Berberian Sound Studio
Berberian Sound Studio
Berberian Sound Studio
Berberian Sound Studio
Režie:
Peter StricklandScénář:
Peter StricklandKamera:
Nicholas D. KnowlandHudba:
BroadcastHrají:
Toby Jones, Cosimo Fusco, Antonio Mancino, Fatma Mohamed, Chiara D'Anna, Tonia Sotiropoulou, Eugenia Caruso, Susanna Cappellaro, Suzy Kendall, Hilda Péter (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Psychologický snímek se špetkou hororové atmosféry sleduje britského zvukaře Gilderoye (Toby Jones), který přijíždí do Itálie pracovat v postprodukčním studiu na šokujícím hororu. Ve změti děsivých výjevů a ještě děsivějších zvuků se společně s Gilderoyem propadáme až na samou hranici duševní příčetnosti. (Brousitch)
Recenze (52)
Strickladovy expresionistické haluze. Vždy mě baví, a vždy mi v komplexnosti jejich podání něco chybí. Nějaké spojení jejich myšlenkového vyústění s realitou. Moct si dělat cokoliv je jistě tvůrčí labuž, ale film by měl být přes jakékoliv autorské úlety dělaný především pro diváka, který si v něm najde nějaké vlastní pravdy, pokušení, úzkosti, myšlenkové paralely atd. Proto to třeba Lynchovi prochází lépe. Berberian Sound Studio je o možném vlyvu zvukařské práce na psychiku zvukaře. O kolizi kultur v uměleckém vyjádřování se. Britská zdrženlivost a kultivovanost versus italský temperament a živočišnost. A krutost. Kdo máte přehled v hororech, znáte rozdíl mezi anglickou produkcí Hammeru a tvorbou italských řezníků... Strickland zde představuje slibný námět, navíc pro cinefily z atraktivního prostředí filmové postprodukce, vyvíjí příbě správnými cestami s rostoucím psychickým nátlakem, ale ve finále ho nedotáhne do uspokojivého climaxu. Nejvíce mě zde potěšila přítomnost hypnotických hereček z jeho pozdějších filmů. A samozřejmě pečlivě namíchaný, brutálně výrazný vícekanálový zvuk. ()
Všechen ten analogový fetiš, práce s filmovým médiem, vyprávěním a (ne)diegetickými zdroji je v mém případě jen diváckým příběhem o tom, jak propracovaná struktura umořila vola. Někdo to možná označí za esenci midcultu, ale v druhé půlce projekce jsem se už zajímal jen o to, kdy budu muset opětovně ztlumit zvuk, aby si o mně sousedé nemysleli něco zlého. ()
Hlávky květáku nikdy nebyly tak děsivé! Ostýchavý anglický mistr zvuku se zjevnou fixací na matku se ocitá v pramálo přívětivém prostředí nahrávacího studia plného sexuálně výkonných Italů. Zatímco čekáte, jestli vyprávění zvolí směr psychosexuálního thrilleru nebo gore hororu, začíná se odvíjet žánrově nezařaditelná óda na pohlcující moc giallo filmů (z nichž nevidíme nic, ale slyšíme všechno) a vy si s přibývajícími minutami uvědomujete, že tohle zvukové studio u těkání mezi skutečným hororem a pouhou hrou na něj setrvá až do konce. ___ Vzhledem k tomu, že jde o jakési giallo naruby, obrazem dovnitř, zvukem ven, jsme nuceni zapojovat představivost. Mnohem víc než při sledování standardní hororové produkce. Zesíleny jsou veškeré zvuky, kroků, klapotu psacího stroje i promítačky, kterou zas a znovu uvádí do chodu tajuplná ruka v černé rukavici. Ruka vraha? Jestli ano, kdo je vlastně vražděn, hlasivky trýzněných hereček? Co je vražedným nástrojem, zvuk? A hlavně – kdo je vrahem? Gilderoy, ten, kdo jako jediný vnímá, co zvuky skutečně vyjadřují a nechá se jimi natolik pohltit, že přestává být zřejmé, kdo promítá a kdo je promítán? Nebo prostě jen není dost sebejistou postavou (viz jeho neschopnost „spáchat“ sexuálně konotovaný zločin), aby setrval na filmovém pásu? Svůj hlas (přesněji zvuk) hrdina získává až poté, co se jedna z žen ocitne plně v jeho moci a z něj se stane skutečný SOUNDMASTER. Konečně získává kontrolu nad svou zvukovou stopou. ___ Jako scenárista Strickland snad až příliš sází na náznakovost a všeprostupující enigmatičnost. Hladkostí přechodů mezi scénami (zlověstný nápis SILENZIO funguje jako