Co den dluží noci

Sice dlouhé, leč velmi poučné. Alžírsko ve třicátých letech pod správou Francie, Arabi, Francouzi, vše v jednom, leč francouzská povýšenost je někdy zpupná, a tak vydoutná odboj, končící samostaností Alžírska. V tom všem jedna tragédie rodiny s malými dětmi, ale i naděje a láska. Láska, která má ve finále jen malý krůček k nenávisti, neznajíc pravý důvod odmítání. Byla jsem mile překvapena krásnou Norou Arnezederovou, překrásným Alžírskem a dojata osudy lidí, obzvláště pokud jejich manželství byla smíšená. Moc pěkný film, doporučuji. (11.10.2017)

Život, láska, nenávist, odpuštění , smrt... Mezi těmito hodnotami osciluje francouzské drama s romantickými prvky, zasazené do Alžírska od druhé světové války až do vyhlášení nezávislosti na francouzské metropoli (1962). Prozradí mnohé o historii a zániku francouzského kolonialismu 20. století, neboť jako předloha scénáře posloužila kniha alžírského spisovatele Yamina Khadry (14.12.2019)

Na první pohled přeslazený plakát, divný název a šílená stopáž. To nejsou úplně důvody, proč si francouzský film pustit. Ale když už to uděláte, nedostanete díky bohu sladký americký koláč, ale spíš střízlivý francouzský quiche. Dlouhá stopáž spolu s pomalým tempem jsou tady naprosto oprávněně, pořád to totiž není klasická romantika, ale spíše milostný příběh zasazený na politické pozadí, které do děje promlouvá místy dost významným způsobem. A to se mi líbilo, film dostal nový rozměr. Ani úvod s malým Jonasem není úplně zbytečný a celkem hezky ukazuje kulturu Alžírska tomu, kdo tam nikdy nebyl... Časové skoky jsou citlivé a přehledné, což pomáhá ke kontinuitě celého vyprávění. Nora Arnezeder je nejen ve své první (vlastně druhé) scéně v baru neuvěřitelně nádherná a fakt se hlavnímu hrdinovi budete divit, proč jednal tak, jak jednal a proč slíbil to, co slíbil. Protože když vás miluje krásná, milá a chytrá slečna, co si sakra přát víc? Jasně, postupem času se oba hlavní hrdinové začnou chovat trošku sobecky a především Emilie zavařila Jonasovi v partě úplně zbytečně, ale jako celek to dává smysl. A jak už jsem řekl, politické pozadí tomu dává hodně zajímavý náboj a v podstatě to vylučuje klasickou sladkou romantiku se vším všudy. Zkrátka se mi to líbilo, dal bych 4 hvězdičky nejen za krásnou Noru, ale i vykreslení rozdílů mezi Francouzi a Alžířany... (07.08.2017)

Príbeh celoživotnej a z donútenia neopätovanej lásky na pozadí historických premien v Alžírsku som si vlastne pozrel iba kvôli mojej obľúbenej Aničke Parillaud. Paradoxné je, že práve tá ma najviac sklamala. Film ma napriek neskorej nočnej hodine a značnej dĺžke nenudil. Zobrazovanie životných podmienok a vzťahov medzi francúzskou menšinou obklopenou arabskou väčšinou bolo uveriteľné a zbavené štandardných klišé. Zaujímavé bolo aj zobrazenie dospievania a života Alžírčana medzi Francúzmi. Kladom filmu bolo, že neskĺzol k jednoduchým schémam "zlí Francúzi" vs. "dobrí Arabi". Poukázal na to, že Francúzi narodení v Alžírsku sú rovnako legitímnymi obyvateľmi Alžírska, ako pôvodné arabské obyvateľstvo. Trochu mi to pripomenulo situáciu Rusov v republikách vzniknutých po rozpade ZSSR a tiež skutočnosť, že krajiny, ktorými prechádza etnická a/alebo náboženská hranica sú sudom pušného prachu okolo ktorého pobiehajú dobrodruhovia zo zápalkami. (07.11.2013)

Príšerne dlhá romantická dráma milovnikom romantiky neodporúčam je tam priveľa "alžírskeho pozadia" a smutný koniec jednej nenaplnenej lásky s jednou arabskou múdrosťou Kto je ľahostajný k najkrajšiemu príbehu svojho života, bude po celý zvyšok života prežívať len žiaľ a bolesť. Nič na svete neukľudní jeho dušu (01.11.2017)