Prohnilí

Civilně působící hořká komedie o malích podvodníčích i těch větších z řad ochránců zákona. Vážné téma podané skrz leckdy drsné (Ježíš) leckdy velice zábavné (peněženka v nemocnici) gagy. Ovšem nejživotnější a nejpravdivější je Noiretův monolog v autě ("VŠECHNO JE ZAKÁZANÝ!") Mladíčci se mají ještě mnoho co učit... Zidiho vrchol a zasloužený César. Jiří.K.: všiml :-) (05.08.2002)

Na CSFD jsem registrovaný víc jak 5 let. Za tu dobu jsem profil filmu Prohnilí navštívil snad stokrát a pokaždý jsem hrozně moc chtěl napsat, jak moc tenhle film miluju, ale vždy to dopadlo stejně. Ubíhala minuta po minutě a já ze sebe nedostal ani slovo přitom mám v hlavě snad každou scénu, každej dialog i každý gesto, ale copak sem můžu dát jako komentář fotku svý krásný a chytrý hlavy ? No a postupně jsem vždy začal přemýšlet co sem vlastně napíšu a jak to sem vlastně napíšu a pak jsem se vždycky zarazil a říkal si, tohle je upřimnost ? Takhle se píše od srdce ? "Ne, to radši nepiš nic." odpověděl hlavě můj pocit a já to zase zabalil. Až teď, po včerejšku mě došlo jak je to snadné. Vlastně se stačí jen podělit o pocity, které zažívám už od roku 1984. Ty pocity jsou už 25 let pokaždé stejné. Je to jako, když se konečně dočkám polibku od holky, po který toužím už delší dobu. Na ten pocit nikdy žádnej kluk přece nemůže zapomenout a stejně tak nikdy nezapomenu na dva okouzlující sympťáky s policejní plackou a rošťáckým výrazem ve tváři, na oprýskaný baráky pařížského Montmartru a jeho svérazné obyvatele, na vlak který přiváží na pařížské nádraží nadšeného zajíce Thierry Lhermitteho, jako nového kolegu starého protřelého mazáka Philippa Noireta, na jejich první setkání, na všechny ty finty, fórky, sázky na koně, večeře v ruské restauraci, vtipné dialogy, romantické chvilky, na vznikající přátelství dvou skutečných chlapů. A na ten překrásný konec? Tak na něj budu vzpomínat snad i v hrobě. A po tomhle všem najednou začne hrát geniální hudba Francise Laie, vynoří se závěrečné titulky a já mám strašnou chuť žít - tomu se říká pocit absolutního štěstí. (31.08.2009)

Výborná komedie o dvou "povedených" strážcích pořádku, kteří sice porušují zákon, překračují kompetence, ale jsou tak sympatičtí, že jim divák chtě nechtě musí fandit. Skvělé herecké výkony obou hlavních představitelů Philippa Noireta a Thierry Lhermitta. (04.04.2003)

Ať si každý kecá co chce, ale bez těhlech klasických francouzských komedií by nebyl svět tak krásný, jak ve skutečnosti je a Prohnilí patří mezi tu velkou várku francouzských komedií, které patří mezi elitu, a které nikdy nezklamou a když bude život jakýkoliv, tyhle filmy ho vždycky minimálně o trošek zpříjemní. (24.06.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $500,000║ (04.08.2010)

„Ty ma už nemiluješ?“ – „Počkaj s tým do zajtra.“ Philippe Noiret mal povesť človeka, ktorý má rád kone, kávu, víno, cigary, život a svoju dedinskú chalupu. Mnohé z toho PREHNITÍ obsahujú. Od prvých záberov na nočné mesto, rozsvietené do chladnej tmy, z filmu dýcha autentická, silná atmosféra, ktorá vás dostane - a už nepustí. Potešia vtipné postavy, zábavné dialógy („Nešiel som k polícii, aby som sa bavil.“ – „To som pochopil.“) a svižný scenár, ktorý nadchne tým, že sa v ňom nič nedeje (až na konci prídu čosi ako akčné scény s kriminálnym príbehom). Režisér sa vďaka tomu mohol sústrediť na silné morálne poučky („Len jediná vec na svete nepočká. Dobré jedlo.“), svojrázne životné filozofie („Keby sa malo všetko zjednodušiť, chodilo by sa umierať do hrobu.“), chémiu medzi postavami a poetickú vôňu štvrte, kde sú doma. Prekvapivo ma ale miestami takmer až pobúrila „zvrhlosť postáv“. Od KLUBU BITKÁROV amorálne svine čakám, ale tu ma skutočne zaskočil policajný šéf frčiaci na kokaíne alebo romantický vzťah medzi skorumpovaným policajtom a prostitútkou. Asi starnem. (11.03.2010)