interpunkční znaménko) a atmosférou se ale tenhle striktně interiérový propad do spárů šílenství může směle poměřovat třeba se Spalovačem mrtvol (jediná exteriérová scéna představuje coby naprosto nečekaná surreálná vsuvka možná nejvíce šokující moment filmu). Se Spalovačem sdílí osazenstvo zvukového studia také výjimečný apetit (namísto věnečků a rakviček je nabízen čerstvě zmasakrovaný meloun) a smysl pro humor černý jako kouř ze spalovny (byť obsahově by se ke komparaci nabízely spíše filmy jako Rozhovor nebo Výstřel). ___ Přenesením důrazu z vizuálního na aurální (a tedy demystifikujícím upozorněním, co dělá moderní horory tak děsivými) jde o velmi originální, myšlenkově bohatý počin, který navíc se sluchátky na uších skýtá nepřeslechnutelný psycho zážitek, dávající vzpomenout na první diváckou zkušenost s Lynchem. Apendix: zaujalo-li vás podmanivé prostupování fikce a žité skutečnosti, doporučuji zhlédnout také v lecčem příbuzný kultovní španělský film Arrebato. A mimochodem – taky jste měli dojem, že režiséra Santiniho hraje Christoph Waltz? 90% Zajímavé komentáře: George Stobbart, ancientone ()
Nejdivnější (ne)horor roku. Děj by se dal shrnout do věty "Anglický soundmajstr Toby Jones odjíždí do obskurního italského zvukového studia pracovat na obskurním italském hororu obskurních italských tvůrců a začíná mu z toho mírně hrabat". Vyprávěcí struktura se navíc v poslední třetině začíná spolu s hrdinovou psychikou hroutit, takže původní normální bezdějovost se mění na skoro až lynchovskou bezdějovost. A stejně to svého diváka pohlcuje perfektní atmosférou, založenou takřka pouze na zvucích. Krvelační a lekuchtiví diváci jsou tady na špatné adrese. Ani pro mne to není typ hororu, na který bych se chtěl dívat často. Hodně zajímavé a osobité dílo to je, to bezesporu. Ale ohromený nejsem. 7/10 ()
Málo hypnotické a s nevyužitou hlavní postavou ()
Bolo celkom zaujímavé pozerať na to, ako zvukári vytvárajú dabing, hudbu a zvuky do hororu, takže aj keď bol vlastne celý film totálne o ničom, aspoň to bolo celkom originálne, keďže nič podobné tu doteraz nebolo. Pre mňa to však nejakú dôležitú rolu nezohralo, pretože nebyť občasného šialeného škrekotu niektorej z hlavných protagonistiek do mikrofónu, ktorý ma chtiac či nechtiac na chvíľu prebudil, zaspal by som už približne v polovici. Tie desivé zvuky, ktoré sa v určitých momentoch ozývali, v kombinácii s melancholickou hudbou, boli celkom pôsobivé - vlastne mi to pripadalo tak, ako keby sa režisér silou mocou usiloval nakrútiť horor len o zvukoch, a to mu vlastne aj vyšlo. Či to mne osobne postačuje k spokojnosti je druhá vec, pretože zatiaľ čo sa určite nájdu spokojní diváci chrochtajúci blahom nad "krásnym, pomalým budovaním atmosféry" a bohvie akými nezmyslami, pre mňa to bola jedna neskutočne nudná uspávanka, síce pekne nakrútená a myšlienkovo zaujímavá, ale aj tak nudná. A rozťahaná. A nezáživná. A mažem to preč. Ja sa chcem totiž pri takomto horore aspoň z času na čas zľaknúť. ()
"It´s not horror film. This is a Santini´s film!" A tak nějak to ve skutečnosti je... BSS je vskutku podivná psychárna, na kterou se nekouká zrovna příjemně. Má dost melancholickou atmosféru, skoro až bizarní postavy a přes ten zajímavý námět i stagnující příběh, v němž není místo pro vysvětlovačky typu kdo, kdy nebo proč. Spíš je to pocitovka s líbivým audiovizuálem, co má blíž k dvojici Cattet/Forzani (výborná artovka Amer), než ke klasickému De Palmovi (tady se nabízí jeho Výstřel). Po celou dobu víte, že je něco špatně, jen nedokážete přijít na to co. Protože vy, jako odsunutý a do děje nevtáhnutý divák, vlastně nenahlédnete pod pokličku jakéhokoliv násilí. To pouze slyšíte v podobě křiku či zpracovávané zeleniny. Rozhodně zajímavý nápad, bohužel v mém případě se zcela míjí účinkem. Za pokus to ale stálo. ()
