Pád

I přes lehce nenávykový začátek mě děj seriálu postupně zaháčkoval, takže jsem se od něj nemohl odtrhnout, zejména druhá řada byla přímo špičkovou záležitostí. Tvůrci dokázali vytvořit skvělé napětí i temnou, tíživou atmosféru, většina hereckých výkonů byla vynikající, obzvlášť bych vyzvedl Gillian Anderson a Johna Lynche a já jsem se díky tomu výborně bavil. Je vidět, že si kvalitně napsaný scénář bohatě vystačí s jediným vrahem, aniž by se zmlsaný divák nudil. Obával jsem se jen příliš optimistického závěru, naštěstí k žádné podobné katastrofě nedošlo, takže jsem mohl být naprosto spokojen. (23.03.2017)

Je zajímavé, kolik kriminálních seriálů neustále vzniká a jak mohou být stále stejně (více či méně) zajímavé. Po letošním "hannibalovském jaru" by jeden řekl, že z tohoto mračna už nemůže zapršet kvalitně, a ejhle, stačí přeletět z Baltimoru do Belfastu a máme tu sice jen pětidílné puzzle, ale naprosto strhující a děsivé. Asi bude hodně záležet, kdo se na The Fall dívá, já jsem se tedy na to dívala dost osobně a běhal mi z toho mráz po zádech. Ačkoli je to celé o sériovém vrahovi, který ve své touze sklouzává níž a níž (a blíž k policii), celou sérií prostupuje myšlenka, jak to vlastně v dnešní době je, kdo je/má být ten/ta dominantní... Hlavní vyšetřovatelka je ostřílená Gillian Anderson, která nejednoho diváka potěší, její role Stelly někomu může přijít hodně chladná a věcná, ale člověk si klade otázku, jak to všechno cítí tam uvnitř? Děje se tam něco jiného krom logických úvah a kalkulací? A takové přemýšlení mám ráda, ono i pozorování rodinného života toho maniaka je dost zajímavé a když se člověk zrovna nezakusuje do ruky, aby nekřičel společně s obětí, tak si to i užívá... (jedna rétorická- je už totok na vyšetření?) (02.08.2013)

ČLOVĚK V SOBĚ MUSÍ MÍT CHAOS, ABY DAL ŽIVOT TANČÍCÍ HVĚZDĚ..... /// Pomalej začátek, ve kterým jde o jasný a srozumitelný rozdělení rolí (psychopat, polda, oběť…). Když je mi všechno jasný, čekám… no nic, prostě ani pak nesleduju žádnou divočinu, ale ani pátračku, kterou bych tak nějak v seriálu, ve kterým se chlápek snaží zvednout hrobníkům produktivitu práce čekal. Místo toho policajti řešej zdánlivě jiný věci a než půjde o magora, bude si třeba ještě 2 díly počkat. Seriál neohromí speciálníma efektama ani tempem. Ani mordama. Ani pátráním. Ani … prostě bych řekl, že neohromí ničím. Ani ten důraz na to, že ,,TOHLE JE BELFAST“ mě do kolen nedostává. Takovej inovativní vyprávěčskej pokus (zřejmě). V celevečeráku by sním nikdo neuspěl, ale v seriálu? Jo a ještě jednu zvláštnost má – dá se dát v poho v jednom zátahu, ale kdybych na nějakej díl měl čekat třeba den, tak vohnu loket! (Gillian Anderson a její ,,ledová“ postava je ovšem super!) Takže žádný vzrušující pátrání, jen realita, že vlastně takovej člověk může bydlet i vedle tebe. A že policajti vlastně ve skutečnosti nejedou tak jak v těch seriálech, ale chovaj se jako lidi. Ale abych z toho byl vodvázanější, tak mi tam chybí víc dramatu a psychologie. Třeba ten druhej případ – jako proč? Co je mi do toho? K čemu? Takže mi vrtá hlavou, …. . Ale víte co, - to nestojí za řeč. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Trošičku vraždím a nevím, jak by měl vypadat deníček. 2.) Nechápu, proč by dobrej seriovej vrah neměl mít rodinu. 3.) Thx za titule ,,corine“ a ,,kolcak“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (21.07.2013)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Tak to mám za sebou... Budu muset přehodnotit svůj přístup k seriálům, které mě dosud, až na výjimky, svou roztahaností jen zdržovaly od pořádných filmů, neboť jsem osoba (nejen) pointově nedočkavá. Tady mně čekání víc než zpříjemňovala skvělá Gillian Anderson, která stárne do krásy stejně, jako vyzrává herecky, až jsem pochopila, že obsazování do seriálů pro ni není handycapem, ale výhodou... pro film je Gillian vysloveně škoda, aby její charisma opravdu vyniklo, musí mít čas do vás proniknout, pak se stává milým hostem, na jehož další návštěvu se těšíte už ve chvíli, kdy si ještě užíváte jeho přítomnost... Oduševnělý výraz a lahodný zvuk jejího hlasu vyvolává mix obdivu a respektu, kouzlem své osobnosti vás chytne a nepustí - a přesně to dává svojí Stelle, ať už si o jejích charakterových vlastnostech myslíte, co chcete (ta si, sakra, dokázala vzít co chtěla)... A Jamie Dornan? Už filmové jméno jeho záporného hrdiny vzbuzuje odpor, ale nečekejte žádného úchyláckého netvora s ujetou parukou, s tím si fakt nemusel vypomáhat, stačily změny ve tváři, předklon zátylku s číhavým podhledem a řeč těla, jinak normální mladý vysportovaný muž s pevným stiskem, o kterého můžete zavadit klidně i v botanické zahradě... přesto se mi blíž ke konci chtělo řvát: "Pusťte mě na něj!!" Jinak mě hodně bavilo, jak Stelle rostlo sebevědomí úměrně s vodou ve Spectorových botách, aby bylo vzápětí vystřídáno bezmocí v modelu - čím drzejší vrah, tím zranitelnější Stella, až k přerodu z chladné profesionálky v citlivou lidskou bytost. Přídomek fascinující zaslouží i ukázka rutinní práce policie s detaily vyšetřovacích postupů v přehlídce odbornosti, protože i když vždy o krok zaostává, přece jde kupředu a krom uspokojení smyslu pro spravedlnost vyděsí i skutečnost, kolik lidí zaměstná jedna zrůda, než se ji podaří separovat, a to má na starosti ještě debila Jimmyho, jehož angažovanost bych v příběhu s radostí oželela, což se odráží i v mém konečném hodnocení. Jinak finále napínavé podívané bylo naprostým vyvrcholením, u předposledního dílu jsem dech místy jen tajila, konečný mě doslova přiškrtil ... Paul Spector by ze mě měl radost. (16.02.2015)