Prohnilí

Na CSFD jsem registrovaný víc jak 5 let. Za tu dobu jsem profil filmu Prohnilí navštívil snad stokrát a pokaždý jsem hrozně moc chtěl napsat, jak moc tenhle film miluju, ale vždy to dopadlo stejně. Ubíhala minuta po minutě a já ze sebe nedostal ani slovo přitom mám v hlavě snad každou scénu, každej dialog i každý gesto, ale copak sem můžu dát jako komentář fotku svý krásný a chytrý hlavy ? No a postupně jsem vždy začal přemýšlet co sem vlastně napíšu a jak to sem vlastně napíšu a pak jsem se vždycky zarazil a říkal si, tohle je upřimnost ? Takhle se píše od srdce ? "Ne, to radši nepiš nic." odpověděl hlavě můj pocit a já to zase zabalil. Až teď, po včerejšku mě došlo jak je to snadné. Vlastně se stačí jen podělit o pocity, které zažívám už od roku 1984. Ty pocity jsou už 25 let pokaždé stejné. Je to jako, když se konečně dočkám polibku od holky, po který toužím už delší dobu. Na ten pocit nikdy žádnej kluk přece nemůže zapomenout a stejně tak nikdy nezapomenu na dva okouzlující sympťáky s policejní plackou a rošťáckým výrazem ve tváři, na oprýskaný baráky pařížského Montmartru a jeho svérazné obyvatele, na vlak který přiváží na pařížské nádraží nadšeného zajíce Thierry Lhermitteho, jako nového kolegu starého protřelého mazáka Philippa Noireta, na jejich první setkání, na všechny ty finty, fórky, sázky na koně, večeře v ruské restauraci, vtipné dialogy, romantické chvilky, na vznikající přátelství dvou skutečných chlapů. A na ten překrásný konec? Tak na něj budu vzpomínat snad i v hrobě. A po tomhle všem najednou začne hrát geniální hudba Francise Laie, vynoří se závěrečné titulky a já mám strašnou chuť žít - tomu se říká pocit absolutního štěstí. (31.08.2009)

Ať si každý kecá co chce, ale bez těhlech klasických francouzských komedií by nebyl svět tak krásný, jak ve skutečnosti je a Prohnilí patří mezi tu velkou várku francouzských komedií, které patří mezi elitu, a které nikdy nezklamou a když bude život jakýkoliv, tyhle filmy ho vždycky minimálně o trošek zpříjemní. (24.06.2009)

Spočiatku vtipná buddy krimi komédia založená na dvoch protikladných charakteroch. Postupom času ale film vážnie a k slovu sa dostáva nielen komediálny, ale predovšetkým charakterový typ herectva oboch hlavných protagonistov. V konečnom dôsledku boli Prehnití celkom smutným filmom o jednom stále "nad vecou" sa tváriacom starcovi, ale vnútri veľmi osamelom. Snáď by som mal menšiu výčitku smerom k príliš rýchlemu prerodu "žiak predstihol svojho učiteľa", ale to je skutočne asi tak všetko. Jedna z mála starších francúzskych komédií, ktoré ma dokážu pobaviť aj dnes. (11.09.2018)

Lehoučká francouzská komedie toho nejlepšího ražení. Zkorumpovaný policajt, který může být zároveň milý a prospěšný? Jedině protřelý Philippe "René" Noiret! Nadšené mládí roku 84 bylo ještě poučitelné a tak vznikla nevídaná dvojka, které by se snad i lekl Pepek Doyle, kdyby ho znova nebozí Amíci poslali jako "francouzskou spojku"... (ale to už nemístně míchám žánry, oba jmenované filmy jsou ve svých vodách perlami). (04.11.2008)

Sice to není ten typ komedie, u které by se divák smíchy popadal za břicho, ale když se nyní ohlédnu zpátky a přehraji si celý příběh v hlavě, hned mám lepší náladu a musím se usmívat. Vynikající film o dvou policistech, kteří vkládají zákon raději do cizích rukou, s výtečným Noiretovým výkonem, atmosférou "pouličních zlodějíčků" a ironickým humorem, jehož kouzlo udeří silněji zřejmě až po dalších projekcích. Ocenit se musí ale i vydařená detektivní linka a emotivní zakončení, které se mi naprosto nevtíravě zarylo hluboko pod kůži... Škoda, že na podobný humor Frantíci v novém století nedokázali příliš navázat.... 85% (20.04.2013)