Donšajni

World Record v senilitě a filmařské impotenci. S jen velmi lehounkou nadsázkou jde o Trošku v opeře. Stejný styl, stejná úroveň humoru. Herců je vám vyloženě líto, že musí říkat některé věty, a mnozí vypadají, že i chvíli přemýšlejí, jestli je vůbec mají vyslovit. 102 minut nikdy nepůsobilo tak nekonečně. _________________ Nejde o to, že Donšajni mají být lehká zábava na oddech. Jde o to, že v něm není ani moc humoru, není zjevná úroveň žánrové nadsázky (chvílemi by to chtělo být crazy, chvílemi hořkosmutné), není vůbec jasné, kdo je hlavní postava, co je zápletka, čím by nám postavy měly být sympatické, jestli je film romantický nebo satirický, jestli se vůbec odehrává v České republice a v současnosti apod. (Celé to působí, že jde o dílo lidí žijících zcela mimo jakoukoli realitu a kteří už se rozloučili se světem jako celkem.) ________________ Ani nekonečné televizní seriály nemají tolik hluchých míst. Jestliže dosud nejhoršími Menzelovým filmem byli Čokoládoví čmuchalové, tak Donšajnům se podařilo je překonat. ________________ A všechny ty řeči o úspěchu na festivalu v Montrealu, se Zlatými Glóby nebo Oscary jsou jen reklamně nafouknutá bublina, zástěrka za skutečný stav věcí, který se odhalil hned při slavnostní české premiéře, kde řada lidí odešla během promítání, protože se to prostě nedalo vydržet. ____________ Člověk by se třeba i chtěl pohoršit nad tím, že jde o uslintanou stařeckou prasárnu (jak naznačuje trailer), ale ani toto vám Donšajni neumožní. Není v nich totiž nic.______________________ Vlastně něco ano, estetický světonázor Jiřího Menzela, který jde shrnout zhruba takto: Je třeba udělat dlouhý nos na ty, kteří jakýmkoli způsobem vyznávají vážnou vysokou kulturu, nebo dokonce moderní umění. Operní režisér ve filmu hrdě staví na odiv, že nedělá na jevišti žádnou avantgardu, ale jen tu nejkonvenčnější klasiku, což je doprovázeno Menzelovými karikaturními představami, jak taková zbytečná avantgarda vypadá. I pokud přijmeme vtip s Donem Giovannim zpívajícím vsedě na záchodě, pořád je obtížné přijmout jedinou „pozitivní verzi“, totiž spokojenost provinčního divadelníka, který se sám přiznává, že vlastně nic neumí, operu vlastně nemá rád a dělá ji jen proto, aby mohl souložit se zpěvačkami. _________________ Ve své nemohoucnosti se tedy Donšajni zároveň vymezují vůči jakékoli snaze dělat něco jinak a nově. Jde o jasnou zprávu publiku, že existuje pouze umolousaná poctivost, nebo pokrytecké předstírání čehosi vyššího, a poslední alternativou už je jenom buranství novodobých podnikatelů, kteří operní domy přestavují na kasina. ______________ Takto nesmyslně vyhrocené kontrasty pak publikum vhánějí do náruče i sebehůře natočeného snímku, a stačí se jenom ohánět svou obyčejností a odporem k experimentům. Pokud bychom tedy Donšajny měli brát vážně, neoznačíme je pouze za špatný film, ale za pokus o demagogický podvod. (26.09.2013)

