Otec, matka, služka a já

Film „Otec, matka, služka a ja ..." patří k nejúspěšnějším francouzským filmům poslední doby. Stejně jako všechny ostatní filmy režiséra Jean-Paul Le Chanoise, je realistický, francouzský a optimistický. Je to dílko vyvážené po všech stránkách od brilantního dialogu až po neméně brilantní herecké vykony. Režisér Jean-Paul Le Chanois patří mezi pokrokové francouzské filmové tvůrčí pracovníky. Společně se svým přítelem, režisérem Jeanem Drévillem vytvořil několik montážních filmů agitačního zaměření, které podporují veřejné akce mohutného hnutí obránců míru. — Jean-Paul Le Chanois začínal jako mnozí jiní francouzšti filmaři jako filmový novinář. Na počátku třicátých let pracoval jako asistent režie u Renoira, Duviviera a jiných známých tvůrců francouzského filmu. V té době také spolupracoval při natáčení agitačních snímků kulturně propagačních orgánů Komunistické strany Francie (na př. „Nám patří svoboda"). Jeho prvním hraným filmem je „Čas třešní" (1937), natočený z iniciativy filmové sekce KSF na podporu uskutečnění všeobecného starobního pojištění. Film byl uveden pod pravým jménem režiséra J. P. Dreyfuss. Teprve za okupace v r. 1940 vystoupil pod přijatým jménem Le Chanois a spolupracoval na scénářích svých přátel. Účastnil se sám mnoha bojových akcí hnutí odboje, z autentických záběrů o boji francouzských vlastenců sestavil dlouhý dokumentární snímek „V srdci bouře". Po válce spolupracoval na několika scénářích hraných filmů. Samostatně režíroval až v r. 1949 umělecký film o průkopníku nových učebných method „Škola nezbedníků". Po něm následoval film „Adresát neznámý", příběh pařížského taxikáře a opuštěného venkovského děvčete a film „Sňatková kancelář". Film „Otec, matka, služka a já..." má své pokračování ve filmu „Otec, matka, má žena a já...". Životu prostých Francouzů věnoval i film „Kouzelné městečko"; film bude u nás v dohledné době uveden právě tak jako nejzávažnější dílo J. P. Le Chanoise „Uprchlíci". Tento film, čerpající námět z období války, získal velkou cenu francouzské kinematografie za rok 1955. V českém znění mluví: Roberta — Václav Voska, matku — Marie Vášova, otce — Oldřich Lukeš, laureát státní ceny, Kateřinu — Jiřina Petrovická, advokáta — Miloš Kopecký. Filmový přehled 11/1956 (02.02.2010)

Milý, lidský film, který pohladí po duši. (18.11.2022)

Škoda toho sklouzávání k výchovnosti a sentimentalitě v závěru, protože tohle je dialogová smršť, mistrná práce nejenom jistě tvůrců francouzských, ale také těch československých, dabingové dialogy napsal J.Z.Novák. Krátké, úsečné a přesto vševypovídající repliky o vysoké kadenci. Balada pro češtináře. Film má tak oldschoolový kabát, že když se nebudete dívat na obrazovku, snadno jej zaměníte s čs meziválečnou tvorbou (tedy skutečnými filmy pro pamětníky). Louis de Funes nadabovaný Bohumilem Bezouškou, a není to ono. Louis už se zde pitvoří, přestože jeho doba teprve měla přijít. Robert Lamoureux byl velkým sympaťákem. Tady hraje přeci jen asi mladšího člověka, ve skutečnosti mu bylo 34. (17.02.2018)

Tahle komedie je hodně povedená ale Funese si moc neužijete. (05.02.2005)