Naprosto spickova kriminalni komedie o dvou zkorumpovanejch poldech, ale jelikoz jsme ve Francii, tak to jsou stoprocentni sympataci, kterejm clovek musi fandit. V Americe by to urcite udelali stylem, kdy jedinej spravnej polda je chce zatknout. Nejakej vyraznejsi dej tu sice neni, je to spis o jednotlivejch situacich, kdy nejdriv Noiret zaucuje Lhermittea a pote uz vyvadej spolu. Ne vzdy to je sice sranda, precejen dojde i na naky ty vaznejsi momenty, ale komedie prevazuje a nektery fory fakt stoji za to. Navic jak Noiret, tak Lhermitte jsou perfektni. Fakt nemam, co bych tyhle komedii vytknul, jeden z Zidiho nej filmu. (21.03.2009)

Polda má být čestný, vzdělaný a do roztrhání těla chránící spravedlnost - třeba jako Francois. Jenže taky může postrádat jakýkoli zájem o policejní práci a přesto být zábavný - třeba jako René. Název filmu dává tušit, kdo koho svede z jeho cesty, ale to není důležité. Podstatný je ten svět, kde detektiv nechává prchat pachatele a přesto se mu do kapsy vejde jakkoli velké všimné. Důležité je nenechat statisticky bujet zločin, trošku si přilepšit k výplatě a hlavně se u toho řádně bavit. Dokázal to René a pro mě to také nebyl problém, i když obvykle mám pro padouchy připravené jen hluboce lidské pohlazení telefonním seznamem po palici. (14.04.2013)

"U nás je teorie a praxe. Teorii tě naučili ve škole, no a praxe - to tě naučím já." Úžasný konec. 9/10 (05.07.2014)

Cop buddy o rozdílných policajtech říznutá podvodnickými filmy. Není to zrovna k popukání ani výrazněji dějové, ale ústřední tandem je sympatický, zasvěcování do policejní korupce zábavné a dobře tu zahrály i šedivé a oprýskané uličky a dvorky Paříže. (01.09.2019)

Jestli takhle pracuje i naše policie (a ono to tak občas vypadá), tak to potěš Pánbůh. Ale sranda to je... (24.01.2005)

Kvalitne zábavná, občas až popcornová krimikomédia, ktorá postupom času naberá na miernej tragickosti, čo však vôbec nie je na škodu veci, pretože som sa na nej dokázal schuti zasmiať a pritom som dokázal film brať úplne vážne. Pôvabná óda na skorumpovanú spoločnosť, ktorej odkaz sa vôbec nemusí týkať len policajtov. Hlášky tvrdé a novátorské ako z amerických blockbusterov a zároveň reálne uveriteľný záver, ktorý som úprimne nečakal. 85%. (05.03.2009)

tady je přesně TO ONO kouzlo francouzských filmů.. není potřeba dělat, že realita je jiná a ke všemu je to sranda.. a pak vám můžou být sympatičtí i dva zkorumpovaní poldové..:) (05.02.2010)

Během promítání jsem cítila skutečně přenádhernou radost tam uvnitř, u srdce. Právě jsem se vrátila z romantického dostaveníčka s Filipem zpátky do reality. Jeho šarm, harmonika, francouzské uličky, lidé venku, v obchůdcích a hlavně komediální nádech celého příběhu mě skutečně zahřály. (přesto přiložím polínko do krbu čistě jen pro udržení dojmu.) Líbil se mi jeho, léty vychytaný, styl policejní práce, dostat se postupně přes malé rybky k těm velkým parybám. Rozesmíval mě jeho zpočátku marný boj naučit Mirka Dušína, jak se dostat k informacím. Sem tam přivřít očko, sem tam se nedívat vůbec, ale hlavně! ty jeho geniální nápady jak ze všeho vyváznout se zdravou kůží. Skoro. Ale ten konec! ... no, i slza se drala ven, přátelé. (01.04.2015)

Drsná, hořká, temná a naprosto vynikající komedie Clauda Zidiho. Většina jeho filmů jsou na vysoké úrovni a jsou zábavné a aktuální i dnes. A v jejich popředí je příběh dvou "prohnilých" poldů ostříleného Reného a mladého elegantního Francoise. V jejich rolí naprosto excelovali Philippe Noiret a Thierry Lhermitte. Abych pravdu řekl, už dlouho jsem se takhle nepobavil. Ale "Prohnilí" zdaleka nejsou jen dobrou zábavou. Je to zároveň ponurá a napínavá sonda do podsvětí Paříže a o svérázných praktikách tamních ochránců zákona. (20.05.2006)

