Fantomas
Fantomas 70
Režie:
André HunebelleKamera:
Marcel GrignonHudba:
Michel MagneHrají:
Jean Marais, Louis de Funès, Mylène Demongeot, Jacques Dynam, Robert Dalban, Marie-Hélène Arnaud, Christian Toma, Michel Duplaix, Andrée Tainsy (více)Obsahy(1)
Fantomas, záhadný netvor s ocelovou tváří terorizuje Paříž. O jeho skutečné existenci jsou však stále pochybnosti, neboť ho dosud nikdo na vlastní oči nespatřil. Prvním hostem tajuplného Fantomasova paláce se nedobrovolně stane novinář Fandor, který napsal o netvorovi senzační článek. Fantomas potrestá tuto troufalost osobitě: vezme na sebe Fandorovu podobu a spáchá fantastickou loupež. Později si nasadí i masku komisaře Juvea, který se neúspěšně již dlouho snaží Fantomase dopadnout. (Intersonic)
(více)Recenze (470)
Klasika, které zub času vůbec neuškodil. A když, tak jenom trošku :o) Je totiž fakt, že některé scény se dnes jeví trošku naivní a divák odkojený akčními trháky posledních let se asi bude nudit. Ovšem ti, co rádi nostalgicky zavzpomínají na ta léta, kdy seděli v totálně narvaném kině a královsky se bavil při Fantomasově pronásledování, si toho záhadného zloducha asi rádi zopakují. A já patřím mezi ně :o) V tom případě není co dodat, pouze popřát BON APETIT. PS: Nejvíc jsem Fantomasovi záviděl tu ponorku :o)) ()
Další z řady klasických francouzských komedií, tentokrát o nejgeniálnějším zločinci 20. století, jehož dobrodružství po několika desetiletích při nejlepší vůli nemají takovou sílu jako kdysi (navíc mám raději Fantomas Se Zlobí;)) Ale máloco je takovou klasikou jako hudební téma od Michela Magne. ()
Devadesát devět procent všech francouzských komedií funguje i dnes, kdy tuto pocivou práci spíše oceníme. O trapnosti si takový filmařský um může nechat jenom zdát. ()
Nemám co bych řekl, za chvíli si pro mě stejně přijde Fantomas. ()
Kdysi jedna z nejoblíbenějších filmových sérií s tajuplným Fantomasem a kašparovským komisařem Juvem (De Funes) dnes působí místy už mírně trapně. Francouzský humor starý 40 let hold doba značně poznamenala a dnešní generace se smějí spíše obhroublým a nevkusným vtipům, které naopak za dalších 40 let budou vzbuzovat negativní emoce u další generace. ()
Rozjezd Funésovi kariéry přímo z ostra a spolu s jednou z největších francouzských legend Jeanem Maraisem. Maraise nemám moc rád i když Fantomase a jeho druhou roli zahrál obstojně mohl bych se možná shodnout s Funésem, jelikož se s ním taky moc rád neměl a nejspíš to bylo tím, že neměli společného prakticky nic jak uvedl v rozhovoru pro Re-Flex jeho jeden z největších přítelů Michel Galabru. Pro příběh to možná je jen dobře jelikož tu proti sobě stojí jako prakticky nepřátelé Komisař Juve versus Fantomas. Zase fakt je, že bez Funése by sledování bylo jako dostat drátem do oka, otravné a úpěnlivé. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,200,000║Návštevnosť: 4,492,419(Francúzsko)║ /90%/ ()
Nemůžu jinak LdF opět zasahuje ;-) ()
Dalsi z filmovych klasik francouzske komedie - nevim proc, ale vzdy jsem fandil zaporakovi Fantomasovi - je sice "zly", ale skvele zahrany a neschopnost komisare v podani de Funese me nedovolila fandit te dobre strane zakona. ()
Scénář: Jean Halain, Pierre Foucaud .. Výtečná bláznivá kriminální podívaná s jedním z nejlepších padouchů všech dob. Celou sérii hodnotím velmi nadprůměrně, sice po těch letech a mnoha reprízách její kvalita v očích některých určitě klesá, ale tahle trilogie si ty hvězdičky zasluhuje! První díl není ještě plně postaven na komice Louis De Funes, neboť hlavní (několika)roli zde má ještě Jean Marais.. 93%. ()
