桐島、部活やめるってよ
Prípad Kirišima
Kirishima Thing, The
Režie:
Daihači JošidaKamera:
Rjúto KondóHudba:
Tacuró KondóHrají:
Rjúnosuke Kamiki, Ai Hašimoto, Suzuka Ógo, Tomoja Maeno, Masahiro Higašide, Mizuki Jamamoto, Kurumi Šimizu, Motoki Očiai, Maju Macuoka, Nobujuki Suzuki (více)Obsahy(1)
Snímek zachycuje osudy několika studentů, kteří velkou část svých životů tráví v rámci střední školy klubovými aktivitami. Ať už se jedná o jeden ze sportů, hudbu či natáčení filmu, vše vyžaduje velké množství času a energie. Jednoho dne však v tomto mikrovesmíru nastane nečekaný zlom. Hvězda volejbalového týmu a přítel jedné z nejpopulárnějších dívek na škole, Kirishima, přestane chodit na tréninky a ani ve třídě po něm není vidu ani slechu. Nebere telefony, neodpovídá na e-maily a nikdo neví, co se s ním stalo. Do nastalého zmatku a nejistoty se pak prolínají i osudy ostatních studentů, jejich opětované i neopětované lásky, snahy vytvořit umělecké dílo. Kam a proč zmizel Kirishima a jak jeho absence ovlivnila život druhých? (EMIA)
(více)Recenze (8)
Nečekané překvapení, jednak s ohledem na předchozí tvorbu režiséra, ale především s ohledem na jinak uniformní stav japonské kinematografie. Sice i nadále platí, že japonský filmový průmysl postrádá původní scénáře, ale na druhou stranu pokud by na základě nosných předloh, o které v zemi s tak gigantickou narativní produkcí vskutku není nouze, vznikaly podobně důmyslné a neprvoplánové adaptace, byla by tato výtka rázem lichá. "The Kirishima Thing" prostřednictvím spirálovitého vyprávění, které prezentuje jeden časový úsek z několika různých hledisek, bravurně vykresluje dynamiku vztahů na střední škole. Tento narativní postup zároveň efektivně, ale při tom decentně zpřítomňuje ostrý kontrast mezi sociální rolí v kolektivu a vnitřními motivacemi i tužbami, které se na povrch dostávají pouze v náznacích. Středobodem snímku pak příznačně je titulní Kirišima, který ale v celém filmu nikdy pořádně nevystupuje a navzdory tomu, že se k němu coby hvězdě třídy všichni vztahují a mluví o něm, sám nikdy nepromluví. Skrze projektování se do tohoto premianta, který ale paradoxně jako jediný prozřel marnost školních aktivit mimo vyučování, se odhaluje prázdnota a neperspektivnost školních zájmových kroužků, které utvářejí iluzi profilace a osobního růstu, ale při tom jen slouží k utvrzení marnosti mládí a jeho nevyhnutelného konce. Ačkoli film disponuje takřka absolutní civilností, jeho mnohoznačnost a nedořečenost portrétují dynamiku školy a především hořkost a melancholii dospívání stejně výmluvně a úderně jako vrcholné, stejně zaměřené, snímky minulého desetiletí v čele se symbolistním "Blue Spring" či nekřiklavě pozitivním "Linda Linda Linda". "The Kirishima Thing" je po dlouhé době film od neprovařeného tvůrce, který dává připomenout, co kdysi člověka přitahovalo k japonským filmům, obzvláště pak těm o dospívání. ()
[Japonský filmový festival 2014] Brilantná fúzia rašómonovského rozprávania, "slice of life" žánru, vážnej stredoškolskej sondy, komédie a cinefilných pomrknutí. Modelový nespoľahlivý rozprávač dohnaný do zacykleného extrému opakovane prevracajúceho vlastný koncept naruby preskakuje medzi postavami a časovými úsekmi, v ktorých prezentuje dôkladne zohrané pasáže zo života jednej japonskej triedy behom niekoľkých dní, ktoré poznačia ich vzájomné vzťahy. Film nepredvídateľne pracuje s uveriteľnými charaktermi a skladačkovým systémom pretína a rozvíja množiace sa línie prezentujúce klasické žánrové archetypy (triedni obľúbenci, športovci, dievčenská elita, samotári, nerdi, tímoví hráči...) a protosituácie, ktoré s radosťou porušuje. Nezriedka parodované sú klišéovité motívy známe z anime zasadených do školského prostredia, alebo prvky typické pre japonské filmy, predovšetkým je dej posiaty hojnými odkazmi (nielen) na svetovú kinematografiu. Ukážková hra s divákom a pritom veľmi realistické prezentovanie psychológie mladej generácie, ktoré je navyše uvedomelo "zoskutočňované" prítomnosťou línie s natáčaním filmu, v ktorej rolu fikcie zastávajú surreálne inscenované predstavy režiséra a tým diváka navádzajú k prijímaniu zbytku filmu ako reality, zatiaľ čo film samotný tento dojem neustále bezočivými úskokmi odstraňuje. Najzaujímavejší je ústredný motív Kirišimu, SPOILER nesúci sa v duchu "Čakania na Godota", pripomínajúci Veľkého Gatsbyho, ale bez Gatsbyho - všetci o ňom rozprávajú a sú ním ovplyvnení, avšak v celom