Poisson d'avril

Émile ( Bourvil ) je poctivý automechanik, dobrý manžel a otec, ale keď namiesto práčky kúpi rybárske náčinie, jeho pokojný život sa obráti naruby. Grangier natočil sviežu ľudovú komédiu a keby lepšie zaplatil strihačovi, mohlo to byť ešte lepšie. V jednej z vedľajších úloh sa zaskvel Louis de Funès, jeho "skeč" patrí k tomu najlepšiemu vo filme. Druhý komentár. (21.06.2014)

Geniální, nezapomenutelný a báječně zábavný minivýstup Louise de Funése. Skvělý Bourvil v hlavní roli a v jednom ze svých kvalitnějších filmů. Sympatická zápletka, povedený humor, prostě překvapivě povedená a nápaditá francouzská komedie, která má sice přepálenou stopáž (což je škoda, prostříhání by jí prospělo), ale přesto se na ni krásně dívá. Z8bavná a skvěle obsazená záležitost. Sice to není nic, co potřebujete nutně vidět, ale pokud se řadíte k fanouškům Louise, tak musíte! 75%. (12.02.2022)

V návaznosti na včerejší komentář k Muži, který prochází zdí hlásím, že Funés tentokrát skutečně přišel, leč trvalo mi asi necelou minutu, než mi došlo, kdo ten rybář s čepicí, hustými vlasy a černým knírkem vlastně je! :)) Ale pak už se ta typická dikce a mimika nedaly přehlédnout. Co naplat, zase pro jednou jsem si velkého Louise v malé roličce užil nějak daleko víc, než ve většině jeho pozdějších slavných komedií. Vnesl do filmu pěkné spestření s humorem trochu jiného rázu, než s jakým snímek pracoval v jiných pasážích. Rozmlouva mezi rybářem (Bourvil) a tajným fízlem (Funés) ohledně zakázané práci na cizím pozemku patří k jedné z dvou takových těch nezapomenutelných scén, které mají tu šanci, že si je v souvislosti s filmem Aprílový žert budu nějakou dobu vybavovat. Tou druhou z nadprůměrných scén je ukázkové vyprávění fiktivních zážitků z války na zámečku, se stavením místních křesel coby napodobeniny barikády. Jinak jako celek je to taková oddechovka nejspíš pro pamětníky na nedělní odpoledne (proto na to s kolegou na dálku poctivě koukáme v úterý pozdě večer!). Za sebe zařazuju tento další snímek zajímavý z vývoje francouzské komedie do kategorie "neurazí - nenadchne", resp. "pobaví - ale hodně se to táhne" a "určitě stačí vidět jednou". 55% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (27.08.2019)

Poisson d'avril - Aprílový žert je příjemnější komedií. Nevěra, popřípadě podezření z nevěry, je vděčným námětem. Obzvláště ve francouzské kultuře a kinematografii. Celkové vyznění filmu je snad trochu nevýrazné, ale má mnoho rozkošných hrátek. Vedle hojně zmiňovaného rybolovu jde o ironii v autoopravě (a do dnešních dní se nezměnila) a situace v obchodním domě. A nakonec je všem zúčastněným, i přese jejich prohřešky, poskytnuto smíření, nebo osobní vítězství. Hrdinou lehkonohého komediobraní a jemností je Émile Dupuy (velmi příjemný Bourvil), dobrosrdečnější automechanik, lehce ovlivnitelný v neškodných klukovinách, jež se ale povětšinou zvrhávají ve ztřeštěnosti. Hlavní ženskou postavou je Annette Coindet (energická Jacqueline Noëlle), Émilova sestřenice, uvyklá na pohodlí v podobě úlohy milenky bohatých ženatých mužů. K výraznějším postavám patří také Émilova trošku přísná a trošku naivní a milující manželka Charlotte (zajímavá Annie Cordy), téměř i určitě přistižený Annettín bohatý milenec Gaston Prévost (zajímavý Pierre Dux), a žárlivá Gastonova manželka a nositelka rodinného bohatství Clémentine (příjemná Denise Grey). Z dalších rolí: Émilův zaměstnavatel a majitel autoopravny (Louis Bugette), zákeřně svědomitý polesný Prévostů (Louis de Funès), neodbytně výřečný prodejce rybářských potřeb (Maurice Biraud), mladý a ne tolik zkušený automechanik Léon (Guy Loriquet), či malý Émilův synek Jacky (Gérard Sabatier). Komedie Aprílový žert nabízí hebké obrazy (kameraman Marc Fossard), nadnesenější aspekty doby i lehce ironický humor. Příjemné pobavení! (23.08.2021)

"Kde se tady dají chytit ryby?" "To musíte jít až tamhle, jak je ta cedule Zákaz rybaření." K prvnímu setkání Bourvila a Louise de Funés došlo v komedii, která je sice hodně lidová, ale nepodbízivá a otřepanost situací pomáhá snášet dodnes svěžími dialogy. Kdyby jich nebylo tolik a ubrala se třetina stopáže, mohlo jít o nadprůměrný film. Poisson d´avril zprvu vypadá na rodinnou komedii o rybaření. Bourvil svůj zájem tají před manželkou, aby si špatně nevykládala, že chodí na ryby do míst adresy její krásné sestřenice. Ta má zase vítr z manželky svého bohatého milence, a tak Bourvila vydává za svého manžela, válečného hrdinu... Běžně mám tyto komedie o záměnách identit a neschopnosti je ukočírovat rád, zde mě ale kupodivu víc zaujaly některé realistické momenty. Bourvil předně odvedl velmi dobrou práci při hraní s filmovým synem - dalo by se říct, že "podehrává", aby stylizovaným projevem děcko nenakazil a neudělal z něj jednu z těch cvičených opiček, které deklamují text jako básničku. Přirozené jsou i kreace pro mě neznámých hereček v rolích obou manželek. Louisovi de Funés patří přibližně desetiminutová scéna, kterou si s odstupem budu z filmu určitě pamatovat nejlépe. Hraje zlomyslného porybného, který Bourvila nejprve názorně nasměruje do zakázaných míst, aby ho měl za co postihnout. Jejich hádka je velice vtipná a zatím jde o dost vzácný případ, kdy mi nepřekážela tehdejší Louisova šklebivá stylizace s úlisným knírem a kvákavým hlasem. K roli jakéhosi francouzského příbuzného švejkovského Brettschneidera se to velice hodí a kouzlo mezi ním a Bourvilem už je zde přítomno. 60% (01.12.2010)