Soundtrack Michel Magne: 1 - Thème de Fantômas ,2 - Fantômas s'échappe ,3 - Ma Chère Hélène ,4 - Fandor Au Cimetière ,5 - Juve S'explique ,6 - Fantômas Aux Grandes Orgues ,7 - Une DS Dans Le Ciel ,8 - Rome ,9 - Fantômas Se Déchaîne 10 - Fantômas Contre Scotland Yard 11 - Un Pendu Dans La Chambre 12 - Ma Chère Hélène (version 2) 13 - Lord Mac Rashley 14 - Où Est Le Bien? Où Est Le Mal? 15 - Opération Artaban 16 - Le Lit 17 - Mystère Dans Les Douves 18 - Farandole Interpole 19 - Une Ombre Dans La Nuit 20 - Fantômas Flirte 21 - Bienvenue Chez Fantômas 22 - Fandor Se Déchaîne 23 - L'ultime évasion ()
Příjemná zábava, které vzhledem k datu výroby odpustím některé nevydařené momenty v akčních scénách. Ty jsou totiž vinou prazvláštní režie hotovým utrpením. Slovní přestřelky Juvea s Fandorem jsou naštěstí i dnes geniální, soundtrack legendární a tajemství okolo Fantomase stále funguje. Jako celek film ale už nedrží pohromadě. Ideální oddech, který bolestivě zestárnul. ()
No, tohle mi prislo jako takovej pomalejsi rozjezd. Vsechny postavy se teprve predstavujou a na akci tu dojde malokdy. Vtipu tu taky moc neni, ale to je hlavne tim, ze Funes je vedlejsi postava a vetsina pozornosti je na Jeana Maraise. Nastesti si tvurci dali zalezet s pribehem, takze je to dobra kriminalka, spis nez nejaka blazniva komedie a kdyz jsem si na to za chvily zvyk, tak jsme se dobre pobavil, protoze film ani na chvily nenudi. ()
Filmová série, jejíž kvalita má vzestupnou tendenci, což se hned tak nevidí. Tenhle první díl ještě není to pravé ořechové, protože za hlavní hvězdu je zde Jean Marais, vystupující v několikaroli. To se ukázalo jako chybný tah, protože Marais neprojevil potřebnou schopnost nadsázky a postava novináře Fandora, která má být zřejmě sympatická, je velmi špatně napsaná (za což Marais samozřejmě nemůže). O naivní Mylene Demongeteové platí totéž. André Hunnebelle obsazoval systematicky, snad do všech svých předchozích filmů, Louise DeFunés. Vždycky šlo o malé postavy, ale tady udělal výjimku, což se mu vymstilo. Diváky prostě nemůže pobavit Marais, když se v tomtéž filmu, v roli stejného rozsahu, vyskytuje všemi milovaný Louis. V dalších dvou dílech už je vše napraveno, J. M. odstaven na druhou kolej, ale jednička je přece jen tak trochu těžkopádná. 60% ()
Spojení sil dvou hvězd tehdejší francouzské scény Jeana Maraise a Louise de Funèse vyústilo v jednu z nejlepších francouzských komedií, které se dostalo dvou neméně slavných pokračování. Nechápu, že i když se ti dva v soukromí nesnášeli, tak na plátně se mi zdá, že to jejich výkonu jen prospělo..... ()
Můj věčný favorit na poli zábavy, slovní přestřelky Marais-Funés mi budou poškozovat brániční svaly ještě hodně dlouho. Pouze u toho Maraisova avantgardního řízení z kopce a zpátečkou si občas říkám "slabota, chlapče, slabota," protože mě kdysi otec povozil v plném provozu po ledě, mezi ostatními beznadějně kličkujícími auty a v otáčkách tempem tři sta šedesát stupňů za dvě vteřiny, takže to, že jsme posledních zhruba šedesát metrů letěli už jen pozadu a já jsem pohledem do zpětného zrcátka navigovala výkřiky typu "doleva, doleva, to je moc doleva, doprava, teď to mastíme na tirák, doleva," než jsme se konečně zarazili o svodidla, byla docela úlevná změna. Když jsme kupodivu bez úhony dorazili na místo určení, byli jsme uvítáni slovy: "To je dneska hrůza, co? Představte si, že jsme udělali ráno na dálnici hodiny!" Podívali jsme se po sobě a beze slov se shodli, že nemá cenu něco říkat. Z toho všeho vyplývá, že já a můj rodič jsme akčnější dvojka než Marais a Demongeotová - kdo by to byl řekl... ()
