Režie:
Marie PoledňákováScénář:
Miloš SmetanaKamera:
Adolf NavaraHudba:
Jan KlusákHrají:
Luděk Munzar, Jana Preissová, Jaromír Hanzlík, Jan Libíček, Otakar Brousek st., Hana Maciuchová, Jaroslava Brousková, Eva Hudečková, Jaroslav Satoranský, Josef Bek, Viktor Maurer, Vladimír Šmeral (více)Obsahy(1)
Urozený Čárudatta přišel z dobroty o jmění. V jeho domě nalézá útočiště milostnice Vasantaséna, kterou pronásleduje králův švagr. Vasantaséna, která Čárudattu už dávno miluje, mu dá do úschovy náhrdelník, aby měla záminku se s ním znovu setkat. Do domu se však vloupá zloděj, Šávrilaka, který tak chce vykoupit otrokyni, patřící Vasantaséně. Ta pozná náhrdelník své paní a poradí zloději, aby ho vrátil Čárudattovým jménem. Čárudatta nesnese pomyšlení, že by ho někdo mohl podezírat z krádeže a na zloděje se pouze vymlouvá a posílá svého přítele Maitráju, aby náhradou odevzdal šňůru perel. Vasantaséna stráví noc u Čárudatty, na odchodu si splete nosítka a omylem nastoupí do vozíku králova švagra. Ten vidí, že ho nemiluje a dává přednost lásce kupcově, ji v záchvatu vzteku zaškrtí. Vinu svalí na Čárudattu, který je odsouzen. Naštěstí se těsně před popravou objeví živá Vasataséna. Mezitím pastýř Arjaka, který se zachránil při Vasantasénině omylu s vozíky před pronásledováním, se podle věštby stane králem, všechny odmění a Vasantaséně daruje jméno vdané paní. (Česká televize)
(více)Recenze (6)
Tento snímek jsem zhlédl čistě kvůli Luďkovi Munzarovi, kterého si nesmírně vážím za celoživotní přínos v oblasti československého hereckého umění. A jak se ukázalo, samotný Munzar, který dokázal v této inscenaci ztvárnit urozeného Čárudatta relativně civilním způsobem, bez zbytečného pátosu navíc, zůstal pro mne jediným pozitivem celého Hliněného vozíčku. Nejsem kompatibilní s indickou kulturou, navíc se mi nikdy nepodařilo proniknout hlouběji pod kůži starověké literatuře. Je pravda, že počátkem 70. let nabízela tvorba pražského a bratislavského TV studia poměrně bohatý repertoár televizních adaptací děl z pestré palety žánrů a z nejrůznějších národních literatur k tomu, soudobý divák si mohl během pravidelných večerů u obrazovky krásně rozšířit obzory v literatuře, aniž by o to jakkoliv víc usiloval... ale jak se snažím, co se snažím, volba staroindické divadelní poezie mi přijde i v tomto směru jako bizarní extrém. Pro dnešního diváka už jen stěží ztrávitelné, jakýkoliv hlubší přínos mi zde uniká. Že jde o naší první barevní TV studiovku? Aha, ale tak to je problém historiků. Zpívající popěvky jsem nedával už vůbec, něco jako Bollywood v ČST fakt podruhé neprosím. 40% ()
Lehce zinscenovaná poněkud delší nedělní chvilka indické poesie či spíše poetiky. ()
První barevný televizní film mě bavil a děvčatům to slušelo :-) přidal: Hudba: Jan Klusák ()
Předlohou bylo slavné staroindické drama, jehož autorem je Šúdraka, dobře je upravil M. Smetana. Inscenace je kvalitní (a nezestárla) díky režijnímu uchopení ve stylu našich představ o orientálním umění - za pomoci velmi přesných hereckých výkonů. Z Wikipedie jsou zřejmé další údaje: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0%C3%BAdraka ()
Poetická inscenace, která to ve snaze co nejvíce navodit atmosféru staré Indie poněkud přehnala se samoopalovacím krémem vyplýtvaným na všech účinkujících až téměř k jejich nepoznání. Méně je zkrátka někdy více. Působilo to na mě tak nepatřičně rušivě, že jsem musel jednu hvězdičku ubrat. ()
Tohle není pro mne. Zkusil jsem to a hodně se nudil. Myslel jsem, že je už za mnou alespoň čtvrtina a bylo to s bídou dvanáct minut. Přesto jsem se snažil to vidět až do konce bez nějakým předsudků. Nešlo to. Ta mluva mi rvala uši. Původně jsem myslel, že to bude nějaká pohádka. No, tohle bylo utrpení. Navíc top nemá jednu dějovou linii, ale přeskakuje to tam a sem. Děs, běs. Přesto všechno jsem chtěl dát dvacítku. Ovšem kvůli tomu konci, o kterém zde psát nemohu, nedávám vůbec nic. Celý ten příběh s vraždou byl tím dokonale pohřben. Takovou blbinu by nenapsala snad ani kterýkoli autor pokleslých románů pro slabomyslné dívky. ()