Respekt k tvůrci, který udělal tento film. Představuju si to tak, že natočil přesně to, co chtěl, přesně tak, jak chtěl. Respekt, nekonečný respekt. ♥ S trochou lítosti, že druhá část nenabobtnala do větších rozměrů než ta první. ()
Člověk by podle toho byl schopný sám nazvučit horor, na děj ale stejně jako u AMERu nebo PODIVNÉ BARVY SLZ TVÉHO TĚLA zapomeňte, je to jen další rozvláčná, audiovizuálně luxusní artistní psycho onanie nad giallem. Jasně, i gialla mívala slabý příběh, ale nějaký obvykle měla. ()
Podivný kríženec talianskej giallo-horror tvorby a mysterióznych thrillerov dráždiacich rozum a zmysly diváka (Blow Out, The Conversation, Blow-up). Anglický zvukár je prizvaný k práci na talianskom horore, no počas jeho vyčerpávajúceho pobytu vo zvukovom štúdiu sa zdá, že sa tu deje aj niečo viac, čo na neho bude mať väčší dopad, než by sa dalo očakávať. Aj keď sa film primárne prezentuje ako horor, v skutočnosti ide hlavne o psychologickú hrátku, ktorá je síce štýlovo, atmosféricky natočená, no občas je naozaj ťažké ju sledovať a ešte ťažšie sa správne zorientovať v tom, čo vlastne chce povedať. Osobne si myslím, že vyznenie je podobné napr. mainstreamovo milovanej Black Swan (a samozrejme Lynchovkám), no je pravdepodobné, že sa obdobného prijatia nedočká, už len kvôli svojej náročnosti a chladnému prístupu. ()
Gilderoy pracujúci ako zvukár v Anglicku, prichádza na základe pozvania do Talianska kde sa má v štúdiu Berberian podieľať na tvorbe nového hororu. Nič však nie je také jednoduché ako sa na prvý pohľad zdá. Ľahká práca so zvukovými efektami ho časom pripravujú o zdravý rozum ( asi ). Toľko "kriku" pre nič za nič. Oči plné sĺz som si utrel do vankúša a s čistým svedomím môžem povedať, že jediné čo ma "dokúsalo" od strachu, bola NUDA. Počas filmu som asi 5 krát zaspal. Film nezachránil ani slušný výber hercov, aj keď o nejakom extra výkone nemôže byť ani reč. Originálny nápad, hlboko zaostáva pred vyobrazením. Toto jednoznačne nie je film pre každého. S odretými ušami 2 hviezdy. Ale že s odretými!! - 30%. ()
Snímek ukazující, jak se dělají zvuky, ruchy a postsynchrony k hororu, nemusí být zákonitě také horor, byť se docela nabízel. Gilderoy měl s režisérem i producentem neskutečnou trpělivost. Stále jsem čekal, kdy se jejich šikaně vzepře a oni zůstanou v tratolišti krve. Hlavně jde o zajímavý kousek s pohledem do zákulisí ve smyslu, jak se to dělá. Stále jsem přemýšlel, o jaký film šlo...Suspiria? Phenomena? Vzhledem ke Goblinovi jsem si tipoval Argenta, jehož vizáží i režisér tak trochu připomínal. Jenže kromě čarodějnické akademie se do toho začala míchat historie s inkvizicí a mučením čarodějnic, tudíž jsem došel pro sebe k závěru, že šlo o fiktivní film. Neukazovat, co se děje na plátně ve studiu, bylo sice chytré, ale já pořád čekal, kdy se alespoň kousek filmu objeví. Nakonec pár scén problesklo, ale raději bych viděl jiné. Jedna z působivých scén bylo prostoupení reality s filmem. Za srdce mne ale tenhle kousek nevzal... ()
Ani jeden z konfliktov, ktoré by mali byť nosnou časťou filmu, nefunguje a to hlavne paranoja hlavného hrdinu, ktorá je úplne vycucaná z prsta. Vizuálna stránka je síce skvelá, ale na rozdiel od takej Amer ani zďaleka nie taká podmanivá, aby dokázala vyvážiť vyprahnutý scenár. Takto vyzerá film, ktorý točí niekto, kto sa nikdy nemal stať režisérom a mal robiť kameramana/zvukára. ()
Zaručená uspávanka o.. vlastne o ničom. Celý čas čakáte kým sa niečo udeje, nejaké prepnutie v mozgu hlavnej postavy, pričom sa z neho vykľuje psychopatický vrah s narušenou mysľou (lebo so všetkým prepáčením, ksicht na to teda má) alebo akákoľvek hororová ľahôdka, ktorá by uspokojila moje očakávanie. No ono nič. Rozťahané, nezáživné, nedotiahnuté do aspoň mierne úspešného konca. ()
Zajímavé a nezáživné zároveň....doporučuju jen největším zvědavcům a vševidělům. ()