Čím to je, že Fantomas neomrzí? Viděl jsem to možná desetkrát, a vždy se pobavím. I když na konci člověk vidí, že to má díry, nechce je vidět. Funes a Marais bodují! ()
"Kdy vlastně tvrdíte, že jsem lhal? Když jsem říkal, že jsem lhal, nebo jsem lhal, když jsem říkal ..." Tak komisař Juve se rozhodně nenechá zmást Fandorovým lhaním, protože Fandor je Fantomas, Fantomas je Juve a není nic snazšího, než to rozplést. Mě tedy vždycky bavil vzteklej pan komisař, krásná Héléne, tvoření portrétu pachatele, sjíždění kopce bez brzd, honičky všeho druhu a samozřejmě padouch povahy veselé, který vždy zabíjí s milým úsměvem. ()
"Fantomas." "Prosím?" "Říkám – Fantomas!" "A co je to?" "Nic - a všechno." "Tak co to znamená?" "Je to nikdo... a přesto někdo!" "A co vůbec dělá ten někdo?" "Nahání strach.“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná tohoto génia zločinu pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného Fantomase, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... Kat Diebler uchopil oběma rukama odsouzencovu hlavu za uši a vtáhl ji silou do otvoru... Klapla spoušť... Bleskla padající sekera... Vytryskl proud krve... Tisíce prsou vydalo dušený zvuk. Hlava odsouzeného se skutálela do koše s drtinami. Vtom Juve prudce odsunul Fandora a skočil k lešení. Prorazil mezi pacholky, zabořil se rukama do drtin zborcených krví, popadl za vlasy odříznutou hlavu... a vteřinu se na ni zahleděl... Pacholci poděšení neslýchaným činem se vrhli na detektiva... Kat ho odstrčil: "Vy jste se zbláznil! Běžte pryč!" Fandor viděl, že Juve vrávorá, jako by měl omdlít... Přiběhl k němu: "Proboha..." vykřikl s úzkostí v hlase. Juve přerývanými slovy, těžce dýchaje, vysvětloval: "Ten, kdo právě zemřel, nebyl Gurn... Ach proklatě! ... Fantomas unikl! Fantomas je na svobodě! Dal popravit místo sebe nevinného! Říkám ti, že Fantomas je živ!" ()
Už si ani nevzpomenu, kolik mi bylo, když jsem Fantomase viděl poprvé, ale bylo to skutečně ještě v období raného dětství, a ten film na mě pochopitelně udělal jako na malého kluka lačnícího po dobrodružství velký dojem. Jsou filmy, které se mi kdysi líbily, a po letech můžu jen konstatovat, že zestárly a zkrátka to není ono, u série o Fantomasovi to ale rozhodně neplatí. Zůstala evergreenem, ke kterému se vždycky rád vracím, byť můj pohled na sérii a důvody, proč se mi tak líbí, se pochopitelně v průběhu jednotlivých dekád měnily. Dnes na sérii pohlížím, dejme tomu, jako na obrázky pana Lady nebo výtvarnou tvorbu naivních malířů. Zkrátka a dobře je uplatnit nezbytný nadhled. Ty filmy nestárnou především proto, že André Hunebelle vzal brakový námět původně naprosto vážně míněného románu o nepolapitelném zlosynovi jako parodickou nadsázku a vytvořil komediální sérii plnou bláznivých honiček a ztřeštěných gagů. Fantomas určitě nepatří mezi nějakou špičku filmové tvorby příslušného žánru, nepatřil k ní ostatně ani v době svého vzniku. To nic nemění na faktu, že mě po emocionální stránce vždycky nabudí. Série katapultovala do té doby opomíjeného Louise de Funese mezi největší hvězdy francouzské kinematografie. Producenti chtěli v komerčně úspěšné sérii pokračovat, ale Funesovy finanční nároky stouply natolik, že po třetím díle přišel konec. Nejvíc se ulevilo Jeanu Maraisovi, který si stěžoval na Funesovy hvězdné manýry. Celkový dojem s přihlédnutím k nostalgii: 90 %. ()