Nepřítel

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,008,726║Tržby Celosvetovo $3,396,726▐ Denis Villeneuve nepoľavuje a opäť nám ponúka veľmi ťažký príbeh pre plné naše sústredenie a zamyslenie, na konci si môžete pekne lámať hlavu čo za čudného típka nakoniec bol ten profesor, fakt vie pekne zamotať hlavu pán režisér ale kto rád lúska vodítka v deji si zgustne /80%/ (01.05.2014)

Bezprostředně po projekci jsem byl jednoznačně zklamaný. Na rozdíl od jiných filmů s neuspokojivým, nejasným závěrem však ve mně Enemy vyvolal touhu zjistit, co se za ním vlastně skrývá. A čím víc o něm zpětně načítám a přemýšlím o něm, tím se mi zdá lepší. Každopádně takový zmatek v hlavě mi už dlouho nějaký film neudělal. (22.03.2014)

Po shlédnutí Sicaria jsem usoudil, že Denis Villeneuve je současný režisérský génius. Když tedy v televizi následoval jeho Nepřítel s rozporuplným hodnocením, vůbec jsem neváhal. Průser je, že na první dobrou jsem po ani ne půl hodině u filmu dost brutálním způsobem vytuhnul a zbytek jsem musel dohnat až další den. Nepřítel není vůbec jednoduchej film. A první půl hodina už vůbec ne. Nic se v ní neděje, na první pohled. Po shlédnutí poslední scény ale budete mít pocit, jak kdyby se v ní stalo úplně všechno, protože ve filmu vůbec nic nepochopíte. Čistě vzato si ale myslím, že tohle je asi nejhorší film s postavou, která je narušená a ještě k tomu s rozdvojenou osobností. Málokdy takové příběhy zklamou a tenhle mě docela zklamal. (22.11.2015)

Nic pro xantofobiky, arachnofobiky a obecenstvo, které by chtělo přeci jen něco více než pouze solidní tuctovou lynchovinu. A moje teorie "wo co gou a co sakra ti svinsky vobří totalitní pavouci a ztráta (sebe)identity"? To chtěl jen Villeneuve udělat radost Jonu Petersovi. (29.03.2014)

„Kéos máj áss“ aneb opět jsem nakoupil na doporučení ufonů z ČSFD červený film. Jsa obklopen kohortou erudovaných blábolilů, kteří jsou schopni nalézt hluboká podobenství a metafory i při zkoumání své ranní stolice, jsem nucen opět zabrousit do světa filmové teorie, filosofických přesahů a transcendentních hlubin narušeného podvědomí. Takže asi takto: Vilnéf svým dílem vygeneroval silně rigidní paradigma mající abilitu etablovat se jako bazální archetyp nudné a pomatené chujoviny. Svým konfúzním zpracováním již tak dostatečně perplexního a repulsivního literárního patogenu evidentně způsobil nejednomu artovému hnědopichovi frenetickou fascikulaci a obsesivní touhu objektivizovat svůj maligní kokotismus tím, že ukáže ostatním trotlům, že i v totálně nesmyslné pičovině, která ubíhá tempem akutního kapavkového výtoku, dokáže najít nějakou tu dignitivně perikopickou kvintesenci, interpretovat ji dostatečně povýšeně a za použití signifikantního množství cizích termitů, za což si u postižených kolegů vyslouží infinitní respekt doprovázený uznalým „Hmmmmmmmm!“ a u verbala kordiální pohrdání a salvy hurónského smíchu. Mohu tedy vřele doporučit všem, jimž jejich „dokonalá percepce“ umožňuje vstřebat i epistulu kravského extkrementu či demaskovat a exponovat skryté významy volně vrhnuté kosy způsobené zapíjením prošlých párků kefírem. A vy ostatní, nepostižení, budete méně trpět, když si místo toho raději pustíte plyn! (16.05.2014)