Komédia s trpkým podtónom o tom, že vzájomný finančne prospešný modus vivendi (spôsob spolužitia založený reálnym spolužitím rôznych subjektov, nie základe písaného práva) medzi políciou a podsvetím je žiadaný a tolerovaný. Dnes viac komické ako parodické, pretože predsa len sa nesiaha (až na výnimku) na veľké ryby. S dávkou zhovievavej účasti je ukázaný bežný svet drobných zlodejov, prostitútok, priekupníkov. Kokaínový rauš šéfa polície nemá chybu. Podvádzajúci policajti sú sympatickými antihrdinami. Poznámka: Ak by sa svet prehnitých porovnal so slovenskou politicko-mocenskou špičkou rokov 2010-2020, tak to máme riadne posunuté: s exfrajerkou taliana spojeného s mafiánskou N´dranghetou nechodí nejaký policajný dôstojník, ale rovno predseda slovenskej vlády. Zamestná ju ako vyššiu štátnu úradníčku na Úrade vlády. Následne ju berie na návštevy, kde sa preberajú dôverné a utajované skutočnosti, napríklad k Angele Merkelovej. Kokaín tu nefúkajú len nejakí vyšetrovatelia, ale slovenský exminister vnútra a jeho parťák v pochybnom biznise: exminister financií. Úplatky a výpalné od malých predavačov kradnutého tovaru, či malých nepoctivých príštipkárov bez potrebných povolení tu nikoho nezaujímajú. Predmetom biznisu sú najväčšie štátne zakázky a najmä provízie z nich v sume od 10% do 50% obstarávacej ceny projektu. Ďalším výnosným podnikaním sú daňové vratky. No a v neposlednom rade roky fungujúce kupovania si výhodných rozsudkov v majetkových i trestných sporoch. V týchto súvislostiach sú francúzsky Prehnití milou a neškodnou komédiou. (03.08.2020)

Takže na konci bude spousta tipů, ale ani jeden zavřený zloděj. - Věznice jsou stejně přecpaný... Pamatujete zhruba polovinu 90. let, kdy ČT v pátek večer vysílala FILM NA PŘÁNÍ? Tehdy suverénně vyhráli Zidiho Prohnilí a přesně tady vznikl i můj návyk na tento snímek (a později i jeho dvě pokračování). Okrádat lidi, dostat za to medaili od ministra a ještě ukrást prefektovi peněženku, to umí jen Phillipe Noiret! Vynikající francouzská krimi-komedie o špinavých (pardon prohnilých) policajtech, ve které krimi zápletka ustupuje do pozadí jemnému, inteligentnímu humoru. V něm si Philippe Noiret, jako René, přímo hoví a když se snaží zpracovat mladého nováčka, který mu byl přidělen, zažije spoustu nečekaných situací. I krajně nepříjemných. Mladý Francois (Lhermitte) je totiž idealista tělem i duší a Renému dlouho trvá, než oblázek obrousí do patřičné podoby. To se mu ale nakonec podaří a naši prohnilí policisté mohou zinscenovat podvod roku. Skvělé jsou i přezdívky některých postav, jako např. Slimák, Ježíš, Onuce či velice povedený český dabing z roku 1987. Naprosto bezchybný snímek s až dojemným závěrem, který má dvě neméně zdařilá pokračování. Claude Zidi v životní formě, Prohnilí jsou zkrátka nadčasovou záležitostí. (17.11.2009)

Králem francouzské komedie pro mě není nikdo jiný než Claude Zidi, režisér, který dokázal dokonce i z Pierra Richarda vykouzlit něco více než jen totální nemehlo. Claude Zidi nám tentokráte servíruje příjemnou komedii o dvojici notně zkorumpovaných policistů, kteří se prostě umí ve svém oboru otáčet. Především poklidné a nenucené herectví Philippeho Noireta je jako balzám na duši. (21.12.2009)

Bezchybna komedie koukajici na svet poldu a parizske galerky bez ruzovych bryli. Nektere ze scen jsou temer legendarni, napr. vyslech pomoci telefonnich seznamu. A P.Noiret v bez debat jedne ze svych nejepsich roli. (08.02.2009)

Velice jemný humor, těžká kritika "tehdejší" společnosti a skvělé herecké výkony.... (20.07.2007)