Únos

[SCANDI 2014] Kapringen ako prvý samostatný celovečerný film Tobiasa Lindholma je ideálnym prostriedkom na pozorovanie formovania autonómneho rukopisu i estetiky prostrednej generácie súčasných dánskych filmárov vo vzťahu k svetovej produkcii. Neokázalý realistický prístup látke, založený na pomalom stupňovaní psychologického napätia a dávkovaní informácií zo striedavej perspektívy dvoch hlavných postáv je strojcom autentickejších emócií, než je tomu u zaoceánskej konkurencie (narážam samozrejme na Greengrassove Captain Phillips). Výber ústredných mužských hrdinov dáva pocítiť fatálnu absenciu kontroly nad situáciou a znepokojujúci prerušovaný informačný tok (zmena postavy vždy znamená časový skok smerom vpred a ignoruje blockbusterovú koncepciu paralelných dejov pomocou krížového strihu) spôsobujú, že sa i samotný divák teší z každej možnosti námorníkov vyjsť na čerstvý vzduch alebo pokroku v rokovaniach. Vďaka tomu má Lindholm priestor stále kam organicky vyhrocovať situáciu, pričom po väčšinu diania sledujeme civilné postavy vykonávajúce rutinné činnosti - Peter jednoducho rokuje a Mikkel varí, presne tak ako v expozícii. Ešte väčší tlak na diváka vyvíja nemožnosť určiť kto z pirátov velí prepadu, keďže angličtinu ovláda iba Omar, ktorý je údajne len tlmočník. Psychologické peklo završuje úplné odrezanie od zásadných momentov, ktoré sú pre americkú produkciu charakteristické - nevidíme samotnú scénu prepadu a keď sa piráti vyhrážajú zabitím Mikkela a zaznie výstrel, trvá veľmi dlhú dobu, než sa dozvieme, či je skutočne mŕtvy. Tento postup je príznačný pre celý námet i naratívnu stratégiu filmu. Zároveň sa tým neumelo diferencuje od bežných žánrových filmov a inteligentne, nie však predpisovo poukazuje na prednosti dánskej kinematografie. 90% (18.01.2015)

OK chyby alebo logické "nezrovnalosti" by sa našli, najmä v oblasti vyjednávania, skoro nulového pohľadu na emocionalitu rodín zadržiavaných a pod.... Ale to vlastne nie je podstatné, keďže Tobias Lindholm je skrátka scenáristické eso (v tomto prípade aj režisérske) a všetko je tak autentické, pútavé a vťahujúce, že divák "je vo filme" od jeho začiatku až po koniec. Výborný film potvrdzujúci, že Dáni sú v súčastnosti (minimálne pre mňa) európskou kinematografickou jednotkou..už sa teším s čím príde šialenec Trier:) (30.10.2013)

Myslím, že sa nedá vyhnúť porovnávaniu Únosu s kpt. Philipsom. Rovnako, ako viacerí som najprv videl americkú verziu únosu a až teraz dánsku a aj keď som mal k nej viacero výhrad, dánsky Únos u mňa skončil horšie. Dôvodov je niekoľko. V Únose je dôraz kladený na vyjednávanie a na osobnostné kvality šéfa spoločnosti. Film ponúka takmer dokumentárny, ale tiež aj stereotypný obraz na priebeh vyjednávania, ktoré striedajú momentky zo situácie unesených námorníkov. Je zaznamenávaný počet dní od únosu, je vidieť zmeny v psychike námorníkov, ale nepochopil som napríklad, čím sa živili únoscovia a posádka, keď už po mesiaci lodný kuchár oznamoval, že nemajú potraviny.  Ulovená ryba a tri importované kozičky predsa situáciu nemohli vyriešiť. Vyjednávaním znižovaná suma pre únoscov je prílišnou daňou za utrpenie rukojemníkov z lode. Okrem toho je príliš vysoká a tento spôsob riešenia únosov považujem za podporu únoscov. Moja predstava, že po odpútaní sa člnu od unesenej lode priletí lietadielko s guľometom a únoscovia spočinú na dne mora, sa nebude páčiť najrôznejším ľudskoprávnym organizáciám, i keď vyhovuje zásade, že s únoscami sa nevyjednáva. Vo filme absentovala úloha štátu a poisťovne a tiež akýkoľvek náznak prevencie podobných udalostí. Za tri milióny dolárov je možné dlhodobo chrániť obchodné lode ozbrojeným sprievodom. Pamätám si doby, keď v každom našom lietadle cestovali dvaja policajti v utajení a ekonomiku to nezruinovalo. (25.10.2023)

Mistrovsky vyprávěný civilní drama o únosu posádky lodi vychrtlíkama. Celé napětí a dramatično je naroubováno na dvě postavy, uneseného kuchaře na lodi a majitele burzovní firmy. (prosím opravte si v obsahu, že piráti vyjednávají z vládou, to vůbec není pravda ). Díky těmto hlavním postávám, sledujeme prostřednictvím kuchaře vývoj situace na unesené lodi, kde se během únosu postupně velmi proměňují vztahy mezi únoscema a unesenýma a prostřednictvím majitele firmy, pod kterou spadá i unesená loď jsme svědky dramatického vyjednávání o výkupném. Díky tomuto pojetí se napětí násobí dvěma a přiznávám, že s přibývajícím časem jsem nedokázal odhadnout ani ň. Geniální scénař, podporují výborný herecký výkony. A tak zatímco piráti v somálských vodách unášejí posádky lodí s cílem získání výkupného, tak Tobias Lindholm unáší v kinosálech diváky s cílem udržet je v napětí do poslední možný minuty, což se mu v tomhle případě zadařilo na výbornou. (28.06.2013)

Srovnání s Greengrassovým Kapitánem Phillipsem se přímo nabízí a ukazuje zásadní rozdíl mezi americkým a evropským pojetím žánru dramatu. V americkém zpracování látky jde o sázku na silnou individualitu, na špičkového profesionála, který svádí heroický souboj se zlem a může se přitom v nouzi spolehnout na vojenskou sílu a výjimečné postavení své vlasti - v době natáčení bylo obojí ještě nezpochybnitelné. Dánská verze je skromnější a představuje po všech stránkách protipól. Je to civilní, neokázalá záležitost, kde rozhodující roli nehrají zbraně, ale pevné nervy při nekonečném vyjednávání a faktor (vlekoucího se) času. V Únosu nehledejte žádné oblíbené thrillerové nebo dokonce akční prvky, tady jde o navození autenticity a zobrazení psychického rozpoložení zajatých námořníků. Herecké výkony jsou přesvědčivé, ale podřízené představě pomale plynoucího procedurálního dramatu. Nejde o nudný film, ale pokud divák upřednostňuje zábavu, Kapitán Phillips pro něj bude uspokojivější volbou. Celkový dojem: 80 %. (15.03.2021)