Nechápu proč jsem tenhle snímek tak dlouho odkládal. Tohle mi neskutečně sedlo a normálně bych o tom napsal sáhodlouhej komentář. Jsem ale po operaci pravý ruky(rameno) a popravdě na delší komentář nemám sílu. V tomhle případě to ale ani není potřeba jelikož vše pěkně popsal ve svým komentáři uživatel Matty. ()
Film, ktorý si zrejme pre uchopenie všetkého vyžaduje viaceré zhliadnutia. Na prvý krát som sa dokázal plne sústrediť viac menej iba na sexuálne motívy. Submisívny chlapík medzi talianskymi čávami, komandujúcich sexy herečky príkazmi, pripomínajúcich pasákov a prostitútky. Ako sa so situáciou vyrovná Jonesova postava? Bude vôbec schopná ozvučiť film, kde je žena trýznená a vraždená? Je táto práca iba o peniazoch? Strickland v treťom dejstve zachádza možno až príliš do tajomna/ absurdna až neuchopiteľnosti a niet divu, že aj inteligentí diváci môžu byť nakoniec rozčarovaní. Akoby chvíľami hovoril, že kto jeho film správne neinterpretuje, je sprostý. Ale BSS ubieha svižnejšie a bavil ma viac, ako ťažkopádne Motýle. ()
Nelze než srovnat s Podivnou barvou slz tvého těla. Zatímco Cattet svým orgastickým vizuálem vnímavého diváka pohltí, Strickland pouze sobecky onanuje. Voyerská hvězda. ()
Nápadem zajímavé a v režii Cronenberga nebo Lynche se mohlo jednat o silně depresivní a atmosferický zážitek, ale režisér z daného tématu nedokázal vykouzlit nic jiného, než nevýraznou nudu se zajímavým a neokoukaným nápadem (filmový zvukař pracující na drsném hororu). ()
O tom, aké je najstrašideľnejšie to, čo nevidíme, o čom sú nám poskytnuté len náznaky a obrysy a naša myseľ, presnejšie fantázia si obraz dotvorí sama sa popísalo nehorázne veľa, napr. samotný majster hororovej literatúry, H.P. Lovecraft, tento fakt veľmi rád zachytával v texte svojim častým "slovami neopísateľné". ......... A v tom spočíva báza aj funkcia celého Berberian Sound Studia. Obraz síce ostáva naďalej bohatou pastvou pre oči, prísun podmanivých obrazov oveľa prevyšuje kdejaký súčasný "čistý horor", pritom si postačí bez zobrazovania explicitných orgií alebo priamočiarych bizarností, jeho najdesivejšou charakterovou stránkou je klaustrofobický ráz - celý film sa odohráva v uzavretých tesných priestoroch, kde je svetlo vyslovene syntetickou záležitosťou a kopy zeleniny tvoria spoľahlivo makabrózny ekvivalent hororových rekvizít. ......... Ďalej sa už do popredia sunie zvuková stopa, využitá so sympatickou dávkou jak desivosti, tak čierneho humoru. je to v podstate film, ktorého jadro vychádza z iného filmu, ktorý divák pozná len z fragmentov jeho zvukovej stopy a spomenutých poznámok o jednotlivých scénach jasne narážajúcich na Argentovu SUSPIRIU a iné snímky z radov talianskeho giallo filmu, ba čo viac, niektoré z "hviezd" danej filmovej odnože prispeli do Berberian S. Studia nahratím svojho ikonického kriku - ozveny (zlatých) rokov sedemdesiatych. ......... Práve mystérium talianskeho subžánru giallo sa časom prediera do snímky samotnej, film vstupuje do filmu - Berberian sound studio sa stáva zaujímavou poctou a invenčnou hrou so subžánrom zároveň. Zachytáva klasické overené postupy filmárskeho umenia ale nepôsobí ako klišé, keďže ich ohýba do formy svojho zaujímavého kľúčového nápadu. Sledujete prienik filmu do filmu, zaujímavú viac plánovú hru a zároveň sugestívnu žánrovku, vychutnávajúcu si jej klasické fragmenty precízneho remesla , vychádzajúcu niekde z útrob psychiky - kľúčový je neurčitok. Snímka sa utápa v neistote, nepodáva divákovi veľa informácii, a rozpitej dejovej línii, ktorá sa s radosťou stráca a ponecháva miesto čistému psychologickému prenikaniu hlboko pod kožu. Vytvára vskutku husté mystérium, aj keď s deficitom redšieho scenáru. Stáva sa, že s naťahovaním plôch vznikajú hluché miesta, kam nedočahuje atmosféra a inak mimoridna sugestívnosť, ktorou je dielo vo väčšine prípadov signifikantné. ()