýlí, protože to bylo jednoduše fyzicky mnohem snesitelnější. Pokud jste trochu masochistou, třeba dokoukáte celé i s brýlemi a v tom případě pak máte můj obdiv, ale musím říct, že mně tahle vysoce experimentální forma spíš bránila rozmyslet a vnímat obsah a nedokázala jsem se nad ni dostatečně povznést. Navíc když neumíte francouzsky, tak titulky vám taky příliš nepomohou a naopak tomu přidávají další rozměr vizuálního diskomfortu. Hodnocením jsem na pomezí mezi 2/3* //Rozhodně nedoporučuji pokoušet se o shlédnutí v případě, že vám byť i trochu není dobře, bolí vás hlava apod. (12.12.2014)

Snad jednou přijdu na to, co nám chtěl Godard těmi svými antikapitalistickými agitkami říci. Nerozumím totiž tomu, proč jeho politické filmy (La Chinoise, 2 až 3 věci, které o ní vím, Pěstuj si pravačku, Socialismus a teď Sbohem jazyku) jen omýlají jednoduché, až bych řekl banální názory na dnešní dobu, ale neprezentují žádný jiný návrh. Nevěřím tomu, že tak chytrý člověk (takto geniální a legendární tvůrce přece musí být chytrý) argumentuje svůj nesouhlas po obsahové stránce vyjádřit tak povrchně. V tom něco musí, co není na první (druhý, třetí) pohled vidět. Po formální stránce jinak ale opět posun ve vyjadřování. Na tohle je u Godarda spoleh. Nebýt jeho, tak už ani nevíme, že se dá film stavět jinak než ABCDEFG..... (09.03.2015)

"Co je odvaznejsi? Sam zpochybnovat vsechno, co reknu, abych nevypadal jako fanatik nebo mluvit primo a riskovat, ze budu vypadat smesne? Odvaznejsi je pochybovat, kdyz jsou vsichni kolem fanatiky a byt fanatikem, kdyz ostatni pochybuji. Ne naopak." -Marcuse (11.12.2015)

Co naplat, že některé obrazy (zvlášť druhé půlky) "Sbohem jazyku" neboli "Ach,Bože, ten jazyk" jsou krásné a že občas mi nějaká věta zanechá stopu v mozku a útržek hudby (víc než ten mi tvůrce, vůči sentimentalitě měšťáka mého typu nemilosrdný, nedopřál) v srdci... Celek je pro mě proudem nesouvislých a obtížně luštitelných estetizovaných informací : jako by se starý mistr prohrabával svým soukromým archivem nápadů a citátů... Jeho kouzlení s 3D, některými kritiky chválené, jsem neměl možnost ocenit. (01.06.2019)

Tomu se říká mozkový průjem. (04.01.2023)