Tango

"Nechceme přece zabít všechny ženy na světě. Jen ty, co nás nasírají..." Skvělý film, ale nemyslím si, že by byl nějak silně protiženský, vůbec ne. Podle mě si z něho může "to svoje" odnést úplně každý, muž nebo žena. Parádně sehraná ústřední trojka Noiret-Bohringer-Lhermitte vás zkrátka vezme na hodinku a půl dlouhý výlet, který je plný humoru a neskutečných hlášek (v českém znění navíc výborně přeložených Jiřím Dědečkem, stejně jako v případě Blbce k večeři, například), ale dovede i zvážnět (naprosto úžasná část s postavou Jeana Rocheforta) a přitom nemoralizovat a nebýt zbytečně sentimentální. Zase jednou pět čistých hvězd, tady není co řešit. (08.05.2011)

Mám rád francouzskou komedii, ale nemohu dát víc. Po prvních bezmála geniálních humorných scénách se mi zdá, že se film dostal do roviny, v níž ne a ne dotáhnout vtip do opravdu zdařilého vypointování. Jako by vždy zůstával těsně pod hranicí dosažitelného - co se humoru týče. Nevím, jestli je mi rozumět, možná mi to prostě jen momentálně nesedlo. (06.06.2009)

Hodne prijemny prekvapeni, tohle bych od francouzu necekal. Komedie, ktera je vetsinu casu spis roadmovie, sprostejma slovama se tu nesetri, neustale se rozebiraj zensky a vztahy a cely je to ladeny strasne cernohumorne. Proste paradni dialogy a obcas fakt genialni hlasky, navic v podani trech dokonalejch hercu Noireta, Bohringera a Lhermittea, ktery fakt nemaj chybu. K tomu slusna stopaz 80 minut a vysledkem jsou hodne dobry 4*. (04.12.2008)

Každý má niekedy chuť utopiť tú svoju, ale hľadať kvôli tomu nájomného vraha, ktorý sa vrahom vlastne vôbec necíti? Humor v úvode mi sedel. Po príchode Noireta, na ktorého som sa tešil najviac ma však humor paradoxne prestal baviť. Mal som pocit, že sa na to už príliš tlačí a to nemám veľmi rád. Pre mňa na jedno pozretie. 60%. (09.06.2013)

ON „já si létám, já si létám s nadzvukovou rychlostí, mezitím (ONA), já si šukám, já si šukám s nelíčenou radostí a (ne)skrývanou bezstarostností“..... až se ucho resp. On utrhne a výsledkem je scéna alá A. Hitchcock- Na sever severozápadní linkou a kdo si počká, dočká se i Vertiga (Závratě). Osvědčená „prohnilá“ dvojice P. Noiret-T. Lhermitte (si) protentokrát přizvala do party R. Bohringera v lehce existenciálním snímku na téma „chlapi a ženy, dva naprosto rozdílné živočišné druhy“, aby se nakonec hl. hrdina dobral k dávno známému faktu, tj, bez nich to jednoduše nelze resp. je to o poznání horší. Možná by se slušelo podotknout, zaplaťpámbu za to. Nic to však nemění na skutečnosti, že podobnou situací (pravda, v drtivých počtech případů nikoliv tak (vy)hrocenou) jako hlavní hrdina, si projde velká část z nás. Kdo ne, tak za a) má „štěstí“, za b) ještě do této situace „nedospěl“ nebo za c) (sám sobě) lže. Na první pohled čistokrevná (černohumorná) komedie, avšak těch život. pravd, co zde zazní, nedá dohromady ani tucet vztahových dramat. Je vidět, že scénář nepsal žádný teenager, kterému teprve včera přestalo téct mléko po bradě, ale zkušený, životem otřískaný, několikrát profackovaný? pařížský matador P. Leconte resp. život sám. Navíc je vše servírováno s (jemným) humorem a nadhledem frantíkům vlastním. 91% P.S. „lékaři bez hranic, sestřičky bez kalhotek“…že by nové motto organizací na pomoc africkým zemím popř. (lehce) uvolněné pokračování populární hry bez hranic? Nikoliv, to pouze P. Noiret dává další ze svých život. „mouder“. Tak pozorně (Malarkey-i) poslouchejte a (při)učte se. Je čemu. Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): pakobylka (03.06.2013)