Když jsem viděl, že v telce poběží DONŠAJNI, které jsem chtěl už dlouho zkouknout kvůli herecké přítomnosti mé zbožňované Evičky Josefíkové, zapnul jsem po sto letech komerční televizi a šel do toho. Och, nebyl to úplně dobrý nápad. Když už jsem zmínil Evičku, považuji skoro za podvod, že ji dají na plakát, ale v samotném filmu je její role tak mrňavá, že by stačilo mrknout, a člověk by skoro přehlédl, že se tam vůbec objeví. Kristebože! Dalším důvodem mé rozmrzelosti je titul filmu - ve scéně, kdy zestárlá Šafránková (vážně není příjemné sledovat milovanou Popelku v roli nedůstojné jejím hereckým kvalitám) blekotá v kavárně nad kafem cosi o "těch Donšajnech", všechno ve mě zvrací odporem (né že by původní název "Sukničkáři" byl lepší, ale stejně - blbější název filmu aby pohledal). Dalším krutým failem je obsazení Jana Hartla do role děvkaře - tomu šedivákovi s vodnatýma očima nemůžete podobnou roli věřit, ani kdybyste se rozkrájeli, a soukromě Menzelovi zazlívám, že si zde jen přihřál polívčičku nad rozšířenými klepy, že v herecké branži spí každý s každým. Při sledování jsem žasnul, jak toto mohl natočit autor filmů, které se dávno stihly zapsat mezi miláčky televizních diváků, a kdo v sobě našel tu drzost vyslat tento paskvil do nominací na Oscary. Občas tam sice problesknou náznaky toho, jak velký režisér Menzel skutečně je - např. sekvence, kdy si Hartl utahuje z moderních zpracování Dona Giovanniho - ale jsou to spíše odlesky staré slávy, které o to krutěji kontrastují se současným úpadkem. Kdyby chtěl být člověk jízlivý, musel by poznamenat, že od té doby, co se v roce 2004 Menzel oženil, měl pověsit režírování filmů na hřebík, a místo toho si hlídat tu svoji o 40 let mladší krasotinku, aby mu ji nepřebral nějaký "Donšajn". Ne že by se mi všechno na tomto filmu nelíbilo - především všechny scény ze zkoušek Dona Giovanniho jsou výtečné, i když mi soukromě dost trhalo uši slyšet operu všech oper v češtině - Don Giovanni má být přece JEDINĚ v italštině! - ale vyloženě jsem trpěl všude, kde se film snaží být vtipný. Ve skutečnosti je zoufale nevtipný, trapný... a ó ano, proč to nenepsat, děsivě zbytečný. Jsem si skoro jistý, že to asi měl být hodně osobní film, ve kterém by Menzel ventiloval řadu svých myšlenek a vzal si na paškál dnešní svět, ale jako scénárista po mé soudu krutě selhává, a jeho film ve výsledku nemůže oslovit ani náročného diváka, ani prosťáčka, který tam může hledat druhé BABOVŘESKY (k nimž bohužel skutečně nemají DONŠAJNI moc daleko, v tomto ohledu souhlasím s Kamilem Filou). Těžko lovit v hlavě důvody, proč by měl člověk tento film vidět. Nebo proč mu nedat odpad, ačkoli se tomuto extrémnému hodnocení snažím spíše vyhýbat. Za mě jedna hvězda, neb film plný božské Mozartovy hudby prostě odpadem hodnit nelze. (16.11.2014)

Musím Menzelovi nechat, že má fakt odvahu něco takového natočit. Bylo jasné, že ho kritika rozsápe, a taky to přišlo. I a to I zde na databázi. A přitom všichni přece chceme vidět zajímavé a pozoruhodné filmy, ale jakmile v české kinematografii někdo vybočí z mainstreamu a udělá něco "jen tak", už se upaluje. Ano, starý pán už sčítá, bilancuje, vzpomíná....však už je čas. Problém je asi v tom, že téma opery a stánutí dneska nikoho nezajímá. V tom zdánlivě chaotickém až kabaretním vyprávění se ale schovává spousta zajímavých mouder a postřehů. A konec, ten je jak vystřižený z Havlova Odcházení. Ta doba co přijde, ta už nebude pro nás...70% (28.07.2014)

Tak především - ta jedna hvězdička je z úcty k dřívější tvorbě pana Menzela, která s "tímhle" nemá společného ani "ň". Musím přiznat, že jsem byl opravdu nepříjemně zaskočen, jak film vůbec o ničem není. Pan Menzel patrně nepochopil, že očumovat nahatý ženský v kabinkách letního koupaliště je vzrušující ve dvanácti. Z filmu však mám dojem, že se pan Menzel na koupaliště vrátil a z nějakého mě neznámho důvodu se rozhodl, že nás seznámi se závěry svého šmírování. A protože si u toho patrně poslintal triko, dospěl k přesvědčení, že ostatní chlapi jsou stejní plavajzníci, a že se jim film určitě bude líbit. Nelíbí. Pan Menzel by měl začít brát nějaké hormóny nebo nás čekají opravdu hrůzné zážitky. (16.11.2014)

No, příběh o ničem. Děj prázdný, scénář zachraňuje operní zpívání, což se mi kupodivu na filmu líbilo nejvíce. Protože jak jsem již podotkl, příběh neměl ani hlavu ani patu, byl bezduchý, scházela mu jakákoliv šťáva, náboj, zápletka či zábava, i pointa byla mizerná. Prostě kdybych měl teď vycucnout to nejhlavnější na ději, musel bych mlčet. Ticho to totiž vystihuje nejvíce. (19.02.2014)