filme sa neobjaví KONIEC SPOILERA. Kirishima, Bukatsu Yamerutteyo je tiež filmom charakteristickým pre prostrednú generáciu auteurov a solitérov novej vlny japonského filmu (Šion Sono, Takaši Miike...) - dokonalá oboznámenosť s filmovým jazykom a výrazovými prostriedkami, ktorá im dovoľuje púšťať sa do vôd ľahkého experimentovania a neklasických postupov. I keď je, podobne ako v prípade mnohých filmov spomínaných režisérov, založený na literárnej predlohe, obsahuje veľké množstvo prvkov prináležiacich filmovému médiu a výsledok práce Daihači Jošidu je rýdzo fotogenickým a samostatným funkčným dielom, ktoré ani na moment nezaváha a poskytuje prekvapivo celistvý, kompaktný antipríbeh. 100% ()
Keď si vezmete puzzle filmy, respektíve filmy, kde sú udalosti zobrazované rôznymi rozprávačmi, väčšinou sa jedná o formálne, vážne machrovanie. O to väčším prekvapením je, že japonský film o stredoškolákoch, mimochodom ešte k tomu nakrúcajúcimi zombie horor (ono je to komédia, samozrejme), tak vôbec nepôsobí. Prípad Kirišima je maximálne svieži, úprimný, rýchlo ubiehajúci film o dnešnej mládeži. Jednotlivé scény sú tak dobre natočené, že mi ani nevadilo, že som dej úplne nepochopil a že sa zaobídem aj bez kreslenia si časových a vzťahových grafov. Našťastie, pretože s japonskými menami by to nebolo najjednoduchšie. Mám rád navyše filmy, ktoré neriešia, či sú artom, alebo komerciou. ()
Japonský film ze školy (kde všichni studenti vypadají nebezpečně podobně a jsou neskonale nesympatičtí) s několika pohledy na pár událostí, jehož hlavním sdělením je (ne)smysluplnost po-školních aktivit; kulturním specifikem, na které mají v Japonsko zvláště silné vzpomínky, jinak si nedokážu vysvětlit přítomost tohoto (?) fenoménu v takové míře v řadě, a zvláště animované, kinematografii tohoto regionu. Jako film o po pár dní nepřítomném jednotlivci a následků toho je Případ Kirišima poměrně zajímavým vhledem, ovšem postrádajícím zkušenějšího režiséra nebo lepšího dramaturga. Nejzajímavějším momentem se tak stane, když jeden z protagonistů navštíví v kine Tetsua. ()
Nie zlé, len rozkúskované a mozaikovité. Ako výňatok zo života teenagerov je to okej. Dozvedáme sa ich osudy skrze iné uhly pohľadov, ale k nejakému vyústeniu neprídeme. Nakoniec len zisťujeme, že to čo vyzeralo ako hravosť ideálov je vlastne akási túžba uniknúť a každý osud poznačuje taký ten smútok prechodu z detstva na dospelosť. Čo samozrejme nie je zlé, len sa mi to žiadalo pozorovať na jednej konkrétnej postave a nie na desiatich. V seriálovej podobe možno. Tu ma to nebavilo. Aspoň nie do takej miery, že by mi to sprostredkovalo niečo čo som nevedel. Každopádne baby pekné, bol tam Tsukamotov Tetsuo a bola tam akási nostalgia. Znesiteľné. ()
Mám z tohoto presne rovnaké pocity ako zo snímky Two Thirty 7 . Kamera skvelá, komorná atmosféra tiež neuškodila ale všetko je zbytočné keďže sa zobrazuje iba nič nehovoriaci rutinný život Japonských stredoškolákov. Zábery z rôznych uhlov pohľadu v ten istý čas boli skvelé, akoby zachytávali rozpoltenú osobnosť režiséra. Avšak zábery neboli tak umelecké aby som sa vyžíval v ich zachytení. Čo už. Netvrdím, že je to úplná nuda ale čakal som trocha viac. Za najlepší záber považujem určite koniec v ktorom amatérsky kameraman/študent zachytáva bitku medzi jeho hercami a týmom volejbalistov. Ten moment keď si predstavuje ako natáča skutočný zombie film zo všetkými gore alá George Romero sa podaril. Ináč až do konca nič. Posledný klinec do rakvy mi udelil výrok postavy Kirišimu ktorého ani raz neuvidíme.. Výrok znel nejako tak, že tvrdil nech študenti nežijú mimoškolskými aktivitami ale nech prežívajú vlastné životy. Umreli by nudou. ()
The Kirishima Thing se na první pohled jeví jen jako zajímavě odvyprávěné středoškolské drama. Ve skutečnosti jde ale o mimořádně inteligentní sondu do vyloženě kastovních vztahů typických středoškoláků, které si hlavně ale elegantním způsobem rýpne do pro Japonsko tak tradičních zájmových kroužků a aktivit. A nejen do nich. Bezchybná režie a skvělé výkony zařizují, že drama, které provází rozpad křehkých vztahů a iluzí po prostém katalyzátoru má až nečekaný říz. Víceúhelný storytelling pro jednou nepůsobí jen jako pouhý gimmick, ale dodává vyprávění potřebný spád. Nenápadně brilantní počin. ()
Líbí se mi odkaz filmu. Já sám jsem kvůli aktivitám jako jsou ty ve filmu promarnil velkou část života. Bohužel samotný film mě spíše nudil. Slabé 2*. ()